Pakt Ribbentrop-Molotov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Molotov podepisuje německo-sovětskou smlouvu o neútočení. Za ním je vidět Ribbentrop (v černém) a Stalin (ve světlém, druhý zprava).

„Pakt Ribbentrop-Molotov“ je historická smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a komunistickým Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Pojmenování paktu vzniklo z příjmení dvou vyjednavačů: Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentrop a Vjačeslava Molotova, který byl ministrem zahraničí v stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz (Operace Barbarossa).

U příležitosti podepsání této smlouvy byly vedeny také tajné rozhovory obou zmocněnců, jejichž výsledkem bylo vymezení sfér vlivu v Evropě. Hovoří se o tzv. „tajném dodatku“, resp. „dodatečném tajném protokolu“. Bylo ujednáno, že v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR totožná se severní hranicí Litvy, tzn. že k Sovětskému svazu připadne Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Dále, že hranice v Polsku bude tvořena liniemi řek Narev, Visla a San, přičemž o existenci samostatného polského státu se mělo ještě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovýchodní Evropě, zatímco ruská strana deklarovala svůj zájem v Besarábii. Z jednání byl pořízen přísně tajný protokol podepsaný oběma vyjednavači.

[editovat] Externí zdroje

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Tajný dodatečný protokol ke smlouvě o neútočení mezi Německou říší a SSSR

• Český překlad Paktu Ribbentrop-Molotov včetně tajného dodatku