František Xaverský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František Xaverský (7. dubna 1506 Xaver – 3. prosince 1552 ostrov San Čoan), vlastním jménem Francisco de Yasu y Xaver, původem Bask. Byl s Ignácem z Loyoly spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) a významným misionářem v Indii, Zadní Indii a Japonsku. Zemřel na cestě do Číny. V katolické církvi je uctíván jako světec.

Obsah 1 Život 1.1 Mládí 1.2 Počátky jezuitů 1.3 Misie v Asii 2 Literatura

[editovat] Život

[editovat] Mládí

Xaverovo dětství bylo ve zmaní bojů mezi baskickou Navarrou a Španělskem a Francií o nezávislost. Za zmínku stojí, že v těchto bojích na španělské straně proti Navařře (tj. i proti Františkově rodině, konkrétně 1521 v Pamploně, kde byl Ignác vážně zraněn) bojoval Ignác z Loyoly. Když se nakonec Španělsko v roce 1520 Navarry zmocnilo, byla to pro Xaverovu rodinu těžká rána, neboť přišli o větší část majetku (1524). František se posléze rozhodl pro duchovní kariéru. V roce 1525 odešel studovat do Paříže, kde celých dalších 11 let bydlel na koleji sv. Barbory. František zvládal studium velice snadno a také si ze našel životní přátele: Petra Fabera a Juana de Peňa.

V roce 1528 do Paříže na studia příchází osmatřicetiletý Ignác z Loyoly a dostává se na pokoj, kde bydlí František Xaverský s Juanem de Peňa a Petrem Faberem. První vztahy nejsou nejvřelejší – jsou to úhlavní nepřátelé z dob války mezi Navarrou a Španělskem a Františkovi vadí i Ignácova přehnaná zbožnost. Nakonec si však Ignác Františkovu přízeň získal a stali se přáteli. František zažívá své hluboké obrácení a je spolu se svými spolubydlícími získán pro myšlenku vznikajícího Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů.

[editovat] Počátky jezuitů

První řeholní sliby skládá spolu s ostatními v Montmartre 15. srpna 1534. V roce 1536 se všichni vydávají na cestu Lotrinskem, Švýcarskem a Německem do Benátek, aby dále pokračovali do Jeruzaléma, kam však kvůli tureckým válkám nedošli. Mezitím se František zřekl slíbeného místa kanovníka v Pamploně a spolu s ostatními začal s apoštolskou prací v Itálii: ošetřovali nemocné, kázali a vyučovali. František působil především v Bologni.

V roce 1538 se setkávají s papežem Pavlem III., který jim svěřuje pomoc při reformě církve. Bratři jsou rozesláni do různých oblastí a František zůstává v Římě jako Ignácův sekretář. V září 1539 papež Pavel III. schválil Konstituce jezuitského řádu. Téhož roku se v Římě u papeže objevil vyslanec Karla V., který žádal misionáře pro Západní Indii, o rok později předložil podobnou prosbu portugalský král Jan III. Papež se obrátil na novou kongregaci a Ignác svolil vyslat dva ze svých bratrů, Simona Rodrígueze a Bobadillu. Bobadilla však onemocněl a tak jej měl nečekaně nahradit František. Když se s jezuity setkal Jan III., chtěl si je ponechat v Portugalsku. Po jednáních se nakonec rozhodlo, že Rodríguez zůstane a František bude pokračovat dál do Indie.

[editovat] Misie v Asii

7. dubna 1541 se František Xaverský v přístavu Belém nalodil na loď, která jej měla převézt do Indie. Plavil se s flotilou nově jmenovaného indického guvernéra Dona Martima Affonsa de Souza. Vylodili se v roce 1542 v indickém městě Goa, kde František začal svou misionářskou činnost. Zprvu se soustřeďoval na kázání a výuku náboženství, později přejímá i organizační úkoly a zasazuje se za práva domorodců proti portugalským kolonistům. Vícekrát píše i samotnému portugalskému králi Janu III., aby se zasadil za spravedlnost ve své vzdálené kolonii, především tam, kde mocenské zájmy Portugalska, správců a místních vladařů ohrožovaly věrohodné hlásání víry a spravedlnost. Během této doby také putuje po Indii a zakládá nové misijní kolonie.

V roce 1545 odjíždí do Malaky (poblíž dnešního Singapuru na Malajském poloostrově), kde ve své činnosti pokračuje, a pak dále na Molucké ostrovy (jihovýchodně od Filipín). Zde pobyl dva roky a v roce 1548 už je opět v jižní Indii. Mezitím se setkává s Japoncem Andžiró a zraje v něm touha jít dál až do Japonska a Číny, která tehdy na své území nevpouštěla žádné cizince. S postupným zklamáním, kdy vidí, jak král Jan III. nezasahuje a Portugalci úspěšně maří jeho misijní práci a někdy i přímo maří jeho plány a snahy, se nakonec rozhoduje pro cestu do Japonska. Tam připlul na podzim roku 1549. Jeho listy, v nichž popisuje první dojmy z japonské země a kultury jsou cenným svědectvím o životě zde a o tom, jak působily na Evropana. V roce 1551 odplouvá zpět do Indie. Po skvělých dojmech z Japonska se opět setkává s krutou realitou indické kolonie.

Když v roce 1552 odjíží zpět do Japonska, má k dispozici malou flotilu, pověřovací listy pro čínského císaře a také nějaký obchodní materiál. Fotila měla vyplout z Malaky, avšak výprava byla zmařena Alvarem da Gama (synem mořeplavce Vasca da Gama), který byl proti tomuto podniku a nepohnulo s ním nic. František je zrazen vlastními lidmi, přesto se nenechal odradit, ale na vlastní pěst vyplul do Číny. Tím však riskoval smrt, neboť porušení čínského embarga se v Číně trestalo obvykle smrtí. Podařio se mu proniknout až na ostrov San Čoan, což bylo poslední stanoviště, kam mohli přistát cizinci. Dál se snažil najít někoho, kdo by byl ochoten riskovat a tajně ho převézt do Číny. Nevyužil ani poslední možnosti opustit ostrov s odplouvajícími portugalskými loděmi. Na ostrově ho v době čekání na odvoz do Číny zachvátila nemoc a František po dvanácti dnech nemoci 3. prosince 1552 umírá ve společnosti jednoho Číňana, který však ani neumí Františkovu řeč. Jeho mrtvola byla pohřbena na ostrově San Čoan.

V únoru 1553 bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Indie (kam dorazilo v roce 1554), kde bylo slavnostně přivítáno. Nakonec bylo uloženo v indickém městě Goa v koleji sv. Pavla, později přeneseno do chrámu Bom Jesu v témže městě. Dne 12. března 1622 papež Řehoř XV. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly svatořečil. Jeho památka se v římskokatolické církvi připomíná jako obvykle v den jeho smrti, 3. prosince.

[editovat] Literatura

• František Xaverský (1506–1552). Výběr z korespondence jezuitského misionáře Dálného Východu. Velehrad : Refugium, 2005. ISBN 80-86715-34-5.