Plútarchos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Plútarchos

Plútarchos,řecky Πλούταρχος (asi 46, Chaironeia - asi 127, tamtéž) byl významný řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 České překlady
4 Externí odkazy

[editovat] Život

Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě - osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a žil zde až do smrti. Stal se slavným již za svého života. V rodném městě zastával významné úřady (byl archontem) a založil zde pobočku platónské akademie. Získal čestné občanství Athén, byl poctěn přátelstvím římských císařů Traiana a Hadriana a udržoval úzké kontakty s delfskou věštírnou, kde pravděpodobně působil jako kněz.

[editovat] Dílo

Plútarchos byl velmi plodný autor. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů (Bioi paralléloi, tj. Paralelní životopisy), dvacet dva dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností, které navzájem porovnával a které měly podle něho být vzorem a poučením pro život. Plútarchos totiž nehledal jen společné rysy slavných osobností, ale především jejich morální kvality. Plútarchovy životopisy měly velký význam i v pozdějších obdobích, kdy z nich čerpali náměty pro své hry mnozí světoví dramatici (například Corneille, Racine nebo William Shakespeare).

Druhou velkou skupinu jeho děl tvoří moralistická etická díla, latinsky nazývaná Moralia (řecky Éthika). Jde o drobnější práce, které řeší mnohé etické otázky každodenního života, morálky a chování (O zvědavosti, O poslouchání, O duševním pokoji, O lásce). Napsal také mnohá díla, která se věnovali literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům. Pro svou manželku napsal dílko Útěcha ženě a kromě toho vytvořil asi sto stručných příběhů Ctnosti žen.

[editovat] České překlady

Plutarchovy životopisy Thesea a Romula, E. Grégr, Praha 1865, překlad Alois Vaníček,
Plutarchovy životopisy Lykurga a Numy, E. Grégr, Praha 1870, překlad Alois Vaníček,
Plutarchovy Životopisy Perikla a Fabia Maxima, E. Grégr, Praha 1874, překlad Alois Vaníček,
O výchově hochů, Praha 1901, překlad Gabriel Šuran,
Plutarchovy Životopisy Aristeida a Katona, Unie, Praha 1911, překlad Tomáš Hrubý,
Alexandros a Caesar, Rusolf Škeřík, Praha 1933,
O zvědavosti, O tlachavosti, O poslouchání, Česká akademie věd a umění, Praha 1940, překlad Gabriel Šuran,
Plutarchovy Životopisy, Melantrich, Praha 1940, překlad Jiřina Otáhalová-Popelová
Rady manželské, Vladimír Žikeš, Praha 1942, překlad Zdeněk K. Vysoký,
Hostina sedmi mudrců, Atlantis, Brno 1947, překlad Ferdinand Stiebitz,
Čtyři životopisy, Rovnost, Brno 1948, překlad Ferdinand Stiebitz,
O lásce, SNKLU, Praha 1966, překlad Zdeněk K. Vysoký,
Životopisy slavných Řeků a Římanů, Odeon, Praha 1967, překlad Antonín Hartmann,
Přátelé a pochlebníci, Odeon, Praha 1970, překlad Zdeněk K. Vysoký,
Hovory o lidském štěstí, Odeon, Praha 1971, překlad Ferdinand Stiebitz,
Rady manželské, Útěcha ženě, O lásce, Odeon, Praha 1973, překlad Zdeněk K. Vysoký,
O lásce a přátelství, Svoboda, Praha 1987, překlad Václav Bahník a Zdeněk K. Vysoký,
O delfském E, Herrmann, Praha 1995, překlad Radek Chlup,
Proč už Pythie nevěští ve verších, Oikoymenh,, Praha 2007, překlad Radek Chlup.