Rybník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rybník je uměle vytvořené vodohospodářské dílo určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází (s pozemkem, na kterém stojí), přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při navrženém průtoku, popřípadě obvodovou stokou.
Rybníky mají po stránce biologické, krajinářské i estetické mimořádný význam v intenzivně zemědělsky využívané krajině. Bývají významným hnízdištěm vodního ptactva a důležitou zastávkou tažných ptáků. V jejich okolí se vyskytuje mnoho významných chráněných druhů, např. bekasina otavní, bukáček malý, čáp černý a čáp bílý, volavka popelavá, hohol severní, chřástal vodní, orlovec říční, rákosník velký, a mnoho druhů kachen. Najdeme zde i raka říčního, čolka horského, ropuchu obecnou i ropuchu zelenou, rosničku zelenou a další druhy obojživelníků. Z rostlin také např. kotvice plovoucí.
Skupiny rybníků tvoří rybniční soustavy.
[editovat] Rybníkářství v Česku
Rybníkářství dominující v produkčním hospodářství České republiky je typické pro střední a východní Evropu. Jeho rozvoj v Česku je nerozlučně spojen s rodem Rožmberků.
Tradičními rybníkářskými oblastmi České republiky jsou Třeboňsko, Jindřichohradecko a Českobudějovicko. V Česku se celkem nachází okolo 21 000 rybníků.
[editovat] Historie rybníkářství v Česku
Rybníkářství má v Česku dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.
V období husitství dochází k útlumu pro ekonomický úpadek oblasti a pro válečné útrapy. Největší rozmach prožilo rybníkářství mezi 15. a 16. stoletím, kdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace se začíná vytvářet důmyslná soustava, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Ruthard z Malešova.
V 17. a 18. století dochází k další vlně úpadku, kdy jsou některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy se zvýhodnila cena pšenice a tak plocha rybníků ustupuje jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků.
Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i k jejich navýšení vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.
