Tuchoměřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tuchoměřice
základní data
status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ020A 539767
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4):	Praha-západ (CZ020A)
obec s rozšířenou působností:	Černošice
pověřená obec:	Hostivice
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	8,87 km²
obyvatel:	1143 (28. 8. 2006)
zeměpisná šířka:	50° 7’ 58’’
zeměpisná délka:	14° 16’ 47’’
nadmořská výška:	314 m
PSČ:	248 75 až 352 67
základní sídelní jednotky:	3
místní části:	1
katastrální území:	2
adresa obecního úřadu:	V Kněžívce 212 25267 Tuchoměřice
starosta:	Ing. Jaroslav Radostný
Oficiální web E-mailová adresa

Obec Tuchoměřice se nachází v okrese Praha-západ, kraj Středočeský. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1143 obyvatel.

[editovat] Historie

První písemná zmínka o obci je z roku 1301.

[editovat] Pamětihodnosti

Kříž
Kaple svaté Rozálie na východ od obce
Socha Panny Marie Immaculaty
Jezuitská rezidence s kostelem sv.Víta

Se nachází v místě dřívějšího farního kostela sv.Linharta, který zanikl v době husitských válek. první zmínka o tomto kostele je z roku 1352 a nachází se v papežských registrech. V roce 1573 zakoupila Staroměstská jesuitská kolej Klementinum statek Kopaninu, kam každý týden vysílala svého kněze, aby zde sloužil mši a kázal. Tak začalo působení jesuitů v oblasti Tuchoměřic. V roce 1667 se začíná na náklady majitele Tuchoměřic Zikmunda Sluzského (zemřel 1618) se stavbou nového kostela - kostela sv.Víta., současně se začíná s výstavbou kaple sv.Rozálie. V roce 1615 byly Tuchoměřice koupeny Otou Jindřichem z Wartemberka, ten je v roce 1623 prodal staroměstkým jesuitům, pro které byla koupě výhodná, neboť Tuchoměřice sousedily s jejich statkem Kopaninou. O koupi rozhodl P.Valentin Coronius a jako první působil v Tuchoměřicím P.Adam Kravarský, známý misionář. Na místě starého kostela a původně gotické tvrze, Sluzskými přebudované na renesanční sídlo, byl zbudován nový kostel s přiléhající rezidencí. Stavba kostela byla dokončena k roku 1668 a postupně byl vybavován oltáři, z roku 1778 je iluzivní architektonická malba hlavního oltáře, jejímž autorem je malíř a jesuitský laický bratr Josef Kramolín. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl kostel nadále používán jako farní, rezidence byla používána jako fara. V roce 1898 zde byl zřízen ústav pro rekonvalescenty nadací Pislingovou a spravován řádem milosrdných sester sv.Karla Boromejského. Po zrušení řádu v 50.letech ústav připadl nemocnici Motol.