Nobelova cena za fyziku
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nobelova cena za fyziku je jednou z pěti Nobelových cen, udělovanou za zásadní vědecký výzkum či vynález v oboru fyziky.
[editovat] Držitelé Nobelovy ceny za fyziku
| Rok | Jméno | Zač |
|---|---|---|
| 1901 | Wilhelm Conrad Röntgen | za objev záření pojmenovaného jeho jménem |
| 1902 | Hendrik Antoon Lorentz a Pieter Zeeman | za výzkum vlivu magnetismu na záření |
| 1903 | Antoine Henri Becquerel | za objev spontánní radioaktivity |
| Pierre a Marie Curie | za výzkum záření objeveného prof. Henri Becquerelem | |
| 1904 | Lord Rayleigh (John William Strutt) | za výzkum hustot nejdůležitějších plynů a s tím související objev argonu |
| 1905 | Philipp Eduard Anton von Lenard | za výzkum katodových paprsků |
| 1906 | Sir Joseph John Thomson | za výzkum vodivosti plynů |
| 1907 | Albert Abraham Michelson | za jeho přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich |
| 1908 | Gabriel Lippmann | za metodu fotografické reprodukce barev pomocí interference |
| 1909 | Guglielmo Marconi a Karl Ferdinand Braun | za jejich příspěvky k rozvoji bezdrátové telegrafie |
| 1910 | Johannes Diderik van der Waals | za práci na stavové rovnici plynů a tekutin |
| 1911 | Wilhelm Wien | za objevy zákonů vyzařování tepla |
| 1912 | Nils Gustaf Dalén | za objev automatických regulátorů používaných v plynových akumulátorech pro osvětlení majáků a bójek |
| 1913 | Heike Kamerlingh-Onnes | za výzkum vlastností hmoty za nízkých teplot, což vedlo, kromě jiného, k výrobě tekutého hélia |
| 1914 | Max von Laue | za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech |
| 1915 | Sir William Henry Bragg a William Lawrence Bragg | za výzkum týkající se analýzy krystalových struktur pomocí rentgenových paprsků |
| 1916 | (Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) | |
| 1917 | Charles Glover Barkla | za objev charakteristického rentgenového záření prvků |
| 1918 | Max Planck | za objev energetických kvant |
| 1919 | Johannes Stark | za objev Dopplerova jevu u kanálových paprsků a štěpení spektrálních čar |
| 1920 | Charles Edouard Guillaume | za objev anomálií v niklové oceli, což příspělo k rozvoji přesných měření |
| 1921 | Albert Einstein | za příspěvky k teoretické fyzice, zejména za objev zákonitostí fotoelektrického jevu |
| 1922 | Niels Bohr | za výzkum struktury atomů a jimi vydávaného záření |
| 1923 | Robert Andrews Millikan | za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu |
| 1924 | Karl Manne Georg Siegbahn | za výzkum v oblasti rentgenové spektroskopie |
| 1925 | James Franck a Gustav Ludwig Hertz | za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem |
| 1926 | Jean Baptiste Perrin | za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy |
| 1927 | Arthur Holly Compton | za objev po něm pojmenovaného jevu |
| Charles Thomson Rees Wilson | za objev metody zobrazování trajektorií elektricky nabitých částic pomocí kondenzace vlhkosti | |
| 1928 | Owen Willans Richardson | za výzkum tepelné emise, zejména za objev po něm pojmenovaného zákona |
| 1929 | Prince Louis-Victor Pierre Raymond de Broglie | za objev vlnové povahy elektronů |
| 1930 | Sir Chandrasekhara Venkata Raman | za výzkum světelného rozptylu a objev po něm pojmenovaného jevu |
| 1931 | (Finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) | |
| 1932 | Werner Heisenberg | za vytvoření kvantové mechaniky, jejíž aplikace vedla kromě jiného k objevu alotropických forem vodíku |
| 1933 | Erwin Schrödinger a Paul Adrien Maurice Dirac | za objev nových forem atomové teorie |
| 1934 | (Finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) | |
| 1935 | Sir James Chadwick | za objev neutronu |
| 1936 | Victor Franz Hess | za objev kosmického záření |
| Carl David Anderson | za objev pozitronu | |
| 1937 | Clinton Joseph Davisson a George Paget Thomson | za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech |
| 1938 | Enrico Fermi | za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony |
| 1939 | Ernest Orlando Lawrence | za vynález cyklotronu a jím získané výsledky, zejména týkající se umělých radioaktivních prvků |
| 1940 | (Finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) | |
| 1941 | (Finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.) | |
| 1942 | ||
| 1943 | Otto Stern | za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu |
| 1944 | Isidor Isaac Rabi | za jeho rezonanční metodu pro zjišťování magnetických vlastností atomových jader |
| 1945 | Wolfgang Pauli | za objev Pauliho vylučovacího principu |
| 1946 | Percy Williams Bridgman | za vynález přístroje pro vytvoření extrémně vysokého tlaku a s ním vytvořené objevy v oboru vysokotlaké fyziky |
| 1947 | Sir Edward Victor Appleton | za výzkum fyziky vyšších vrstev atmosféry, zejména za objev tzv. Appletonovy vrstvy |
| 1948 | Patrick Maynard Stuart Blackett | za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření |
| 1949 | Jukawa Hideki (湯川 秀樹) | za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil |
| 1950 | Cecil Frank Powell | za vývoj fotografické metody výzkumu jaderných procesů a pomocí ní učiněné objevy týkající se mezonů |
| 1951 | Sir John Douglas Cockcroft a Ernest Thomas Sinton Walton | za průkopnický výzkum transmutace atomových jader pomocí uměle urychlených atomových částic |
| 1952 | Felix Bloch a Edward Mills Purcell | za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy |
| 1953 | Frits (Frederik) Zernike | za objev fázově kontrastní metody, zejména za vynález fázově kontrastního mikroskopu |
| 1954 | Max Born | za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce |
| Walther Bothe | za vynález koincidenční metody a s ní vytvořené objevy | |
| 1955 | Willis Eugene Lamb | za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra |
| Polykarp Kusch | za přesné určení magnetického momentu elektronu | |
| 1956 | William Bradford Shockley, John Bardeen a Walter Houser Brattain | za výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu |
| 1957 | Chen Ning Yang (楊振寧 Pinyin: Yáng Zhenníng) a Tsung-Dao Lee (李政道 Pinyin: Li Zhengdao) | za průlomový výzkum zákonů parity, který vedl k důležitým objevům týkajících se elementárních částic |
| 1958 | Pavel Alexejevič Čerenkov (Павел Алексеевич Черенков), Ilja Frank (Илья Михайлович Франк) a Igor Jevgeněvič Tamm (Игорь Евгеньевич Тамм) | za objev a interpretaci Čerenkovova-Vavilova jevu |
| 1959 | Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain | za jejich objev antiprotonu |
| 1960 | Donald Arthur Glaser | za vynález bublinkové komory |
| 1961 | Robert Hofstadter | za průkopnický výzkum rozptylu elektronů na atomových jádrech a tím dosažené objevy týkající se struktury nukleonů |
| Rudolf Ludwig Mössbauer | za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu | |
| 1962 | Lev Davidovič Landau (Лев Давидович Ландау) | za průkopnický výzkum kondenzovaných stavů hmoty, zejména tekutého hélia |
| 1963 | Eugene Paul Wigner | za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména objev a aplikaci fundamentálních principů symetrie |
| Maria Goeppert-Mayer a J. Hans D. Jensen | za jejich objevy týkající se orbitalů v atomových jádrech | |
| 1964 | Charles Hard Townes, Nikolaj Gennadijevič Basov (Николай Геннадиевич Басов) a Alexandr Prochorov (Александр Михайлович Прохоров) | za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů |
| 1965 | Sin-Itiro Tomonaga (朝永 振一郎), Julian Schwinger a Richard P. Feynman | za zásadní práci na kvantové elektrodynamice s hlubokými důsledky pro fyziku elementárních částic |
| 1966 | Alfred Kastler | za objev a rozvoj optických metod pro studium hertzovských rezonancí v atomech |
| 1967 | Hans Albrecht Bethe | za příspěvky k teorii jaderných reakcí, zejména objevy týkající se získávání energie ve hvězdách |
| 1968 | Luis Walter Alvarez | za rozhodující příspěvky k fyzice elementárních částic, zejména objev velkého množství rezonančních stavů, umožněné jeho předchozím rozvojem technik vodíkové bublinkové komory a datové analýzy |
| 1969 | Murray Gell-Mann | za příspěvky a objevy ohledně klasifikace elementárních částic a jejich interakcí |
| 1970 | Hannes Olof Gösta Alfvén | za zásadní práci a objevy v oboru magnetohydrodynamiky, s plodným uplatněním v různých částech plazmové fyziky |
| Louis Eugene Félix Néel | za zásadní práci a objevy týkající se antiferromagnetismu a ferrimagnetismu, které vedly k důležitým aplikacím ve fyzice pevné fáze | |
| 1971 | Dénes Gábor | za objev a rozvoj holografie |
| 1972 | John Bardeen, Leon Neil Cooper a John Robert Schrieffer | za jejich společnou teorii supravodivosti, obvykle nazývanou „BCS teorie“ |
| 1973 | Leo Esaki (江崎 玲於奈) a Ivar Giaever | za experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích |
| Brian David Josephson | za teoretické předpovědi vlastností proudu vedeného skrz tunelovanou bariéru, zejména jevu známého jako Josephsonův jev | |
| 1974 | Sir Martin Ryle a Antony Hewish | za průkopnický výzkum v oblasti rádiové astrofyziky: Ryle za pozorování a vynálezy, zejména techniku aperturové syntézy, Hewish za rozhodující úlohu při objevu pulsarů |
| 1975 | Aage Niels Bohr, Ben Roy Mottelson a Leo James Rainwater | za objev vztahů mezi pohybem jádra a pohybem částic uvnitř jádra a rozvoj teorie struktury atomových jader na základě těchto vztahů |
| 1976 | Burton Richter a Samuel Chao Chung Ting (丁肇中 Pinyin: Ding Zhaozhong) | za průkopnickou práci při objevu nového druhu těžké elementární částice |
| 1977 | Philip Warren Anderson, Sir Nevill Francis Mott a John Hasbrouck van Vleck | za zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů |
| 1978 | Pjotr Leonidovič Kapica (Пётр Леонидович Капица) | za zásadní vynálezy a objevy v oblasti fyziky nízkých teplot |
| Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson | za objev reliktního mikrovlnného záření | |
| 1979 | Sheldon Lee Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg | za příspěvky k teorii sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, včetně předpovědi neutrálních proudů |
| 1980 | James Watson Cronin a Val Logsdon Fitch | za objev narušení fundamentálních principů symetrie při rozpadu neutrálních K-mezonů |
| 1981 | Nicolaas Bloembergen a Arthur Leonard Schawlow | za příspěvky k rozvoji laserové spektroskopie |
| Kai Manne Boerje Siegbahn | za příspěvek k rozvoji elektronové spektroskopie s vysokým rozlišením | |
| 1982 | Kenneth G. Wilson | za teorii kritických jevů v souvislosti s fázovými přechody |
| 1983 | Subrahmanyan Chandrasekhar | za teoretický výzkum fyzikálních procesů důležitých pro strukturu a vývoj hvězd |
| William Alfred Fowler | za teoretický a experimentální výzkum jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru | |
| 1984 | Carlo Rubbia a Simon van der Meer | za rozhodující příspěvky k rozsáhlému projektu vedoucímu k objevu intermediálních částic Částice W a Částice Z, zprostředkovatelů slabé interakce |
| 1985 | Klaus von Klitzing | za objev kvantového Hallova jevu |
| 1986 | Ernst Ruska | za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu |
| Gerd Binnig a Heinrich Rohrer | za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu | |
| 1987 | Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller | za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech |
| 1988 | Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger | za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina |
| 1989 | Norman Foster Ramsey | za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách |
| Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul | za vývoj metody iontové pasti | |
| 1990 | Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor | za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky |
| 1991 | Pierre-Gilles de Gennes | za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery |
| 1992 | Georges Charpak | za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory |
| 1993 | Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. | za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace |
| 1994 | Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull | za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů |
| 1995 | Martin Lewis Perl, Frederick Reines | za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina |
| 1996 | David Morris Lee, Douglas Dean Osheroff a Robert Coleman Richardson | za objev supratekutosti v héliu 3 |
| 1997 | Steven Chu (朱棣文, pinyin: zhu diwén), Claude Cohen-Tannoudji a William Daniel Phillips | za rozvoj metod ochlazování a záchytu atomů pomocí laserového světla |
| 1998 | Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Daniel Chee Tsui (崔琦, pinyin: cuī qí) | za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev) |
| 1999 | Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman | za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí |
| 2000 | Žores Ivanovič Alferov (Жорес Иванович Алферов) | za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie |
| Herbert Kroemer | za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice | |
| Jack St. Clair Kilby | za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu | |
| 2001 | Eric Allin Cornell, Wolfgang Ketterle a Carl Edwin Wieman | za dosažení Bose-Einsteinova kondenzátu na zředěných parách alkalických atomů a principiální výzkum vlastností tohoto kondenzátu |
| 2002 | Raymond Davis Jr. a Masatoši Košiba (小柴 昌俊) | za průkopnické příspěvky k astrofyzice, zejména detekci kosmických neutrin |
| Riccardo Giacconi | za průkopnické příspěvky astrofyzice, které vedly k objevu kosmických zdrojů rentgenového záření | |
| 2003 | Alexej Alexejevič Abrikosov (Алексей Алексеевич Абрикосов), Vitalij Lazarevič Ginzburg (Виталий Лазаревич Гинзбург) a Sir Anthony James Leggett | za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutin |
| 2004 | David J. Gross, H. David Politzer a Frank Wilczek | za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce |
| 2005 | Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch | za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie–Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence – Glauber) |
| 2006 | John C. Mather a George F. Smoot | za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE) |
[editovat] Externí odkazy
- www.nobelprize.org/physics – Oficiální stránky (anglicky)
- Slavní lidé ve fyzice a matematice
- Nobelova cena za fyziku, seznam a životopisy
- Nobelova cena za fyziku
- Nobelovy ceny za fyziku ve 20. století
