Schizofrenie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Schizofrenie je závažná duševní choroba. Provází ji změna myšlení a vnímání reality. Objevuje se úzkost, bludy a halucinace.

U pacienta se schizofrenií dochází k rozštěpu mysli a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět. Je velmi obtížné si jen představit co člověk stíhaný touto chorobou prožívá. K paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu (schizofrenik je schopen celé hodiny vydržet v nepřirozené poloze) a vnímání. Citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví. Schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. Emoce jsou vystupňované a neodpovídají situacím, které život naskýtá. Schizofrenici mají častokrát vysoké sklony k sebevraždám Schizofrenie má mnoho podob, jsou lehčí případy a velmi závažné. Sluchové a vizuální halucinace jsou také doprovodnými jevy choroby. Není vymezena přesná doba projevu nemoci, nicméně nejčastěji ke schizofrenii dochází mezi 16. - 25. rokem života. Schizofrenie může vážně poškozovat mozek, ale také může rázem odeznít bez poruch kognitivních a intelektových funkcí. Dědičnost hraje velkou roli při vzniku choroby. Schizofrenií trpí přibližně 1% světové populace.

[editovat] Typy schizofrenních onemocnění

Hebefrenní schizofrenie se obvykle začíná projevovat v době dospívání a projevuje se nevhodným a necitlivým chováním vůči svému okolí nebo náladovostí. Může se vyskytovat i nelogická řeč. Okolí tyto symptomy často zprvu považuje za projevy puberty u postiženého.
Katatonní forma schizofrenie je velmi vzácná, projevují se u ní především psychomotorické poruchy, kdy postižený například zaujímá nezvyklé, až krkolomné polohy, ve kterých je schopen zůstat bez hnutí i několik hodin. Tyto epizody klidu jsou potom střídány epizodami agitovaného a neklidného chování.
Paranoidní schizofrenie je zřejmě nejznámějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy, pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za nebezpečí pro svou vlastní osobu.
Simplexní forma schizofrenie je charakterizována především postupným uzavíráním se do sebe sama, desocializací, ztrátou hygienických návyků apod.

[editovat] Příčiny vzniku schizofrenie

U schizofrenie mají rozhodující vliv především genetické predispozice jedince. Bylo prokázáno, že pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií, je asi 10% pravděpodobnost, že jeho dítě onemocní také. Pokud jsou nemocní oba rodiče, zvyšuje se riziko schizofrenie u jejich dítěte na 30 až 40 %. U jednovaječných dvojčat je pravděpodobnost onemocnění druhého dvojčete 50%.

Přičinou vzniku většiny psychotických příznaků u schizofrenie je zvýšená tvorba neurotransmiteru dopaminu. Tento neurotransmiter je produkován v limbickém systému mozku a jeho úkolem je hierarchizace našich zážitků. Pokud člověk zažije něco závažného, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, vyplaví se v limbickém systému dopamin. Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými informacemi. U schizofreniků je správná produkce dopaminu narušena a dochází k jeho nekontrolovatelnému vylévání do limbického systému. Což má za důsledek, že schizofrenik, aniž by chtěl, nesprávně vyhodnocuje některé vjemy jako důležité, aniž by k tomu byl jednoznačný důvod. Postižený si však musí nějak vědomě odůvodnit, proč zrovna tu kterou informaci považuje za důležitou, což potom dává vzniknout bludům.

[editovat] Léčba

K léčbě schizofrenie se používají léky ze skupiny antipsychotik. Jsou to farmaka, která ovlivňují pozitivně pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, pacifikují neklidné a agresivní pacienty atd.

Antipsychotika však mají relativně mnoho nežádoucích účinků. Zhrošují například koordinaci pohybů, paměťové funkce, funkce oběhového systému atd.