Arcidiecéze olomoucká
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arcidiecéze olomoucká vznikla v roce 1777, kdy bylo olomoucké biskupství (založené 1063, resp. obnovené, pokud vezmeme v potaz zmínky o olomouckých biskupech před rokem 1063) povýšeno na arcibiskupství. Nachází se na střední a severní Moravě, avšak několika farnostmi zasahuje v současné době i na severovýchod Čech. Její biskup sídlí v Olomouci. Současný olomouckým arcibiskupem je Jan Graubner, pomocným biskupem je Josef Hrdlička.
Obsah |
[editovat] Před rokem 1063
Dle tradice olomoucký biskupský stolec svým obnovením roku 1063 navázal na moravsko-panonskou církevní provincii, tedy na arcibiskupský stolec svatého Metoděje, existující v letech 880–885. Metodějovým nástupcem byl biskup Wiching, který roku 890 z Velké Moravy odešel. Otázka osobnosti Gorazda a možnosti, že taktéž zastával biskupský úřad, se mnoha badatelům jeví jako nepravděpodobná. V roce 898 či 900 přichází z Říma na Velkou Moravu poselstvo, jehož členy jsou tři biskupové, kteří tak obnovují církevní provincii. Jeden z těchto biskupů pravděpodobně sídlil v Nitře, druhý snad v Olomouci, o třetím se spekuluje v souvislosti s Krakovem. V roce 976 je zmíněn olomoucký biskup (snad Vratislav), který společně s Dětmarem navštívil mohučského metropolitu. Prameny také zmiňují olomouckého biskupa Silvestra a Jana. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je Jan I. (Johann I. von Brenau, biskupem 1063-1085).
[editovat] Historie olomouckého arcibiskupství v datech
- 1063 – obnoveno olomoucké biskupství
- 1664–1674 budovu dnešního arcibiskupského paláce projektoval Giovanni Pietro Tencalla a stavba vybudována ještě za stejného biskupa (1664-1695 Karel II. z Lichtenštejna)
- 1777 – olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství
- 2. prosince 1848 – v tomto paláci abdikoval Ferdinand V. Dobrotivý a na trůn nastoupil císař František Josef I.
- 1850 – v tomto paláci byla podepsána Olomoucká punktace
- 1906 – opraveno průčelí
- 90. léta 20. století - arcibiskupský palác navštívil Jan Pavel II. (20.-22. května 1995 u příležiosti svatořečení sv. Jana Sarkandra) a Václav Havel