Estetika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Estetika (z řec. aisthetikos - vnímavost, cit (pro krásu)) je filosofická disciplína zabývající se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů. Estetické úvahy provázely filosofii již od jejích samotných počátků, jako samostatnou disciplínu však estetiku vymezil až roku 1735 A. G. Baumgartner.
Obsah |
[editovat] Historie
[editovat] Pythagorejci
Pýthagorás a jeho následovnící (viz pythagorejci) spatřovali krásu v dokonalosti matematického řádu světa. Tento řád byl podle pythagorejců tvořen nezávisle existujícími přirozenými čísly (= počty) a jejich poměry (racionálními čísly). V místech, kde se v reálném světě počty a poměry projevovaly s největší mírou dokonalosti, byla dle jejich názoru soustředěna nejvyšší krása. Tato pythagorejská teorie byla podpořena i řadou jejich výsledků „experimentálních“, jako bylo například zjištění, že vzdálenosti otvorů na flétně, jejichž postupným odkrýváním a zakrýváním lze zahrát základní stupnici (libozvučných a tedy krásných) tónů, vytváří mezi sebou poměry dané nízkými (do 10) přirozenými čísly. Za nejdokonalejší ze všech poměrů považovali pythagorejci takzvaný zlatý řez.
[editovat] Platón
Podle Platóna je pravá krása obsažena pouze ve světě idejí. Předmět skutečného světa se jeví krásným jedině, když skrze něj prohlížíme do světa idejí - konkrétně na ideji krásy.
[editovat] Středověké křesťanství
V křesťanské filosofii (například u Augustina) je estetika zcela v područí teologie. Bůh je nejvyšší krása, a tedy veškerá krása ve světě pochází od Boha nikoli od člověka.
[editovat] Kant
Dle Kanta je estetickým uzpůsobením určitého faktu jen to, co je v jeho představě pouze subjektivní.
[editovat] Moderní pojetí
V moderní době (od konce 19. století) se pojetí estetiky různí. Estetika je vnímána a vykládána pod vlivem fenomenologie, existencionalismu, intuitivismu a mnoha dalších směrů. Velký význam hraje estetika v postmoderní filosofii a umění.
