Mohamed
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Součást seriálu Islám |
| Víra a praktiky |
|
Jedinost Boha |
| Hlavní osobnosti |
|
Mohamed |
| Texty & zákony |
| Větve islámu |
|
Sunnité • Šíité • Súfismus |
| Sociopolitické aspekty |
|
Umění • Architektura |
| Podívejte se také na |
|
Slovníček islámských pojmů |
Mohamed, též 
Muhammad, plným jménem Muhammad ibn Abdulláh ibn Abdulmuttalib[1], (570[1] Mekka – 8. června 632 Medína, oblast Hidžáz, dnešní Saúdská Arábie) je posledním prorokem islámu, který je muslimy považován za poslední krok zjevování monoteistického náboženství, jehož dřívější verze byly učeny Abrahámem, Mojžíšem, Ježíšem a ostatními předcházejícími proroky. Většina nemuslimů ho obecně pokládá za zakladatele náboženství islámu.
[editovat] Přehled
Předpokládá se, že Mohamed ibn Abdulláh byl obchodníkem, který, vzhledem k své práci, byl široce zcestovalý. Rané muslimské zdroje podávají zprávu o tom, že v roce 611, kdy bylo Mohamedovi přibližně čtyřicet let, měl, v průběhu meditace v jeskyni poblíž Mekky, vidění. Sám Mohamed později svým soukmenovcům popsal svou zkušenost jako návštěvu archanděla Gabriela, který mu nařídil zapamatovat si a recitovat verše, později uspořádané do koránu. Gabriel mu měl sdělit, že si Bůh (Alláh) vybral jako posledního proroka pro lidstvo. Později rozvinul své poslání proroka veřejným přednášením o striktním monoteismu a předvídáním Soudného dne pro hříšníky a nevěřící modloslužebníky, jakým byli například členové jeho kmene a jeho mekkánští sousedé. Mohamed byl úspěšným náboženským i politickým vůdcem. Nezavrhl zcela judaismus a křesťanství - dva další monoteistické systémy, známé v Arábii již dříve - řekl, že byl Bohem poslán, aby zdokonalil a dokončil jejich učení. Mezi některými lidmi získal rychle své stoupence, nicméně většina jeho učení zamítala, pokládaje ho za podvodníka a lháře. Roku 622 byl přinucen k úniku z Mekky (takzvaná Hidžra) a usadil se spolu se svými stoupenci v městě „Jathrib" (dnes známém jako Medína), což mu umožnilo stát se vůdcem první otevřeně muslimské komunity. Následovala válka mezi Mekkou a Medínou, ve které nakonec byli muslimové vítězní. Vojenská organizace, zlepšená těmito střety, se stala základem k dobytí ostatních arabských pohanských kmenů. V době Mohamedově smrti již byla Arábie sjednocena novým náboženstvím a proběhlo i několik výprav na sever, směrem k Sýrii a Palestině.
Islámská říše se, pod vedením Mohamedových bezprostředních nástupců, rozšířila do Palestiny, Sýrie, Mezopotámie, Persie, Egyptu, Severní Afriky (Maghreb) a Španělska. Pozdější dobytí, obchodní kontakty muslimů s nemuslimy a misijní činnost rozšířily islám do velké části světa.
[editovat] Jak o Mohamedovi víme?
Nám dostupné zdroje o Mohamedovi jsou především korán, biografie zvané „sira" a sbírky hadíth. Korán sice není Mohamedovým životopisem, nicméně přináší některé informace o jeho životě. Nejstaršími dochovanými životopisy jsou „Život Božího apoštola" od Ibn Išaqa (z roku 768), editovaná Ibn Hišamem (833) a Mohamedův životopis od al-Waqidiho z roku 822. Ibn Išaq sepsal své dílo přibližně 120 až 130 let po Mohamedově smrti. Poslední typ zdroje, sbírky hadíth, nejsou, stejně, jako korán, životopisem samy sobě. Jsou to příběhy o slovech a činech Mohameda a jeho společníků.
Někteří skeptičtí badatelé (Goldhizer, Schacht, Wansbrough, Cook, Crone, Rippin, Berg a další) mají silné pochybnosti o pravdivosti těchto zdrojů, speciální sbírek hadíth. Jejich argumentem je, že v době, kdy byly ústní tradice sebrány, byly muslimské komunity roztříštěny na rivalské sekty a myšlenkové školy. Každá ze sekt a škol měla své vlastní, často protikladné, tradice toho, co Mohamed a jeho společníci vykonali a řekli. Počet tradic narůstal a muslimští učenci vyvinuli značné úsilí o očištění od příběhů, které považovali za podvržené. Tradicionalisté spoléhají na úspěch jejich snažení, skeptici soudí, že tato otázka musí být znovu otevřena použitím moderních metod.
Muslimští a stejně tak i nemuslimští badatelé souhlasí, že ve sbírkách hadíth je mnoho neautentických tradic zaměřených na Mohamedův život. (Ovšem většina těchto tradic je muslimskými klerikálními autoritami považována „slabá", pouze pár sbírek hadíth je bráno jako věrohodné - „sahih"). Velmi malá menšina, zvaná Koránští Muslimové považuje všechny sbírky hadíth za nevěrohodné.
Životopisné údaje, uvedené v Přehledu, nejsou přesto obecně napadány. Tradicionalisté, muslimové i nemuslimové, vytvářejí daleko detailnější obrázek Mohamedova života, jak je popsáno níže.
[editovat] Život Mohamedův
[editovat] Mohamedův rodokmen
Podle tradice Mohamed sleduje svůj původ zpět až k Adnanovi, kterého severní Arabové považovali za svého společného předka. Naopak Adnan by měl být potomek Išmaela, syna Ibrahima (Abraháma), přesto přesný Mohamedův rodokmen je sporný. Mohamedův rodokmen po Adnana je následující:
Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib (Shaiba) ibn Hashim (Amr) ibn Abd Manaf (al-Mughira) ibn Qusai (Zaid) ibn Kilab ibn Murra ibn Ka`b ibn Lu'ay ibn Ghalib ibn Fahr (Quraish) ibn Malik ibn an-Nadr (Qais) ibn Kinana ibn Khuzaimah ibn Mudrikah (Amir) ibn Ilyas ibn Mudar ibn Nizar ibn Ma`ad ibn Adnan. (ibn = „syn" v Arabštině; alternativní jména lidí s dvěma jmény jsou uvedeny v závorkách).
Jeho přízvisko bylo „Abul-Qasim", „otec Qasima", po narození jeho, jen krátce žijícího, prvního syna.
[editovat] Dětství
Mohamed se narodil do zámožné rodiny (pocházející z rodu Hášimovců, málo významné větve kmene Kurajšovců), usazené v severoarabském městě Mekce. Někdo počítá jeho narození na 20. dubna 570, šiité věří, že to byl 26. duben a někdo posouvá rok až na 571; tradice jej umisťuje do Roku slona. Mohamedův otec Abdullah zemřel ještě před jeho narozením, takže malý chlapec byl vychováván svým dědečkem z otcovy strany, Abd al-Muttalibem. Tradice praví, že byl jako dítě dán k beduínské kojné Halimě, jelikož se věřilo, že pouštní život je pro děti bezpečnější a zdravější. V šesti letech Mohamed ztratil matku Aminu a v osmi i svého dědečka. Kvůli tomu Mohamed přešel do péče svého strýce Abu Táliba, nového vůdce Hášimovců.
Mekka byla prosperujícím komerčním centrem, z velké části díky kamenné svatyni zvané Ka'ba, která sloužila mnoha různým modlám a bůžkům. Obchodníci z nejrůznějších kmenů mohli během poutní sezóny navštěvovat Mekku a v bezpečí obchodovat, jelikož v tu doby byly všechny mezikmenové konflikty zakázány.
Jako náctiletý začal Mohamed doprovázet svého strýce na obchodních cestách do Sýrie. Stal se tak na poměry své doby velmi zcestovalým a znalým cizím poměrům.
[editovat] Střední léta
Jednou z Mohamedových zaměstnavatelek byla Chadídža, zámožná, tehdy čtyřicetiletá vdova. Mladý, pětadvacetiletý Mohamed na ni natolik zapůsobil, že mu roku 595 nabídla manželství. Touto svatbou se z něj stal zámožný muž. Podle arabských zvyků dědili pouze prvorození, takže Mohamed nezískal žádné dědictví ani po svém otci, ani po dědečkovi.
Ibn Išhaq zaznamenává, že Chadídža Mohamedovi porodila pět dětí, jednoho syna a čtyři dcery. Všechny jejich děti se narodily ještě předtím, než Mohamed začal kázat islám. Syn Qasim zemřel ve dvou letech. Jeho dcera se prý jmenovaly Zainab, Ruqayyah, Umm Kulthum a „Fátima".
Šíité tvrdí, že Mohamedova je pouze dcera Fátima a že ostatní dcera jsou buď Chadídžiny děti z předchozího manželství, nebo děti její dcery.
| Mohamedova časomíra | |
|---|---|
| Důležitá data a místa v Mohamedově životě | |
| c. 570 | Možné narození (20. dubna): Mekka |
| 570 | Konec staré vyspělé kultury Jižní Arábie |
| 570 | Neúspěšný habešský (etiopský) útok na Mekku |
| 576 | Smrt matky |
| 578 | Smrt dědečka |
| c. 583 | Vydává se na obchodní cestu do Sýrie |
| c. 595 | Potkává a žení se s Chadídžou |
| 610 | První zprávy o koránském zjevení: Mekka |
| c. 610 | Objevuje se jako prorok Islámu: Mekka |
| c. 613 | Začíná veřejná kázání: Mekka |
| c. 614 | Začíná shromažďovat své stoupence: Mekka |
| c. 615 | Emigrace muslimů do Habeše (Etiopie) |
| 616 | Začíná bojkot klanem Banu Hašima |
| c. 618 | Medínská občanská válka: Medína |
| 619 | Končí bojkot klanem Banu Hašima |
| c. 620 | Isra a Miraj |
| c. 620 | Konverze kmenů na islám: Medína |
| 622 | Emigrace do Medíny (Hidžra) |
| 622 | Převzetí vedení v Medíně (Jathribu) |
| c. 622 | Kázání proti Ka'bskému panteonu: Mekka |
| 622 | Mekkánci napadají Mohameda |
| c. 622 | Konfederace muslimů a dalších klanů |
| c. 623 | Ustanovení Medíny |
| 624 | Bitva u Badru, muslimové porážejí Mekkánce |
| 625 | Bitva u Uhudu |
| c. 625 | Vyhnání židovského kmene Banu Nadir |
| 626 | Napadení Dumat al-Jandal: Sýrie |
| c. 627 | Neúspěšné nepřátelské obležení: Medína |
| 627 | Bitva u Trench |
| 627 | Zničení židovského kmene Banu Qurayza |
| c. 627 | Podrobení Bani Kalb: Dumat al-Jandal |
| c. 627 | Spojení islámu: Medína |
| 628 | Dohoda z Hudaybiyya |
| c. 628 | Získán přístup k mekkánské svatyni Ka'ba |
| 628 | Dobytí židovských oáz: Bitva u Khaybar |
| 629 | První pouť do Mekky |
| 629 | Neúspěšný útok na Byzantskou říši: Bitva u Mu'ta |
| 630 | Útok a dobytí Mekky bez krveprolití |
| c. 630 | Bitva u Hunayn |
| c. 630 | Obležení al-Ta'if |
| 630 | Ustanovena teokracie: Mekka |
| c. 631 | Podmanění kmenů na Arabském poloostrově |
| c. 632 | Útok na Ghassanids: Tabuk |
| 632 | „Rozlučková" pouť do Mekky |
| 632 | Umírá (8. června): Medína |
| c. 632 | Kmenová rebelie napříč Arábií |
| c. 632 | Abú Bakr (Chalífa) obnovil teokracii |
[editovat] První zjevení
Mohamed měl přemýšlivý rozmar a běžně trávil noci v jeskyni Hira, blízko Mekky, meditacemi a přemýšlením. Okolo roku 610 měl v průběhu meditace vidění archanděla Gabriela a slyšel hlas, který mu, podle koránu, sdělil toto: „Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal." (Korán 96:15: Kapka přilnavá; český překlad: Ivan Hrbek, 1972).
Toto první zjevení Mohameda silně rozrušilo, ale jeho žena Chadídža ho ujistila, že se jednalo o pravdivou vizi a stala se jeho prvním stoupencem. Brzy byla následována svým desetiletým synem Alí ibn Abí Tálibem a Abú Bakrem, kterého Sunnité prohlašují za nejbližšího Mohamedova přítele.
Až do své smrti Mohamed přijímal častá další zjevení, přestože zde je poměrně velká mezera mezi prvním zjevením a dalšími. Toto ticho ho zneklidňovalo, dokonce se obával o své duševní zdraví, a to až do zjevení súry 93 (Denní jas), jejíž slova přinesla povzbuzení a ujištění.
Okolo rok 613 Mohamed začal šířit své slovo mezi lid. Většina lidí, která ho slyšela, ho prostě ignorovala, část se mu vysmála. Přesto, někteří mu uvěřili a připojili se k jeho nepočetné skupině.
[editovat] Odmítnutí
S tím, jak se počet Mohamedových přívrženců zvyšoval, začínal být nebezpečím pro místní kmeny a vládce města. Ostatně jejich bohatství tkvělo v Ka'bě, svatostánku mnoha různých bohů, ústředním místě duchovního života Mekky. Pokud by zavrhli své modly, jak kázal Mohamed, znamenalo by to konec poutníkům, obchodu a nakonec i bohatství. Jeho kritika mnohobožství byla zvláště útočná vůči jeho vlastnímu kmeni Kurajšovců, jelikož právě oni byli strážci Ka'by. Mohamed byl spolu se svými stoupenci pronásledován. Někteří uprchli do Habeše (dnešní Etiopie) a založili zde malou kolonii.
Několik súr je datováno z tohoto období a ukazuje tehdejší situaci - například 111. (název je Zhyňte, nebo též Palmová vlákna), 104. (Pomlouvač) a části 19. (Marie), 21. (Proroci), 109. (Nevěřící) a 80. (Zakabonil se). V této době se též odehrál příběh tzn. Satanských veršů. Ty měly obsahovat ústupek vůči mekkánskému polytheismu, jelikož v nich byla zahrnuta možnost přímluvy „nižších bohů" u Alláha. To by Mohamedovi umožnilo zachovat mír se svými sousedy, nicméně Mohamed tyto verše později odvolal a prohlásil je za Satanovo vnuknutí. Později byla též rozvedena teorie veršů zrušených a zrušujících. Někteří badatelé však pochybují, že tyto verše vůbec byly součástí koránu a muslimové zpochybňují věrohodnost tohoto příběhu. Přesto se však objevuje již velmi brzy a není pravděpodobné, že by si bezprostřední následníci Mohameda takovýto projev slabosti Proroka vymysleli.
Roku 619 umírá Mohamedova žena Chadžídža i strýc Abú Tálib - tento rok je znám jako „rok truchlení". Nový vůdce Mohamedova klanu zrušil ochranu nad ním. Muslimové byli nuceni trpěli snášet hlad a pronásledování.
[editovat] Isra a Miraj
Okolo roku 620 měl Mohamed podniknout noční výpravu na Isru a Miraj. Isra je arabský výraz pro údajnou zázračnou noční pouť z Mekky do Jeruzaléma, přesněji na horu Masjid al-Aqsa, odkud měl vystoupit na Nebesa, navštívit ráj a peklo a promluvit s Alláhem a staršími proroky.
[editovat] Hidžra
Do roku 622 se život v malé mekkánské muslimské komunitě stával nejen obtížnějším, ale také nebezpečnějším. Muslimská tradice hovoří o několika pokusit o Mohamedovu vraždu. Mohamed se tedy rozhodl emigrovat do Medíny (Jathribu), velké zemědělské oázy, kde již žilo jisté množství muslimský konvertitů. Rozbitím spojení se svým vlastní kmenem Mohamed demonstroval, že rodinná a kmenová loajalita je nepodstatná v porovnání se svazkem Islámu, což byla, v Arábii, roztříštěné na kmenovou společnost, revoluční myšlenka. Hidžra, tedy emigrace do Medíny, se stala počátkem islámského kalendáře. Samotný výraz doslovně znamená „přerušení kmenových a rodových svazků a navázání nových".
Mohamed do Medíny přišel jako zprostředkovatel, pozvaný kvůli vyřešení krevní msty mezi arabskými frakcemi Aws a Khazraj. To se mu skutečně povedlo tím, že obě znepřátelené skupiny sjednotil do své muslimské komunity a zakázal krevní mstu mezi muslimy. Medína byla přesto také domovem několika židovských kmenů (ačkoliv otázkou zůstává, zda-li se jednalo i o etnické Židy). Mohamed doufal, že ho také uznají za svého proroka, nicméně se tak nestalo. Naopak Židé jeho učení zpochybňovali, pro rozpory mezi jeho učením a jejich Písmem svatým. Někteří akademičtí historikové se domnívají, že již v této době Mohamed opustil naději, že se mu povede získat Židy jako následovníky nebo spojence, a tak změnil qiblu, směr muslimských modliteb, od původního chrámu v Jeruzalémě ke Ka'bě v Mekce.
Nemuslimští osadníci na muslimském území bývali obvykle spíše zdaněni, než vypovězeni. Mohamed navrhl dokument, který je dnes znám jako „Medínská konstituce" (cca 622-623), kde vyložil pravidla, podle kterých mohou rozdílné frakce, a speciálně Židé, žít uvnitř nového Islámského státu. V tomto systému bylo Židům a ostatním „Národům Knihy" povoleno udržet si své náboženství tak dlouho, dokud budou platit poplatek. Tento systém předurčil další vztahy mezi muslimy a nevěřícími a stal se tak základem budoucí stability muslimských chalífátů. Ve své době byl islámský Chalífát tolerantnější, než další dvě velké mocnosti v regionu - Byzantská a Sasánovské říše, které aktivně vystupovaly nepřátelsky vůči všem ostatním náboženstvím, než státem protěžovanému ortodoxnímu křesťanství, respektive zoroastrismu.
[editovat] Válka
Vztahy mezi Mekkou a Medínou se rychle zhoršovaly (viz 2. súra; Kráva). Mekkánci zkonfiskovali veškerý majetek, který v Mekce muslimové zanechali. Naproti tomu Mohamed uzavřel dohody o alianci a vzájemné pomoci s okolními sousedy.
Mohamed se uchýlil k nájezdům na karavany, mířící do Mekky. Napadání karavan byla stará arabská tradice, pozdější muslimové omlouvali tyto útoky reálně existujícím válečným stavem mezi Mekkánci a muslimy. Badatelé též mohou dodat, že to byla pro muslimy otázka přežití, jelikož jim v Medíně nepatřily žádné pozemky a bez přepadů by se museli spolehnout na dobročinnost.
V březnu roku 624 vedl Mohamed přibližně 300 vojáků při přepadení mekkánské obchodní karavany. Mekkánci se úspěšně ubránili a rozhodli se, že uštědří Medínským lekci a vyslali proti nim malou armádu. 15. března 624 do šlo poblíž místa zvaného Badr k bitvě. Přestože měla Mekka přesilu asi 800 ku 300 vojákům, muslimové zvítězili, zabili nejméně 45 Mekkánců a asi 70 jich zajali pro výkupné. Muslimů zemřelo pouze 14. Tato bitva je počátkem velkých muslimských vojenských úspěchů.
[editovat] Mohamedova role sjednotitele
Muslimům se vítězství u Badru jevilo jako božská obhajoba Mohamedova proroctví. Vítězství upevnilo Mohamedovu pozici natolik, že si mohl dovolit, po několika menších potyčkách a porušení dohody, ohrožující bezpečnost Medíny, vyhostit židovský klan Banu Qainuiqa. V podstatě všichni ostatní Medíňané konvertovali a Mohamed se tak stal de facto vládcem města.
Po Chadžídžině smrti se Mohamed opět oženil s Áišou, dcerou svého přítele Abú Bakra, který se po jeho smrti stal jeho prvním nástupcem. V Medíně se oženil s Hafsou, dcerou Umara, který se stal následníkem Abú Bakra. Tyto svatby zpečetily vazby mezi ním a jeho vysoce postavenými soukmenovci.
Mohamedova dcera Fátima byla provdána za Alího. Podle sunnitů se jeho další dcera provdala za Uthmána. Každý z těchto mužů se v pozdějších letech stal následníkem Mohameda a politickým vůdcem Medíny. Tak jsou první čtyři chalífové spojeni s Mohamedem pokrevně, manželskými svazky, nebo obojím. Sunnité považují tyto volené chalífy za „Rašidun“, tedy „Správně vedené".
[editovat] Pokračující boj
Roku 625 vytáhl mekkánský generál Abú Sufján s 3000 mužů na Medínu. Následující bitva u Uhudu se odehrála 23. března a skončila patem. Mekkánští ohlásili vítězství, ale sami ztratili příliš mnoho můžu na to, aby muslimy pronásledovali do Medíny.
V dubnu 627 Abú Sufján vedl další silnou armádu proti Medíně. Ovšem Mohamed nechal vybudovat příkop okolo Medíny a díky tomu úspěšně město ubránil v bitvě u Trench.
Mnoho muslimů věřilo, že Abú Sufjánovi pomáhali sami někteří Medíňané, konkrétně židovský kmen Banu Qurajza. Okamžitě po odvrácení hrozby se strany Mekkánců se muslimové obrátili proti tomuto kmeni. Poté, co byl poražen, byli všichni muži a jedna žena popraveni z rozhodnutí Saada ibn Muadha, kterého si sami Židé vybrali jako arbitra. Zbývající ženy a děti byly vzaty do otroctví nebo jako výkupné. Kritici islámu toto považují za nespravedlivé, muslimové věří, že to bylo nezbytné.
Následujíce po bitvě u Trench byli muslimové schopní, prostřednictvím konverzí i dobytí, rozšířit svou vládu do okolních měst a kmenů.
[editovat] Dobytí Mekky
Roku 628 už byla pozice muslimů natolik silná, že se Mohamed rozhodl vrátit do Mekky, v tuto chvíli ještě pouze jako poutník. V březnu se vydal na cestu, za doprovodu 1 600 mužů. Po vyjednávání byla uzavřena dohoda na hranicích města al-Hudajbijah. Mohamedovi sice nebylo povoleno dokončit svou pouť v tomto roce, nicméně nepřátelství mělo být ukončeno a muslimům mělo být povoleno vykonat pouť v následujícím roce.
Tato dohoda však platila pouze dva roky a v roce 630 propukla válka nanovo. Mohamed pochodoval na Mekku s obrovskou armádou, čítající okolo 10 000 mužů. Mekkánci se, chtiví usmířit se se silnými muslimy a starostliví o znovuzískání lukrativních kmenových aliancí, podrobili bez boje. Muhamad na oplátku slíbil všeobecnou amnestii (ze které ovšem byli někteří specifikovaní lidé vyloučeni). Většina Mekkánců konvertovala na islám a Mohamed zničil modly v Ka'bě. Od té doby měla být pouť muslimskou poutí a svatyně muslimskou svatyní.
[editovat] Sjednocení Arábie
Kapitulace Mekky a porážka aliance nepřátelských kmenů u Hunajnu přivedla větší část arabského světa pod Mohamedovu autoritu. Ta nebyla podepřena žádnou formální vládou, přesto, jak sám zvolil, vládl prostřednictvím osobních vztahů a kmenových smluv.
Muslimové byli naprosto dominantní silou v Arábii a většina zbývajících kmenů a států se podrobila Mohamedovi.
[editovat] Muhammad jako válečník
Po většinu ze svých 63 let života byl Mohamed obchodník, poté prorok. Meč ve svém životě pozvedl až pozdě, válečníkem byl pouhých deset let.
Mnoho kritiky na něj bylo mířeno pro zapojení v přepadávání karavan a dobyvačných válkách. Kritikové říkají, že jeho války šly daleko za hranici sebeobrany. Muslimští komentátoři naopak argumentují, že bojoval pouze pro obranu své komunity proti Mekkáncům a že naléhal na lidská pravidla vedení války.
[editovat] Mohamedův rodinný život
Od roku 595 do 619 měl Mohamed pouze jednu manželku - Chadídžu. Po její smrti se oženil s Aišou, a dále s Hafsou. Později se oženil ještě s dalšími manželkami, celkem s jedenácti (9, nebo 10 žijících v době jeho smrti). Někteří říkají, že se také oženil s otrockou dívkou Marií al-Qibtiyya, ale jiné zdroje hovoří opačně.
Chadídža byla Mohamadova první manželka a matka jediného dítěte, které ho přežilo, dcery Fátimy. S ostatními manželkami se oženil až po smrti Chadídži. Některé z těchto žen byly nedávné vdovy po bojovnících z bitev. Další byly dcery jeho blízkých spojenců a kmenových vůdců. Výsledkem jednoho z pozdějších spojení byl syn, ale zemřel v deseti měsících.
Jeho manželství s Áišou je dnes často kritizováno, protože podle tradičních zdrojů ji bylo v době svatby pouhých devět let. Kritikové také poukazují na jeho manželství s ex-manželkou svého adoptovaného syna Zajnaba bint Jahshe a porušení koránského zákazu více než čtyř manželek.
Mohamedovy ženy a ženské otrokyně*:
- Chadídža bint Chuvajlid
- Áiša
- Hafsa bint Umar
- Jamilah*
- Juwayriya bint al-Harith
- Maria al-Qibtiyya*
- Maymuna bint al-Harith
- Ramlah bint Abu Sufyan
- Rehana bint Zaid*
- Safiyya bint Huyayy
- Sawada bint Zama
- Umm Salama Hind bint Abi Umayya
- Zaynab bint Jahsh
- Zaynab bint Khuzayma
(*) = sporné
[editovat] Mohamedovi společníci
Výraz „společník" určuje každého, kdo splňuje tři podmínky. Za prvé, musí to být Mohamedův současník. Za druhé, musel alespoň jednou vidět nebo slyšet Mohamedův proslov. A za třetí musel konvertovat k islámu. Společníci jsou odpovědní za přesení „hadíthu", každý „hadíth" musí mít na začátku některého ze společníků. Kromě seznamu, uvedeného zde, je samozřejmě ještě velké množství jiných.
Seřazeno podle abecedy:
- Aamir
- Abdullah ibn Abbas
- Abdulrahman
- Abú Bakr
- Alí ibn Abí Tálib
- Hamza
- Sa'd
- Sa'eed
- Sad Ibn Abi Waqqas
- Salman the Persian
- Talha
- Umar
- Uthmán
- Zubair
[editovat] Mohamedova smrt
Mohamed umírá okolo poledne v pondělí 8. června 632, po krátké nemoci, v Medíně. Bylo mu 63 let.
Podle šíitského islámu měl Mohamed určit svého nevlastního syna Alího jako svého nástupce na veřejném kázání ve Ghadir Khom. Nicméně Abú Bakr a Umar intrikou vytlačili Alího a udělali vůdce, nebo-li chalífu, z Abú Bakra. Většina sunnitů toto zpochybňuje a říká, že se komunita radila a svobodně zvolila Abú Bakra, který byl jedním z předních následovníků Mohameda. Každopádně se tak stalo a Abú Bakr se stal novým vůdcem. Většinu svého krátkého vládnutí strávil potlačováním vzbouřených kmenů.
Se sjednocením Arábie se muslimové začali dívat ven a zahájili dobývání, které mělo případně sjednotit celý Střední východ pod vládu chalífů.
[editovat] Mohamedovi následníci
Mohamed byl přežit pouze svou dcerou Fátimou a jejími dětmi. (Někdo říká, že měl ještě jednu dceru Zainab, která porodila dceru Ammu, nebo Umamu, která jen také přežila.)
Šíité věří, že Fátimin manžel Alí a jeho následníci jsou jediní legitimní vůdci víry. Sunnité tento názor odmítají, ale přesto ctí Mohamedovy potomky.
Mohamedovi potomci jsou známy pod mnoha jmény, jako například Sajíd سيد, či šarif شريف (množné číslo: ِأشراف Ašráf). Mnoho vládců a významných osobností v muslimských zemích se, v minulosti i nyní, prohlašuje za Mohamadovy potomky, s větší, či menší věrohodností. Například Fatimidská dynastie v Severní Africe, současná jordánská a marocká královská rodina Idrisů a Agha Khan, imám išmaelské větve islámu. V mnoha muslimských státech existují různě důvěryhodné společnosti, které prokazují prohlášení o potomství Mohameda.
[editovat] Historický význam Mohameda
Mohamed, před svou smrtí v roce 632, vytvořil islám jako sociální a politickou sílu, která sjednotila většinu Arábie. V několika obdobích po jeho smrti došlo ke sjednocení celé Arábie a k dobytí Íránu, Iráku, Egypta, Palestiny, Sýrie, Arménie a velké části severní Afriky. Do roku 750 se již islám stal duchovním protějškem dvou velkých monoteistických náboženských systémů - judaismu a křesťanství - a geopolitickým nástupcem Římské říše. Pod muslimskou kontrolu se tak dostal zbytek severní Afriky, jižní část Španělska a velká část střední Asie, zahrnuje Sindh v údolí Indu.
Pod vládou Ghaznavidů se islám v 10. století v důsledku dobyvačných válek rozšířil do hinduistických knížectví na východ od Indu, tedy do oblasti dnešní severní Indie. Ještě později Islám mírovou cestou expandoval do velké části Afriky a jihovýchodní Asie. Dnes je islám druhé nejrozšířenější náboženství, ve které věří více než miliarda lidí po celém světě.
[editovat] Uctívání Mohameda muslimy
 Jméno „Mohamed“ napsané arabskou kaligrafií. Mnoho muslimů věří, že islám zakazuje obrázky znázorňující lidi či zvířata – mnoho islámského umění jsou dekorativní kaligrafie nebo arabesky (abstraktní vzory). |
 Perská miniaturní kresba z 16. století oslavující Mohamedovo vystoupání na Nebesa, cestu známou jako Miraj. Tvář Mohameda je zastřena. |
Většina muslimů vůči Mohamedovi cítí velkou úctu a lásku a vyjadřují ji mnoha způsoby.
- Při vyslovování či psaní Mohamedova jména se před něj umisťuje titul „Prorok“ a je následováno frází „Nechť je mír při něm“.
- Koncerty muslimské a zvláště sufijské liturgické hudby zahrnuje písně velebící Mohameda.
- Někteří muslimové slaví den narození Mohameda („Mawlid“) propracovanými svátky. Ostatní naopak věří, že takovéto svátky jsou pouhou moderní inovace.
- Kritizování Mohameda je v některých muslimských státech považováno za rouhání a je trestáno smrtí.
- Mohamed je často uváděn s pochvalnými tituly.
- Mohamedovy relikvie, jako například hrob, meč, oblečení, ale též prameny vlasů, jsou některými muslimy uctívány.
- Dokonce i od neikonických zobrazení Mohameda je obvykle odrazováno. Přesto, od 16. století perské a otomanské umění často zobrazuje Mohameda v miniaturách, přestože je jeho tvář buďto zastřena, nebo zakryta vycházející září.
- Kromě příběhů, uznaných islámskými badateli hadíthu za kanonické, a ústních tradicí, existuje mnoho pověstí velebících Mohameda a vyprávějících zázračné příběhy o jeho narození, výchově a životě.
[editovat] Kritika Mohameda
I když je Mohamed často muslimy označován za vzor ctnosti a spravedlnosti, historické prameny hovoří jinak. Někteří muslimští historikové (Ibn Varrak, Ali Sina, ...) a mnozí nemuslimové zaznamenali ve svých dílech množství negativních faktů o Mohamedovi.
Velmi často bývá u Mohameda kritizována jeho manželství. Ačkoli běžný muslim může mít pouze čtyři ženy najednou, měl podle dostupných pramenů Mohamed minimálně osm žen (některé prameny uvádějí i více). V Koránu je prorok zmíněn jako výjimka z „pravidla maxima čtyř žen“.
Nejproblémovější z jeho (historicky prokazatelných) žen byla pravděpodobně jeho nejoblíbenější žena Áiša. V době zásnub ji bylo 6 nebo 7 let a v době svatby pouze devět (!). Vzhledem k tomu, že svazek nepřinesl Mohamedovi žádné politické výhody (politicky motivované svatby nezletilých byly v té době běžné i v Evropě), mluví se někdy o Mohamedově pedofilii.
Mezi další Mohamedovy činy hodné kritiky patří v neposlední řadě to, že nechal zavraždit několik svých odpůrců: např. básníka Abů Afaka, který proti němu napsal posměšné verše, básníka al-Ašrafa pro pomlouvání alláha, Abdulláha bin Chatala pro zběhnutí od islámu, atd.
[editovat] Poznámky
- ↑ 1,0 1,1 Původní Mohamedovo jméno, ani přesné datum narození nejsou bezpečně známy, rok 570 je uváděn jako nejpravděpodobnější. TAUER, Felix, Svět islámu, str. 17-18, Praha, Vyšehrad, 1984
