Car
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Car byl císařský titul panovníka v Rusku a královský v Bulharsku. Označení pochází z latinského slova caesar.
V Rusku začal jako první používat titul car veliký kníže moskevský Ivan III., když si vzal po pádu Kontantinopole byzatskou princeznu, netř posledního byzantského císaře Konstatina. Po sňatku se Ivan III. považoval za nejpřednějšího panovníka pravoslavného světa a za dědice a nástupce byzantských císařů. Spolu s nedědičným titulem car přijal do znaku byzantského korunovaného orla. Jeho nástupce Vasilij III. použil titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maxmilián I. Habsburský. Této smlouvy využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor. Dědičně titul cara získal v roce 1547 Rurikovec Ivan IV. Hrozný. Posledním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917.
V Bulharsku přijal jako první titul cara (basilea) Bulharů kníže Simeon I. Veliký po vítězství nad byzantským vojskem u Anchialu. Jeho oficiální titul zněl car Bulharů a Řeků. V roce 1018 první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku druhé bulharské říše došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Zaniklo v roce 1396 pod náporem osmanských Turků. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce 1908 přijal jeho vládce Ferdinand I. z dynastie Sachsen-Coburg-Gotha královský titul v tradiční formě a byl nazýván Carem Bulharů. Posledním bulharským carem byl v letech 1943–1946 nezletilý Simeon II., který byl po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.