Hlaholice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hlaholice je nejstarší, dnes již neužívané slovanské písmo. Jeho jméno pochází ze staroslověnského slovesa glagolati – hovořit nebo podstatného jména glagolъ – slovo. Písmo tvořilo základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy, později se rozšířilo do jiných slovanských zemí, kde se nejdéle udrželo v Chorvatsku. Během 10. století Slované přešli buď k latince nebo cyrilici (která má na hlaholici nezávislý původ) a hlaholice byla odsunuta na okraj.
Obsah |
[editovat] Původ
Hlaholici vytvořil Konstantin ze Soluně (svatý Cyril) kolem 862–863. Podnětem k tomu mu byla jeho mise na Moravu (žádost moravského vládce Rostislava u východořímského císaře Michala III.) a nutnost vytvořit písmo pro přijatelný zápis slovanštiny, do níž bylo třeba překládat bohoslužebné i jiné texty. Hlaholice měla původně 41 znaků, některé pro hlásky, které se vyskytovaly jen ve slovech přejatých z řečtiny. Z nich 24 grafémů je pravděpodobně odvozeno ze středověkých kurzivních minuskulních znaků řeckého písma. Původ ostatních znaků není znám, část z nich je pravděpodobně odvozena z písmen hebrejského a samaritánského písma (s nimi se Konstantin seznámil na své předchozí cestě k Chazarům), některé mohou mít i spojitost s abecedou koptskou, gruzínskou a s latinkou. Jiná teorie, dnes již zastaralá a neuznávaná, říkala, že hlaholice má základ v domácím (diskutovaném) runovém písmu („črty a vruby“, viz níže a také Slovanské runy), které bylo, podobně jako germánské runy, v předkřesťanské době užíváno výhradně k náboženským účelům. Hlaholice byla každopádně sestavena jako vědomý celek s návazností mnoha písmen a jednotnou grafickou úpravou zvláštního ornamentálního rázu.
[editovat] Svědectví mnicha Chrabra ("O písmenech")
Slované dříve neměli knihy, ani písmo, ale čítali a hádali pomocí črt a vrubů, neboť byli pohané. Když se pokřtili, snažili se psát slovankou řeč bez úpravy latinskými i řeckými písmeny. Ale jak je možné psát správně řeckými písmeny bogъ nebo životъ nebo dzělo nebo crъkovъ nebo člověkъ nebo širota nebo ščedroty nebo junostь nebo ǫdu nebo językъ nebo ědъ a jiná jim podobná? A tak bylo mnohá léta. Potom však lidumilný Bůh, který vše řídí, neponechal lidské plémě slovanské bez vzdělání, ale přiváděje celé k vědění a spasení, smiloval se nad plemenem slovanským a seslal mu svatého Konstantina Filozofa, zvaného Kyril, muže spravedlivého a pravého. A ten pro ně vytvořil třicet a osm písmen, některá po vzoru řeckých písmeen, jiná pak podle slovanského jazyka, počav podle řečtiny prvním. Oni totiž začínají alfa a on azъ. Od azъ začíná obojí. A jak to učinili oni, aby napodobili židovská písmena, tak i on řecká…
[editovat] Rozšíření
Na Moravě se hlaholice používala v letech 863–886 pro oficiální státní a bohoslužebné účely. Vyučovala se na škole (akademii), kterou založil Konstantin nebo Metoděj a kde byli vychováváni jejich učedníci. V roce 886 byli nitranským biskupem Wichingem kněží slovanského obřadu vyhnáni a hlaholice se na Moravě přestala užívat. Několika z vyhnaných kněží se ujal bulharský chán Boris I. a pověřil je výukou bulharských kněží; založil za tímto účelem dvě akademie, v Ohridu a Preslavi. Bulharsko totiž přijalo křesťanství teprve nedávno a Boris viděl ve vlastním bohoslužebném jazyce a písmu záruku nezávislosti bulharské církve na cařihradském patriarchátu. Z bulharských škol se hlaholice rozšiřovala do dalších zemí na Balkánu, dostala se i do Chorvatska a Dalmácie, kde se udržela velmi dlouho; zde také vznikla hranatá varianta písma vedle staršího oblého. Roku 1248 dokonce papež Inocenc IV. dal Chorvatům ojedinělé privilegium užívat v liturgii vlastní jazyk a písmo, kterým byla právě hlaholice. Kromě Bulharska a Chorvatska se od 10. století hlaholice užívala ještě v Čechách a v malé míře i v Rusku. Ve čtrnáctém století se na čas chorvatská podoba hlaholice vrátila do Čech (do Prahy), kam byli r. 1347 českým králem Karlem Lucemburským v rámci jeho snahy o znovuzavedení slovanské liturgie povoláni chorvatští mniši, a 1390 do Polska, kam byli (do kláštera u Krakova) povoláni mniši z Chorvatska králem Ladislavem Jagellonským.
[editovat] Písmena
Zde je uveden přehled písmen hlaholice v její oblé (starší) podobě. Protože bylo zvykem přidávat písmenům i číselný význam (samostatné znaky pro číslice neexistovaly), je uvedena i číselná hodnota písmen.
| Písmeno | Staroslověnské jméno | Hláskový význam | Číselná hodnota | Předpokládaný původ |
|---|---|---|---|---|
| Ⰰ | Azъ | [a] | 1 | Znak kříže nebo hebrejské alfa (א) |
| Ⰱ | Buky | [b] | 2 | Neznámý; /m/ v samaritánské abecedě vypadá stejně, ale je zrcadlově obráceno |
| Ⰲ | Vědě | [v] | 3 | Asi latinské v (V v) |
| Ⰳ | Glagolъ | [g] | 4 | Řecké gamma (Γ γ) |
| Ⰴ | Dobro | [d] | 5 | Řecké delta (Δ δ) |
| Ⰵ | Jestъ | [e] | 6 | Samaritánské /he/ nebo řecká číslice sampi (ϡ) |
| Ⰶ | Živěte | [ʒ] | 7 | Neznámý |
| Ⰷ | Dzělo | [ʣ] (tradičně česky psáno dz) | 8 | Neznámý |
| Ⰸ | Zemlja | [z] | 9 | Varianta řeckého theta (Θ θ) |
| Ⰺ, Ⰹ | Iže | [i] | 10 | Řecké iota s diarezí (Ϊ ϊ) |
| Ⰻ | I | [i], [j] | 20 | Neznámý, asi kombinace křesťanských symbolů trojúhelníku a kruhu |
| Ⰼ | Ďerv | [ʥ] (palatální g nebo d) | 30 | Neznámý |
| Ⰽ | Kako | [k] | 40 | Hebrejské kaf (ק) |
| Ⰾ | Ljudьje | [l] | 50 | Řecké lambda (Λ λ) |
| Ⰿ | Myslite | [m] | 60 | Řecké mý (Μ μ) |
| Ⱀ | Našь | [n] | 70 | Neznámý |
| Ⱁ | Onъ | [o] | 80 | Neznámý |
| Ⱂ | Pokojь | [p] | 90 | Řecké pí (П п) |
| Ⱃ | Rьci | [r] | 100 | Řecké ró (Ρ ρ) |
| Ⱄ | Slovo | [s] | 200 | Neznámý, asi kombinace křesťanských symbolů kruhu a trojúhelníku |
| Ⱅ | Tvrьdo | [t] | 300 | Řecké tau (Τ τ) |
| Ⱆ | Ukъ | [u] | 400 | Spojení znaků Onъ (Ⱁ) a Yžica (Ⱛ) |
| Ⱇ | Fertъ | [f] | 500 | Řecké fí (Φ φ) |
| Ⱈ | Chěrъ | [x] (tradičně česky psáno ch) | 600 | Neznámý, ale podobá se písmenu Glagolъ (Ⰳ), rovněž se podobá latinskému h |
| Ⱉ | Otъ | [o] (používalo se jen pro přepis řeckého omega (Ω ω) | 700 | Spojení písmena Onъ (Ⱁ) a téhož písmene zrcadlově otočeného |
| Ⱋ | Šta | [ʃt] (tradičně česky psáno št) | 800 | Částečné spojení písmena Ša (Ⱎ) a písmena Tvrьdo (Ⱅ) |
| Ⱌ | Ci | [ʦ] (tradičně česky psáno c) | 900 | Hebrejské písmeno cade (צ ץ) |
| Ⱍ | Črьvь | [ʧ] (tradičně česky psáno č) | 1000 | Neznámý |
| Ⱎ | Ša | [ʃ] (tradičně česky psáno š) | - | Hebrejské šín (ש) |
| Ⱏ | Jerъ (dnes nazýváno tvrdý jer) | [ɯ] (velice krátké u) | - | Neznámý |
| ⰟⰊ | Jery | [ɨ] (podobně jako ruské ы) | - | Spojení písmena Jerъ (Ⱏ) a Iže (Ⰺ) (místo Iže se též používalo I (Ⰻ) |
| Ⱐ | Jerь (dnes nazýváno měkký jer) | [ɘ] (velmi krátké i) | - | Neznámý |
| Ⱑ | Ětь | [æ] | - | Možná z řeckého nápisného alfa (Α) |
| Ⱖ | Jo | [jo] | - | Neznámý |
| Ⱓ | Ju | [ju] | - | Neznámý |
| Ⱔ | Ęnsъ | [ę] | - | Neznámý |
| Ⱗ | Jęnsъ | [ję] | - | Spojení písmena Jestъ (Ⰵ) a Ęnsъ (Ⱔ) |
| Ⱘ | Ǫnsъ | [ǫ] | - | Spojení písmen Onъ (Ⱁ) a Ęnsъ (Ⱔ) |
| Ⱙ | Jǫnsъ | [jǫ] | - | Spojení písmen Jo (Ⱖ) a Ęnsъ (Ⱔ) |
| Ⱚ | Fita | [θ] (používalo se jen pro přepis řeckého theta) | - | Řecké theta (Θ θ) |
| Ⱛ | Yžica | [ʏ] (vyslovuje se jako německé ü) | - | Spojení písmen Iže (Ⰹ) a Jerъ (Ⱏ) (?) |
Poznámka: Pro správné zobrazení znaků v prvním (a posledním) sloupci je třeba nainstalovat unicodový font s hlaholicí (např. odtud (font Dilyana.ttf)).
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Fucic, Branko: Glagoljski natpisi. (In: Djela Jugoslavenske Akademije Znanosti i Umjetnosti, knjiga 57.) Zagreb, 1982. 420 p.
- Fullerton, Sharon Golke: Paleographic Methods Used in Dating Cyrillic and Glagolitic Slavic Manuscripts. (In: Slavic Papers No. 1.) Ohio, 1975. 93 p.
- Gosev, Ivan: Rilszki glagolicseszki lisztove. Szofia, 1956. 130 p.
- V. Jagic Glagolitica. Würdigung neuentdeckter Fragmente, Wien, 1890.
- H. Miklas (Hrsg.) Glagolitica: zum Ursprung der slavischen Schriftkultur, Wien, 2000.
- Steller, Lea-Katharina: A glagolita írás In: B.Virághalmy, Lea: Paleográfiai kalandozások. Szentendre, 1995. ISBN 9634509223
- Vais, Joseph: Abecedarivm Palaeoslovenicvm in usum glagolitarum. Veglae, [Krk], 1917. XXXVI, 74 p.
- Vajs, Josef: Rukověť hlaholské paleografie. Uvedení do knižního písma hlaholského. V Praze, 1932. 178 p, LIV. tab.
