Seleukos I. Níkátor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Seleukos I. Níkátor – Vítěz (* kolem 358 př. n. l., † 281 př. n. l.) byl makedonským vojenským velitelem. Patřil k nástupcům Alexandra Velikého, tzv. diadochům a byl prvním králem dynastie Seleukovců.
Obsah |
[editovat] Vzestup
Narodil se kolem roku 358 př. n. l. v Makedonii jako syn Antiocha, generála makedonského krále Filipa II. Ve věku dvaceti tří let doprovázel Alexandra na jeho tažení do Asie, během kterého dobyl perskou říši. Bojoval po jeho boku v bitvě u Hydaspes v roce 326 př. n. l., kde se vyznamenal a Alexandr ho pak učinil velitelem své osobní stráže.
Po Alexandrově smrti v Babyloně v roce 323 př. n. l. neobdržel při prvním dělení říše žádnou satrapii. Spojil se s regentem říše Perdikkem, od kterého obdržel hodnost chiliarchy (velitele jízdy). Perdikkás se však později stal jeho zavilým nepřítelem a v roce 321 př. n. l. ho Seleukos zavraždil během neúspěšné výpravy do Egypta proti Ptolemaiovi. Jelikož zachránil život místodržiteli Makedonie Antipatrovi, stal se v témže roce s jeho pomocí v druhém dělení satrapou – místodržitelem – Babylonie.
Seleukos byl vynikajícím organizátorem a správcem a získal si tak na svou stranu místní obyvatelstvo. V letech 319–316 př. n. l. pomáhal Antigonovi Jednookému porazit Perdikkova stoupence, Eumena. Když se však Antigonos po svém vítězství ustavil pánem východních provincií, Seleukos se jím cítil ohrožen a v roce 316 př. n. l. uprchl do Egypta. Zde byl nápomocen egyptskému vládci Ptolemaiovi a v nastalé válce mezi Antigonem a ostatními diadochy velel v letech 316–312 př. n. l. egyptskému loďstvu v Egejském moři.
[editovat] Založení seleukovské říše
Ptolemaiovo vítězství nad Antigonovým synem, Démétriem Poliorkétem, v bitvě u Gazy v roce 312 př. n. l. otevřelo Seleukovi cestu k návratu na východ. S Ptolemaiovou pomocí pak znovu ovládnul Babylon. Jeho návrat je oficiálně považován za počátek existence seleukovské říše.
Pán Babylonu nyní vyrazil do sousedních satrapií: Persidy, Susiany a Médie s úmyslem vyrvat je z rukou Antigonových místodržitelů. Nájezd do Babylónie provedený v roce 311 př. n. l. Démétriem nemohl vážně ohrozit Seleukův postup. V roce 310 př. n. l. založil nové hlavní město Seleukii nad Tigridem. Zatímco Antigonos ovládl západ, Seleukos během následujících devíti let přivedl pod svou vládu celou východní část Alexandrovy říše až k řekám Jaxartés a Indus. V roce 305 př. n. l., po vyvraždění staré makedonské královské dynastie, přijal Seleukos, stejně jako ostatní diadochové, královský titul.
Seleukův pokus obnovit makedonskou vládu za řekou Indus narazil na odpor vládce máurjské říše, Čandragupty. Řecké prameny jsou v této věci překvapivě skoupé na informace, ale mnozí historikové se domnívají, že zde byl Seleukos poražen. Nicméně v mírové smlouvě mezi oběma králi v roce 302 př. n. l. Seleukos odstoupil Čandraguptovi Gedrosii a Arachosii, území dnešního Pákistánu a jižního Afghánistánu, avšak na oplátku získal 500 válečných slonů, kteří měli hrát klíčovou roli v bitvě, která se měla brzo odehrát.
[editovat] Vítězství nad Antigonovci
V roce 301 př. n. l. se Seleukos spojil s Lýsimachem v Malé Asii a v bitvě u Ipsu společně porazili Antigona, který v bitvě padl. Ptolemaios se držel zpátky a pravděpodobně vyčkával výsledek bitvy.
Po tomto vítězství Seleukos ke své říši připojil Sýrii, Frýgii a Koile Sýrii a ovládl tak další velkou část někdejší Alexandrovy říše. Právě Koile Sýrie (území dnešní jižní Sýrie a Libanonu) se stala v následujících sto letech jablkem sváru mezi Seleukovci a Ptolemaiovci a výrazně tak determinovala další vývoj v obou královstvích. Získáním Sýrie se Seleukovi otevřel přístup ke Středozemnímu moři a okamžitě zde v roce 300 př. n. l. založil nové hlavní město Antiochii nad Orontem. Seleukie nad Tigridem zůstala i nadále hlavním městem pro východní provincie. Kolem roku 293 př. n. l. tam ustanovil svého syna Antiocha I. spolukrálem, aby tak dosáhl efektivnější správy obrovské říše. Po vítězství ostatních diadochů ve válce proti Démétriovi v roce 286 př. n. l. Seleukos Démétria uvěznil v Apameii nad Orontem a ten zde v čestném zajetí o několik málo let později zemřel.
[editovat] Seleukovo zavraždění a hodnocení jeho vlády
Lýsimachova neoblíbenost, poté co zavraždil vlastního syna, poskytla Seleukovi příležitost k odstranění posledního soupeře. V únoru 281 př. n. l. se obrátil proti svému dřívějšímu spojenci a porazil ho v bitvě u Kuropedionu. Lýsimachos v této bitvě ztratil život. Svému synovi, Antiochovi I., přenechal Seleukos vládu nad Asií a sám chtěl nyní v klidu dožít jako král Makedonie, ale krátce po překročení Helespontu byl poblíž města Lysimacheia v září 281 př. n. l. zavražděn Ptolemaiem Keraunem, který byl jeho hostem. Místodržitel Pergamonu, Filetairos, získal od Ptolemaia Kerauna Seleukovu mrtvolu. Ta byla pak pohřbena ve městě Seleukia Pieria poblíž Antiochie v mauzoleu zvaném Níkátoreon, které existuje dodnes.
Seleukos I. Níkátor byl posledním diadochem, který snil o obnově někdejší Alexandrovy říše v celém jejím rozsahu. Nejlépe dokázal spravovat onu obrovskou, rozmanitou říši. Založil mnoho kolonií a měst. Jen málo vládců bylo tak vášnivými staviteli měst jako Seleukos. Údajně měl nechat postavit devět Seleukií, šestnáct Antiochií a šest Laodikejí. Opíral se o makedonsko-perskou vládnoucí vrstvu a řecké kolonisty. Udržoval také kontakt s domorodým perským obyvatelstvem. Na nátlak Alexandra se oženil s Peršankou jménem Apamé. Na rozdíl od ostatních Makedonců se s ní však nerozvedl. Bíthýnie a oblast Pontu se za jeho vlády oddělily od říše.
[editovat] Podívejte se též na
