Maďarské povstání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maďarské povstání, také Maďarská revoluce, je – po Východoněmeckém povstání v červnu a listopadu roku 1953 a povstání dělníků v Poznani v červnu 1956 – třetím poválečným násilně potlačeným konfliktem lidu s komunistickým režimem nebo přímo s okupační mocností v bývalých evropských satelitech SSSR.
První boje Maďarů s vojsky sovětské okupační mocnosti trvaly od 23. do 28. října 1956, kdy Moskva zdánlivě přistoupila na požadavky nové maďarské vlády. Za necelé tři týdny bylo povstání potlačeno v bojích probíhajících od 4. do 10. listopadu sovětskými vojsky, od 1. listopadu posílenými invazními jednotkami.
Obsah |
[editovat] Předehra a mezinárodní souvislosti
Zákulisní šarvátky mezi moskevskými a reformními držiteli komunistické moci trvaly i po potlačení reformních snah Nagyho vlády – od tzv. tání v Moskvě po Stalinově smrti v roce 1953 do nucené Nagyho rezignace v dubnu 1955.
Imre Nagy reprezentoval první – i když vůči Moskvě ještě ohleduplný – pokus o větší samostatnost v nové vládě z roku 1953. Ale v roce 1955 veřejně mluvil o „možnosti Maďarska přijmout status neutrality podle rakouského vzoru“, než byla jeho vláda svržena promoskevskou Mátyáse Rákosiho.
Po Chruščovově „tajném“ proslovu „O kultu osobnosti a jeho následcích“ v únoru 1956, byl ale 18. července promoskevský Rákosi zbaven předsednictví Maďarské komunistické strany (MKS) a nahrazen Ernö Gerömem.
Také ukončení poválečné okupace Rakouska, a tím i obav ze zřízení dalšího sovětského satelitu na jeho území, a prohlášení rakouské samostatnosti v roce 1955 podpořilo snahy Maďarska o samostatnost a neutralitu.
Rákosiho rezignace přispěla k otevřenější veřejné diskuzi, aktivitě studentů, spisovatelů a žurnalistů. Ve veřejných „Petöfiho“ fórech s tisíci zúčastněnými se otevřeně diskutovalo o svobodném Maďarsku. Jedním ze symbolů byla i veřejná ceremonie 6. října 1956, přeložení ostatků László Rajka, popraveného Rákosiho režimem. V říjnu byl také rehabilitován Imre Nagy navrácením členství v MKS.
Zprvu násilně potlačené povstání dělníků v Poznani v červnu 1956 ale nakonec, po diskuzích polských držitelů moci, vedlo ke změnám komunistického vedení a k uvolnění útlaku v Polsku. Tak byl v říjnu jmenován krátce předtím rehabilitovaný Władysław Gomułka předsedou Komunistické strany Polska, a pověřen jednáními s Moskvou o snížení počtu sovětských vojsk a uvolnění hospodářských odvodů. Po intenzivních jednáních nakonec Moskva Gomułkovým reformním požadavkům 19. října ustoupila. Zprávy o těchto ústupcích a úspěších Poláků posílily naděje Maďarů na obdobné změny.
22. října studenti szegedské univerzity obnovili Svaz maďarských univerzitních a akademických studentů (MEFESZ), zakázaný pod Rákosim. Následovali studenti v Pécsi, Miskolci a Sopronu. Krátce na to vydali studenti budapešťské polytechniky „Šestnáct bodů“.
[editovat] Prvních pět dní bojů
23. října následovaly první, pokojné, demonstrace spisovatelů a studentů. Odpoledne se shromáždilo 2000 lidí u pomníku generála Bema, pak davy pokračovaly k budově parlamentu, k večeru se demonstrací účastnilo na 200 000 lidí. Skupina studentů, která se domáhala veřejného vysílání „Požadavků maďarských revolucionářů“, byla zadržena ÁVH, maďarskou tajnou policií. Ta zahájila střelbu po demonstrantech, domáhajících se před budovou rozhlasu propuštění studentů. Zpráva o tom se rychle rozšířila a veřejné protesty se šířily Budapeští a po celém Maďarsku.
V noci Ernö Gerö, předseda KSM, požádal o sovětský vojenský zásah. Sověti byli na invazi připraveni již několik měsíců. Na rozkaz sovětského ministra obrany začaly 24. října od druhé hodiny raní sovětské tanky obsazovat Budapešť.
Tisíce lidí se organizovali v milicích a zahájili otevřený boj s ÁVH a sovětskými vojsky. Prosovětští komunisté a členové ÁVH byli veřejně popravováni nebo uvězněni. Vězni Rákosiho režimu naopak osvobozováni. Nově zakládané výbory občanů přebíraly správní moc od komunistických městských orgánů.
25. října padla po bojích u parlamentu vláda. Veřejnost nadála požadovala změny. Nová vláda formálně rozpustila ÁVH, vyhlásila záměry opustit Varšavský pakt a znovuzavést svobodné volby. Koncem října ustaly boje a zdálo se, že Maďarsko je na cestě ke svobodě.
Nová Nagyho vláda byla ustanovena 27. října. Nagy se po počátečním váhání nakonec postavil na stranu lidu.
28. října boje ustaly. Nagyho vláda ještě stačila vyhlásit neutralitu Maďarska a jeho vystoupení z Varšavského paktu, ale Moskva se připravovala na invazi. Formální rozhodnutí o ní padlo 31. října. Ulehčeno bylo ujištěním USA, že je „Maďarsko nezajímá“.
[editovat] Invaze a dalších šest dní bojů
Moskevské politbyro zpočátku sice veřejně prohlásilo, že je ochotné vyjednávat o stažení sovětských vojsk. Ale brzy se rozhodlo k potlačení povstání. Také promoskevští komunisté, zpočátku tajně s Moskvou jednající, přispěli k tomuto kroku. János Kádár, člen Nagyho vlády byl do Moskvy unesen, zprvu Nagyho a reformy bránil, ale nakonec podlehl nátlaku.
4. listopadu obsadila sovětská okupační vojska Budapešť, posílena dalšími jednotkami které od 1. listopadu překračovaly maďarské hranice. Během týdne potlačila znovu propuklé ozbrojené povstání, 10. listopadu ozbrojený odpor Maďarů prakticky ustal a začala vlna zatýkání.
Násilí si vyžádalo dalších obětí – celkově odhadovaných přinejmenším na tisíce, podle jiných zdrojů i na deseti- nebo dokonce statisíce – a vyvolalo počátek exodu 200 000 uprchlíků.
[editovat] Maďarská „normalizace“
Podle sovětské tradice bylo i toto povstání prohlášeno za „kontrarevoluci“. Do ledna 1957 nová prosovětská Kádárova vláda potlačila zbytky svobody, začaly čistky. Mezi 229 popravenými byl i Imre Nagy, 14 000 bylo uvězněno. Sovětská moc ve střední a východní Evropě byla posílena, v Moskvě končila krátká doba tání.
[editovat] Třicet let zakázané téma
Veřejná diskuse o svobodě a svobodném Maďarsku ustala na tři desetiletí. Přes Kádárův tzv. „gulášový komunismus“ (také „Kádárismus“, od konce 60. let), který – obdobně jako v Polsku – také znamenal poměrně svobodný komunistický režim, měřeno poměry v jiných satelitech.
Doba dalšího „tání“ nastala v Maďarsku až v druhé polovině 80. let, v době rozpadu Sovětského svazu. 23. října 1989 byla vyhlášena Třetí maďarská republika a tento den, považovaný za počátek povstání, prohlášen státním svátkem.
[editovat] Fotografie
[editovat] Prvních pět dní bojů
23. – 28. listopadu 1956
 Demonstrace u pomníku generála Bema v Budapešti, svolaná spisovateli a studenty, 23. říjen 1956 |
 Svržená socha Stalinova pomníku v Budapešti, říjen 1956 |
 Hlava svržené sochy Stalinova pomníku v Budapešti, říjen 1956 |
 Maďarští revolucionáři v Budapešti, říjen 1956 |
 Budova maďarského rozhlasu v Budapešti s transparentem „Svobodný maďarský rozhlas“, říjen 1956 |
 Revolucionáři ukořistěný sovětský tank T-34-85, Budapešť, říjen 1956 |
 Budova MKS v Budapešti, říjen 1956 |
 Imre Nagy, předseda Národní vlády, 27. října 1956 |
[editovat] Invaze, dalších šest dní bojů
4. – 10. listopadu 1956
 Sovětské tanky T-54 znovu obsazují Budapešť, 4. listopadu 1956 |
 Imre Nagy pronáší proslov o zahájení bojů maďarské armády se sovětskými vojsky, které právě obsazují Budapešť, 4. listopadu 1956 |
 Maďaři na útěku před sovětskými vojsky |
 Maďarští uprchlíci po překročení hranice s Rakouskem, listopad 1956 |
[editovat] Externí odkazy
- www.1956andhungary.hu – 1956 and Hungary: The Memory of Eyewitnesses – In Search of Freedom and Democracy (anglicky)
- www.hungary1956.com – 1956 Hungarian Revolution Portal – American Hungarian Federation and Member Commemoration Activities (anglicky)
- www.19562006.hu (maďarsky)
- Ungarn 1956 – Audiovisuelles Archiv, Österreichische Mediathek, Technisches Museum Wien – multimediální expozice (německy)
