Války diadochů
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Války diadochů je název série konfliktů mezi vojevůdci Alexandra Velikého – diadochy –, které trvaly s krátkými přestávkami více než čtyřicet let. Tento článek pojednává o první a zároveň nejvýznamější fázi válek v letech 322–301 př. n. l. Šlo v ní o rozdělení Alexandrovy říše a jejím vyústěním byl vznik několika nástupnických, helénistických království. Ústřední postavou mocenského zápasu byl jeden z nejstarších a nejlepších makedonských vojevůdců – Antigonos Jednooký (Monofthalmos).
Obsah |
[editovat] Alexandrova smrt
Když Alexandr 10. června 323 př. n. l. zemřel, zanechal po sobě ohromnou říši, která se skládala z mnoha rozličných a téměř nezávislých regionů. Neurčil však svého nástupce a na smrtelné posteli odkázal říši "tomu nejlepšímu" (existují domněnky, že ve skutečnosti ji odkázal Kraterovi, ale nejsou dokázané). Ihned po jeho smrti se generálové rozdělili na dva tábory, z nichž jedni chtěli za krále prohlásit Alexandrova nevlasntího bratra Filipa Arrhidaia (hlavně velitelé pěchoty) a druzí radili počkat na to, zda dítě, které Alexandrovi porodí Roxana bude chlapec a v takovém případě prohlásit králem jeho. Alexandrovi se narodil syn, Alexandra IV. (velitelé jízdy) a tak byli nakonec za krále uznáni oba s tím, že měli vládnout společně. Ani jeden toho však nebyl schopen a tak titul regenta, který znamenal faktickou vládu nad říší, získal Perdikkás, vrchní velitel jízdy. Generálové, kteří podpořili Perdikka byli odměněni získáním titulu satrapy (správce provincie). Ptolemaios obdržel Egypt, Laomedón dostal Sýrii a Fénicii, Filotas Kilýkii, Feithón měl na starost Médii, Asander obdržel Kárii, Menander Lýdii, Lýsimachos dostal Thrákii, Leonnatus obdržel (Hellespontskou) Frýgii, Neoptolemos Arménii a Antigonos dostal k (Velké) Frýgii ještě Lýkii a Pamfýlii. Na východě nechal Alexandrovo uspořádání téměř beze změny.
[editovat] Lamijská válka (323-322 př. Kr.)
Řecká města povstala po Alexandrově smrti proti makedonské posádce, porazila vojsko makedonského místodržícího Antipatra a oblehla ho v Lamii. Antipatros byl zachráněn Leonnatem, který však v boji zahynul. Válka skončila až porážkou athénského loďstva v bitvě u Amorgu 5. srpna 322 př. Kr.
[editovat] První válka diadochů (322-320 př. Kr.)
Perdikkas a Eumenés proti Antigonovi, Antipatrovi, Ptolemaiovi a Kraterovi. Brzy však vypukl konflikt mezi samotnými diadochy. Antigonos neuposlechl Perdikkův rozkaz, aby dobyl pro Eumena jemu svěřené provincie na severu Malé Asie a z obavy o svůj život raději uprchl k Antipatrovi do Makedonie. Perdikkas zároveň zrušil zasnoubení s Antipatrovou dcerou Filé a oženil se s Alexandrovou sestrou Kleopatrou. To vyústilo v povstání vedené Antipatrem, Kraterem, Antigonem a Ptolemaiem. Boje vypuly poté, kdy Ptolemaios ukradl Alexandrovy ostatky a pohřbil je v Egyptě. Krateros byl zabit v bitvě proti Eumenovi, který stále zůstával věrný královské dynastii a Perdikkovi. Po neúspšném pokusu o přechod Nilu byl Perdikkás zabit vlastními důstojníky - Peithonem, Seleukem a Antigenem. Při novém dělení říše v Triparadeisu se regentem stává Antipatros a vrchním velitelem vojska, který má za úkol zničit Eumena je jmenován Antigonos, jehož syn Démétrios si vezme Antipatrovu dceru Filé. Také jsou nově rozděleny provincie - Antigonos dostane ještě Likaonii a Perdikkovi vrazi dostanou Babylonii, Médii a Elam. Vládu v evropské části říše drží Antipatros a v asijské Antigonos.
[editovat] Druhá válka diadochů (319-315 př. Kr.)
Antigonos a Kassandros proti Polyperchontovi a Eumenovi. Zanedlouho opět vypukla válka. Roku 319 př. Kr. zemřel Antipatros a jako svého nástupce jmenoval Polyperchonta, což se příliš nezamlouvalo jeho synovi Kassandrovi. Následkem byl občanská válka v Řecku a Makedonii. Kassandra podporoval jak Antigonos, tak Ptolemaios. Polyperchón se spojil s Eumenem, ale byl poražen Kassandrem a musel spolu s malým Alexandrem IV. a jeho matkou Roxanou utéct do Épeiru. S pomocí Olympiady znovu vpadl do Řecka, kde porazil Filipa Arridaia, zajal ho a Olympias ho poté i s jeho ženou Eurydikou dala zabít. Zanedlouho se karta obrátila a Kassandros zajal Olympiadu a dal ji popravit, čímž získal kontrolu jak nad Makedonií, tak i nad malým králem. Na východě byl Eumenés poražen v bitvě v Gabiéně a vlastními vojáky vydán Antogonovi, který ho dal popravit. Peithon je taktéž popraven Antigonem. Seleukos raději prchá k Ptolemaiovi.
[editovat] Třetí válka diadochů (315-311 př. Kr.)
Ptolemaios, Kassandros, Lýsimachos a Seleukos proti Antigonovi. Armáda provolá Antigona regentem a on začne stavět loďstvo a velkou armádu, aby mohl sjednotit Alexandrovu říši pod svoji vládu. Stává se nejmocnějším z diadochů a je jediným, který stále s ní o sjednocení celé říše. Téměř všichni ostatní diadochové se proti němu spojí. Antigonos následně vpadl do Sýrii a na více než jeden rok oblehl Týros. Poté se spojil s Polyperchontem, který stále držel Peloponnés a vyhlásil svobodu všech Hellénů. Ptolemaios mu však úder v Sýrii vrátil, porazil Démétria v bitvě u Gazy a Sýrii opět ovládl. Seleukos se vrací do Babylonu. Antigonos vyjednal mír s Ptolemaiem, Kassandrem a Lysimachem, aby se mohl v klidu vypořádat se Seleukem. Antigonos neúspěšně obléhá Babylón a nakonec zklamaně ustupuje. Přibližně ve stejné době dá Kassandros zavraždit Alexandra IV. a jeho matku Roxanu, čímž končí Argejská dynastie.
[editovat] Čtvrtá válka diadochů (308-301 př. Kr.)
Seleukovi se podařilo ovládnout celou Babylónii a vypraví se na východ, aby do říše začlenil východní oblasti, které se již osamostatnily. Antigonos poslal svého syna Démétria do Řecka, aby ho ovládl. Tomu se podaří obsadit Athény, kde je uvítán jako osvoboditel. Následně drtivě porazil egyptské loďstvo v bitvě u Salamíny a spolu se svým otcem se prohlasí roku 306 př. Kr. králem. V následujících dvou letech se králi prohlasí i ostatní diadochové. Antigonos podnikne neúspěšný pokus o dobytí Egypta. Démétrios více než rok obléhal Rhodos, ale nepodařilo se mu ho dobýt. Proslul díky svým obléhacím strojům, které kvůli tomu sestrojil.Vrací se do Řecka, kde úspěšně bojuje s Kassandrem, vládcem Makedonie. Roku 301 Př. Kr. je však odvolán zpět do Asie, kde se schyluje k velké bitvě. V Bitvě u Ipsu je Antigonos s Démétriem poražen a zabit spojenými silami Lýsimacha a Seleuka. Po této bitvě byla Alexandrova říše rozdělena na čtyři nástupnická království - Kassandros vládl v Řecku a Makedonii, Lýsimachos v Thrákii, Ptolemaios v Egyptě a Seleukos vládl velkému, avšak rozdrobenému území na východ od Sýrie.
