Vánoce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vánoční stromeček je nejznámějším symbolem Vánoc

Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou jedním z nejdůležitějších křesťanských svátků, slaví se od 25. prosince do první neděle po 6.lednu. Vánoce tradičně oslavují narození Ježíše Krista, ale obecně jsou chápány také jako jeden z nejvýznamnějších civilních svátků. Tradice oslavy pochází z dávných předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu. Dalším podnětem k zavedení vánočních oslav se stala snaha křesťanských teologů, žijících v 3.století, vypočítat přesné datum Ježíšova narození. Všeobecně se Vánoce v křesťanské církvi slaví od 7.století. Nejstarší oslavy narození Páně probíhaly zřejmě v Římě. První písemná zpráva o nich se váže k roku 336.

Symbolem Vánoc je vánoční stromek, jesličky (betlém) a vánoční dárky které nosí Ježíšek.

[editovat] Historie

Kořeny dnešních oslav Vánoc je třeba hledat již v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (např. svátky mrtvých v antickém Římě, Saturnálie – oslava Saturna). Tento svátek se neslavil jen v Evropě, ale i v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy slunovratu ustálily na 25. prosinec. Datum zvolil roku 274 císař Aurelián jako den natalis solis invicti – den Zrození nepřemožitelného Slunce. Datum 25. prosince jakožto datum narození Ježíše Krista je prvně doložen až ve 4. století v Římě („Depositio Martyrum“ z r. 336 a Filokalův kalendář z r. 354). [1]

Neodmyslitelnou součástí Vánoc jsou koledy. Od 13. století se staví na Vánoce jesličky (betlém) (v Čechách poprvé roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze), v 19. století se pozvolna stal dalším symbolem Vánoc vánoční stromek, který se v česiých zemích všeobecně ujal až po první světové válce.

[editovat] Křesťanské pojetí vánoc

I když se dnes na vánoce dívá mnoho lidí jako na křesťanský svátek, v dějinách mnoho křesťanů slavení vánoc odmítalo. Například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli svému pohanskému původu zakázány.

Mistr parament z Narbonne, Klanění tří králů, kolem 1380

Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle (připadající na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) označuje počátek křesťanského roku. Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají čistě komerční význam, spojený s předvánočními nákupy dárků.

Vánoční scéna – betlém ve švédském Eslöv

V průběhu adventu mají svátek někteří důležití svatí, např. sv. Ondřej (30. listopad), sv. Barbora (4. prosinec), sv. Mikuláš (6. prosinec) a sv. Lucie (13. prosinec).

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25.prosince, (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“. 26. prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.

6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) - podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři.

Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.