Exorcismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění) je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství.
Populární představy o exorcismu silně ovlivnil hororový film Williama Friedkina Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973) podle stejnojmenného románu W. P. Blattyho,1 který byl údajně inspirován skutečným případem katolického exorcismu v USA na konci 40. let.
Obsah |
[editovat] Exorcismus v různých náboženstvích
[editovat] Starověká náboženství
Posednutí zlým duchem je v dějinách lidstva představa velmi stará; nalézáme ji např. dnes i v některých kulturách, jejichž náboženstvím je šamanismus. Představu, že člověk, zvíře či věc může být pod vlivem zla, lze nalézt jak v helénské kultuře, tak v židovství.
V hinduismu se posedlosti těla duchy často považuje za svatý stav, neboť podle této víry do těla vstupuje bohyně Kálí nebo některá z jejich inkarnací. Věřící proto často uctívají takto „posedlé“ a žádají od nich požehnání. Pokud ovšem cizí duch tělo do určité doby neopustí, je povolán místní vymítač, který má ducha z těla vyhnat.
[editovat] Křesťanství
Nový zákon popisuje, jak Ježíš Kristus vyháněl ďábly z posedlých osob. Od samého počátku tak víra ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součást křesťanské nauky a i dnes exorcismus v určité podobě praktikují jak katolíci, tak některé protestantské církve.
Nový zákon předpokládá existenci démonů jako samozřejmost a nejen evangelia, nýbrž i různé části zvláště Pavlových listů (např. Řím 16, 9; Ef 6, 12) obsahují rady ohledně obrany před vlivem zlého. Ježíš podle líčení evangelií pomocí exorcismu kromě přímé posedlosti zlem uzdravoval i rozličné nemoci. Vyhánění zlých duchů však tvoří součást rozličných zpráv o Ježíšově činnosti (např. Mk 1, 39). V jednom z líčených příběhů Ježíš vyhání z člověka celou legii démonů (Mk 5, 1-20). Moc vyhánět zlé duchy dostávají od Ježíše i jeho učedníci (Mk 3, 15).
V počátcích křesťanství byla víra v existenci démonů a nezbytnost exorcismu rozšířena. Služba exorcisty byla jedním z nižších svěcení a podle všeho byla na konci 3. století velmi rozšířená. V této době také obřad exorcismu tvořil (a v katolické církvi dodnes tvoří) součást katechumenátu a křestní liturgie. Církevní spisovatelé prvních století (např. sv. Antonín Poustevník, sv. Cyril Jeruzalémský a sv. Jan Zlatoústý) označují za nejjednodušší a nejběžnější prostředek proti zlu (tj. exorcismus) znamení kříže. Mezi další prostředky obrany proti zlému byly a zůstávají považovány v církvi Ježíšovo jméno, svěcená voda a požehnané předměty.
Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista.
Průběh velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná (1999) část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam. Katechismus katolické církve (čl. 1673) píše, že exorcismus "je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi". V součásné praxi se klade velká pozornost, aby „posedlost zlým nebyla zaměněna s psychickou chorobou“.
Pravoslaví má vlastní tradici vykonávání exorcismu. Většina starých protestantských církví nevykonává. V letničních církvích, příp. v charismatickém hnutí existuje praxe vyhánění zlého a přikládá se jí určitá pozornost.
[editovat] Exorcisté
Exorcista je kněz pověřený biskupem většinou na dobu určitou, aby prováděl na území diecéze tzv. velký exorcismus. Kompetence exorcisty a možnost užití exorcismu stanovuje a omezuje na jedné straně kanonické právo, na druhé Římský rituál. Mezi kněze, kteří jsou známí jako exorcisti nebo působili na našem území, patří Gabriele Amorth, Vojtěch Kodet, James J. LeBar či Elias Vella.
[editovat] Katechismus katolické církve
- Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. (čl. 1673)
[editovat] Kříž sv. Benedikta
Jednou z běžně užívaných formulí exorcismu, kterých užívají křesťané, kteří nemusí být kněžími, je šestiverší, původně z jistého bavorského rukopisu z r. 1415:
- Crux sancta sit mihi lux / Non draco sit mihi dux
- Vade retro satana / Nunquam suade mihi vana
- Sunt mala quae libas / Ipse venena bibas
- Svatý kříž ať je mi světlem / a drak ať není mým vůdcem
- Odstup, Satane, / nepokoušej mne marnostmi
- To, co nabízíš, je zlé / sám vypij svého jedu.
Šestiverší se inspiruje evangelním rozhovorem mezi Ježíšem a apoštolem Petrem (Mk 8,33). Počáteční písmena šestiverší bývají vyryta kolem kříže (tzv. kříž sv. Benedikta, který někteří křesťané nosí na krku (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB).
[editovat] Islám
Exorcismus zřejmě tvořil součást islámu již od jeho počátku a určitá místa v Koránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi.2 Podle Sun prorok Mohamed a jeho stoupenci vyháněli zlé bytosti z těl věřících pomocí veršů z Koránu, prosbami k Alláhovi a požehnaného pramene Zamzam. Podle islámské víry člověka může posednout nejen démon či ďábel (šaitan), ale také džin, inteligentní ohnivé stvoření.
[editovat] Buddhismus
Již od raných dob buddhismus obsahoval určité náboženské úkony či rituály, které měly chránit proti různému nebezpečí a vyhánět vlivy zlých sil. V tharavádě jsou exorcizující obřady s tzv. parittami, z nichž jsou mnohé připisovány přímo Buddhovi. Tyto texty se zpívají na Srí Lance a v těch zemích jihovýchodní Asie, kde je tharaváda rozšířená, během veřejných obřadů, které mají odvrátit zlo ohrožující společnost. Těchto textů se užívá i k osobní obraně proti nemocem a neštěstí. Na Srí Lance se krom toho dodnes používá jako obřadu, který má zahnat zlé duchy či nemoc, tzv. ďábelského tance.
V mahájáně a vadžrajáně mají exorcismy ještě větší úlohu; jako obrany proti zlu se užívá manter a jiných formulí, jimž je připisována moc.
[editovat] Taoismus
V taoismu vykonávají většinu exorcizujících obřadů taoističtí kněží, kteří mají na základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto obřady patří očištění prokletého domu či uzdravování nemocného. Jeden z těchto kněžských řádů má za úkol nakládání s posedlými médii. Toto médium se uvede do transu, v němž se stává ústy božstva či zemřelého příbuzného a takto radí či napovídá v osobních, obchodních či zdravotních otázkách. Kněz přitom tuto radu interpretuje.
[editovat] Exorcismus a psychiatrie a medicína
Podle běžného pohledu současné psychiatrie žádný „stav posedlosti“ neexistuje, nebo jinak nahlíženo, to co je z hlediska exorcismu posedlost, má přirozenou příčinu v duševní chorobě. Exorcistům je pak často vytýkáno, že se věnují náboženským hysterikům a duševně nemocným, a že jejich zdravotní stav zhoršují. Odepření kompetentní lékařské péče duševně nemocnému pak může vést k duševnímu i tělesnému poškození nemocného. Jsou zaznamenány dokonce případy, kdy osoba, která se podrobila exorcismu, následkem něj zemřela.
Méně obvyklý pohled, který není v přímém sporu s náboženskou tradicí, se pouze staví skepticky k názoru, že lze snadno rozlišit případnou posedlost a duševní chorobu, a to především kvůli diferenciální diagnostice, která se dosud nachází v plenkách. Takto je velmi nesnadné rozlišit od sebe různé choroby, které se označují jako schizofrenie, deprese, dyslexie, hraniční poruchy apod.
Výsledky psychiatrie a medicíny vedly naopak i k vývoji křesťanského názoru na posedlost. Dnes se uznává, že řada stavů byla v minulosti považována za posedlost mylně (a část z nich lze i úspěšně léčit). Navzdory tomu exorcismus jako řešení duchovních problémů v praxi mnoha křesťanských církví stále setrvává, pouze je snaha odlišit posedlost od duševních chorob.
[editovat] Psychoterapie
Psychoterapie v některých metodách terapie, zvláště skupinové, zprostředkuje pacientovi prožitky maximální intenzity, které mají otřást rigidními patologickými strukturami jeho osobnosti (psychedelická terapie, Janovova technika primálního výkřiku). Náboženský ekvivalent takové terapie lze vidět v exorcismu, při němž též bývají nasazeny velmi působivé prostředky, které mají umožnit radikální změnu.
[editovat] Kritika exorcismu
Ateisté popírají existenci duchových bytostí, proto je pro ně již z principu stav posedlosti nepřijatelný. To, co je označováno za posedlost, tedy chápou pouze jako následek poškození či poruchy funkce mozku. Exorcismus v jednotlivých náboženstvích proto z hlediska ateismu nemá žádné reálné oddůvodnění, což ale nic nevypovídá o jeho možných praktických účincích. Stejný názor mohou zastávat i theisté, jejichž náboženské představy duchy a zlé síly neobsahují. To se týká i části křesťanů.
V některých případech došlo během exorcismu, prováděném v rozličných církvích a náboženských kultech, k úmrtí, což se stalo předmětem veřejné kritiky. Podle zastánců exorcismu smrt nebyla nutně následkem exorcismu, ale chyb při jeho provádění, případně dalších okolností (podobně jako dochází k úmrtím při lékařských operacích). Naopak kritici považují mrtvé za oběti procedury, nebo obecněji za oběti nesmyslných náboženských představ.
- Kyung-A Ha utlučen v roce 1995 v San Francisku členy cíkve Jesus-Amen Ministries.
[editovat] Poznámky
Pozn. 1: V původním jazyce vyšel 1971, česky jako Exorcista, Bonus Press, 1992, ISBN 80-901068-7-0.
Pozn. 2: Súra 2.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- Magie, zlí duchové, satanské obřady : pastýřský list toskánských biskupů. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996. ISBN 80-7192-094-0.
- Amorth, G. Exorcista vypráví. Zkušenosti z boje proti zlu. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000. ISBN 80-7192-494-6.
- Proja, G. B. Lidé, démoni a exorcismy. Pravda o světě temnot. Paulínky, Praha, 2004. ISBN 80-86025-68-3.
- Říčan, P. Psychologie náboženství. Portál, Praha, 2002. ISBN 80-7178-547-4.
- Salvucci, R. Zkušenosti exorcisty. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000. ISBN 80-7192-180-7.
