Vzkříšení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vzkříšení značí v náboženství obnovené spojení ducha a těla nebo přivedení někoho ze smrti do života. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.

Obsah

1 Řecká a římská mytologie
2 Zoroastrismus
3 Kynismus
4 Židovství
5 Křesťanství
6 Islám
7 Ateismus
8 Poznámky
9 Viz též

[editovat] Řecká a římská mytologie

[editovat] Zoroastrismus

[editovat] Kynismus

[editovat] Židovství

[editovat] Křesťanství

Ruská ikona Zmrtvýchvstání Krista z 16. století.

Vzkříšení nebo též Zmrtvýchvstání tvoří základní prvek křesťanské víry – a to ve dvojím smyslu: vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých po jeho ukřižování a vzkříšení člověka na konci časů. Tuto událost křesťané každoročně oslavují při největších svátcích liturgického roku, jimiž jsou Velikonoce a jejich hlavní slavnost, Zmrtvýchvstání Páně.

[editovat] Vzkříšení Ježíšovo

Podle líčení evangelií byl Ježíš třetího dne po své smrti vzkříšen. První zkušeností učedníků je objevení prázdného hrobu (Mk 16,1-8), kterýžto příběh nesloužil podle biblické exegeze k apologetickému důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v 1 Kor 15,3b-5). Mezi raná svědectví patří též Petrovy řeči (Sk 2,22-40; 3,12-16; 5,29-32; 10,34-43).

Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným (Lk 24, Jan 20). Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i autorita Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola Pavla. O vzkříšení Nový zákon hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.

Apoštolská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při katechezi, tak v bohoslužbě: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem Otce, sebedosvědčením Syna, započetím posledního věku lidstva a spásy a plným poznáním Ježíše jako Mesiáše a Božího služebníka. Pouze Duch vzkříšeného Ježíše (Řím 7,6; 8,9; 14,17) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. podle druhého Adama, jímž je Kristus (1 Kor 15,47n.).

Ježíšovo vzkříšení je součástí všech vyznání víry. Je ústředním tématem též současné teologie, neboť završuje jednání Boha vůči člověku (ekonomie spásy). Bůh se Ježíšovým vzkříšením neodvolatelně daruje světu, takže vše, co se má ještě stát, je pouze pokračováním a odhalením toho, co se již ve vzkříšení stalo.

Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a nesmrtelnosti. Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o mýtickou výpověď, ale o výraz faktického stavu. Písmo svaté i tradice považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.

[editovat] Předpokládané datum Ježíšova vzkříšení

Podrobnější informace naleznete v článku Velikonoce#Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšenínaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

[editovat] Vzkříšení těla

Člověk v křesťanském pojetí je bytostí, která očekává budoucnost, v níž se má člověk završit. Člověk vnímá sebe jako jednotu, jeho plnost tedy nespočívá pouze v nesmrtelném životě duše, avšak způsob této existence si člověk nedovede představit. Víra ve vzkříšení těla – a nikoli pouze duše, což bylo vlastní mnoha antickým filozofickým školám – patřila od počátku k ústředním bodům křesťanské víry, jak vyjadřuje s lapidární stručností křesťanský spisovatel Tertullianus:

Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus. (Naděje křesťanů je vzkříšení mrtvých – vše, co jsme, jsme v této víře.)¹

Prvním svědectvím Bible o víře ve vzkříšení je Dan 12,1n.), vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště saduceové, protože se o něm Tóra nevyjadřuje. Ježíš tyto názory vyvrací (Mk 12,18-27). Pavel rozvádí tuto víru a odmítá hellénský pohled na duši jako hrob těla. Celý Nový zákon si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista (Flp 3,21; 1 Kor 15,35n.); analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.

Tato křesťanská víra se musela konfrontovat s řeckým pojetím, které tělo znevažuje a s antickou představou nebe jako prostoru, kam je možné odejít. Pro správné pochopení je však třeba si uvědomit, že se v Bibli tělem rozumí celý člověk v jeho tělesnosti. Takto jednolitý člověk existuje na více rovinách a jeho završení se musí podle křesťanské víry stát ve všech úrovních současně. Konečnému završení člověka a dějin se věnuje teologické odvětví eschatologie.

[editovat] Reference

RAHNER, Karl; VORGRIMMLER, Herbert. Teologický slovník. Praha: Zvon, 1996. ISBN 8071132128.

[editovat] Islám

Smrt je zakončením života a přivádí člověka zpět k Bohu. Smrti se nikdo vyhnout nemůže, ona je koncem Bohem stanoveného času daného člověku na zemi. Po smrti přichází duše podle islámských představ na soud, na němž se ukáže, zda je možné, aby duše vstoupila do ráje. To je též důvodem, proč se v islámu pohřbívá velmi rychle. Smrtí tedy pro muslima život nekončí, ale je přechodem k dalšímu životu.

[editovat] Ateismus

Ateismus považuje vzkříšení člověka za zkušenost přírodních věd. S běžnou skutečností, jak ji věda vnímá, je vzkříšení neslučitelné, nelze jej učinit evidentním, opakovat. Přírodní vědy o vzkříšení nic nevypovídají. Výjimkou je záchrana ze stavu klinické smrti.