Max Brod
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Brod (27. května 1884 v Praze – 20. prosince 1968 v Tel Avivu) byl významný pražský židovský, německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel. Zasloužil se o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významnou měrou přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Dále nese zásluhy na šíření české kultury (zejm. díla Leoše Janáčka a Jaroslava Haška) v zahraničí.
Obsah |
[editovat] Život
Max Brod byl synem pražského bankovního ředitele. Studoval práva na německé části Karlovy univerzity. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života. Zásadním způsobem se zasloužil o publikaci děl svého v té době již zesnulého přítele Franze Kafky. K vydání připravil také Kafkovy deníky a korespondenci.
Po absolvování vysoké školy v roce 1907 byl Brod zaměstnán jako úředník u Pražského poštovního ředitelství. Na tomto zaměstnání jej, podobně jako jeho přítele, Franze Kafku, zaujala především relativně kratší pracovní doba, jež mu umožnila věnovat se i literární tvorbě. Na Pražském poštovním ředitelství pracoval do roku 1924, kdy se stal kulturním referentem československé vlády. V letech 1929 až 1939 byl hudebním a divadelním kritikem pražských německých novin Prager Tageblatt.
Před první světovou válkou se začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady.
V roce 1913 se oženil s Elsou Taussigovou.
V roce 1939 emigrovali s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. V Tel Avivu v té době již ve státu Izrael zemřel.
[editovat] Literární a publikační činnost
Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem. Jeho první román a v pořadí již čtvrtá kniha, Schloss Nornepygge (česky Zámek Nornepygge), vydaný v roce 1908, kdy bylo Brodovi dvacet čtyři let, byl veřejností nadšeně přijat. V Berlíně, centru tehdejší německé kultury, byla kniha vysoce oceněna jako významný příklad expresionismu. I další díla zaznamenala velký ohlas a Brod se záhy v německých jazykových oblastech proslavil.
S Franzem Kafkou se Brod setkal poprvé v říjnu 1902, když ve studenstkém spolku přednášel o Arthuru Schopenhauerovi. Brod a Kafka, v té době rovněž student Karlovy univerzity, se spřátelili a scházeli se často, téměř denně. Na návštěvě u Maxe Broda se Kafka také setkal s jeho příbuznou a svou pozdější snoubenkou Felice Bauerovou. Max Brod patřil k nejbližším osobám Kafkova života. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Pomáhal mu publikovat jeho texty. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do Kafkovy smrti v roce 1924. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Od roku 1925 začal Brod publikovat Kafkova díla z pozůstalosti, mj. romány Amerika (česky Amerika), Das Schloss (česky Zámek) či Der Process (česky Proces). V následujících třech desetiletích vydal šest svazků Kafkovy tvorby a jeho biografii.
Krom Kafky stál Brod i za Franzem Werfelem a Karlem Krausem, ale jen do té doby, dokud se oba neodklonili od judaismu ke křesťanství. Pro českou kulturu je Brod významný, neboť se přičinil o divadelní uvedení Jaroslava Haškova Dobrého vojáka Švejka v Berlíně a prosazoval Janáčkovy opery v zahraničí.
Hudební tvorba Maxe Broda je v porovnání s tou literární velmi skromná. Napsal několik písní a klavírních skladeb. Překládal Janáčkovy opery do němčiny a napsal jeho biografii.
[editovat] Dílo
Z rozsáhlého díla Maxe Broda jsou zde vybrána jen nejdůležitější díla.
[editovat] Vlastní próza
- Ein Kampf um Wahrheit. Románová trilogie (česky Boj za pravdu):
- Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916. Román (česky Tychona Brahe cesta k Bohu).
- Reubeni, Fürst der Juden, 1925. Román (česky Rëubeni, kníže židovské).
- Galilei in Gefangenschaft 1948. Román (česky Galilei ve vězení).
[editovat] Teoretická pojednání
- Leoš Janáček: Leben und Werk, 1924. Biografie (česky Leoš Janáček: Život a dílo).
- Heidentum, Christentum und Judentum, 1922. Studie (česky Pohanství, křesťanství a židovství).
