Robur Dobyvatel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Robur le Conquérant, frontispis francouzského vydání.

Robur le Conquérant, původní ilustrace Léona Benetta.

Robur Dobyvatel (1886, Robur le Conquérant) je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julese Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Česky kniha vyšla též pod názvem Vzducholodí kolem světa. Roku 1904 napsal Jules Verne pokračování Roburových příběhů pod názvem Pán světa (Maître du monde).

[editovat] Obsah románu

Varování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Příběh knihy začal tím, že se na zasedání filadelfského leteckého Weldonova klubu vnutil záhadný inženýr Robur. Zatímco členové klubu vedli bouřlivé diskuze o tom, jak konstruovat řiditelné vzducholodi, přišel Robur s prohášením, že sestrojil vznášedlo těžší než vzduch, které je ve všech ohledech lepší než vzducholoď. Tím pohněval členy klubu, kteří stavěli obrovskou řiditelnou vzucholoď Go Ahead (Vpřed). Inspirací byla Verneovi zřejmě tehdy slavná vzducholoď La France. Došlo ke rvačce, při které je Robur z klubu vyhozen. Krátce nato Robur unesl dva členy klubu, jeho předsedu „strýce“ Prudenta a zapisovatele Phila Evanse, na palubu svého vzdušného korábu Albatros. Současně s nimi je unesen i bázlivý Prudentův černý sluha. Cílem únosu je Roburova snaha dokázat členům klubu nadřazenost svého vznášedla a proto s ním uskutečnil během tří týdnů dobrodružnou cestu kolem světa.

Roburův Albatros bylo letadlo poháněné elektřinou, které vypadalo jako námořní loď. Postaveno bylo ze speciálního lehkého ale tvrzeného lisovaného papíru, který byl tvrdší než ocel. Mělo třicet metrů dlouhou a čtyři metry širokou palubou se zábradlím. Do jeho trupu Robur umístil stroje a sklady střeliva, potravin a vody. Na palubě pak postavil tři kabiny, které sloužily jako kuchyně, spižírny, ložnice posádky a také jako strojovny. Na zádi v poslední kajutě byla kabina inženýra Robura, jídelna a zasklená kabina pro kormidelníka. Letadlo se vznášelo na principu helikoptéry, jejíž vznik v knize Verne vlastně předpověděl. Svislých vrtulových os měl Albatros celkem sedmatřicet, patnáct vpředu, patnáct po stranách a sedm vyšších uprostřed. Každá osa měla dvě protiběžné vrtule, což zajišťovalo stabilitu lodi, která by se jinak otáčela kolem své osy. Všechny vrtule poháněla elektřina z článků, jejichž konstrukce zůstávala Roburovým tajemstvím, stejně jako konstrukce akumulátorů. Maximální rychlost Albatrosu byla 200 kilometrů za hodinu. Posádka lodi byla šestičlenná. Tvořil ji inženýr Robur, jeho zástupce Tom Turner, mechanik s dvěma pomocníky-kormidelníky a kuchař.

Cesta Albatrosu vedla napříč přes Spojené státy americké a Tichý oceán do Číny, odtud přes Himálaje do Indie a dále přes Kaspické moře do Moskvy. Obloukem nad Severním mořem se Albatros dostal nad Francii a odtud dále na jih do Afriky. Při přeletu přes Timbuktu změnil Robur směr letadla a namířil si to šikmo přes Atlantický oceán k Hoornovu mysu na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky, odkud se Albatros vydal do Antarktidy.

Unesení nedobrovolní cestující se neustále snažili z lodi uprchnout, protože jim Robur neslíbil, že je propustí. Povedlo se jim to až na Chathamských ostrovech poblíž Nového Zélandu, kde musel Albatros přistát, když ho v blízkosti Antarktidy potkala bouře, ve které se mu poškodila jedna z vrtulí. Uprchlíci přitom nechali na palubě Albatrosu bombu, která jej zničila.

Po návratu domů členové klubu připravili start vzucholodi Go Ahead. V posádce byl opět strýc Prudent a Phil Evans. Tu se objevil nový Albatros, který inženýr Robur v krátkém čase opět postavil, neboť jeho tajná ostrovní základna na souostroví Markézy, byla na velmi vysoké technické úrovni. Robur vyprovokoval posádku vzducholodi ke vzdušnému závodu o to, kdo vystoupá výš, zda-li Albatros nebo Go Ahead. Po dosažení výšky šesti tisíc metrů však obal vzducholodi nevydržel tlak rozpínajícího se vodíku a praskl. Inženýr Robur posádku vzducholodi zachránil a pak jí vystavil veřejnému posměchu.

Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

[editovat] Filmové adaptace

Na motivy obou románů o Roburovi natočil roku 1961 americký režisér William Witney film Pán světa (Master of the World), ve kterém hrál Robura Vincent Price a postavu detektiva Johna Strocka z knihy Pán světa Charles Bronson.