Ucho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o anatomii. Další významy jsou uvedeny v článku Ucho (rozcestník).

Levé ucho člověka.

Ucho je sluchový orgán savců. Jeho základními částmi jsou vnější, střední a vnitřní ucho.

Obsah

1 Vnější ucho
2 Střední ucho
3 Vnitřní ucho
4 Závěr

[editovat] Vnější ucho

Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu (sluchového kanálku) a bubínku.

Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch.
Zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka jsou asi 3 cm.
Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost - nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

[editovat] Střední ucho

Anatomie ucha

Střední ucho (auris medium) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Mezi sluchové kůstky patří kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha - ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu.

Ze středního ucha do nosohltanu ústí Eustachova trubice (tuba Eustacha), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

[editovat] Vnitřní ucho

Vnitřní ucho(auris interna) (labyrint) se skládá z částí:

Hlemýžď stočená trubička naplněná tekutinou. Vibrace z hlemýždě cestují po membráně. Tyto vibrace objevují vlasové buňky (receptory sluchu). Každá buňka vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.
Orgány rovnováhy

[editovat] Závěr

Sluch člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 16 – 20 000 hertzů. Nejcitlivější je v oblasti 1000 – 3000 Hz, což je oblast frekvence lidského hlasu. Například kočka dokáže vnímat zvuky od 30 – 45 000 Hz, pes 15 – 50 000 Hz a mol až do 150 000 Hz. Delfíni, netopýři a spousta dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace.