Prostřední Suchá
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prostřední Suchá je původně samostatná obec, nyní součást statutárního města Havířova. Nachází se v Moravskoslezském kraji (na území někdejšího Těšínského knížectví). Její rozloha zabírá 595,6 ha. Má 5632 obyvatel (k 31. 12. 2004). Prostřední Suchou protéká řeka Sušanka.
[editovat] Historie
Rok vzniku obce není znám. Podle kroniky Prostřední Suché je první zmínka o obci z „Historie arcibiskupství vratislavského“. Když byl Heinrich I. (Jindřich I.) zvolen roku 1302 vratislavským biskupem, nechal sepsat seznam desátků na území své diecéze. V tomto dokumentu se poprvé zmiňují obce s názvem Suchá. Lze se domnívat, že tři sousední obce, tj. Horní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Suchá, tvořily kdysi jediný celek.
Dalším historickým pramenem, který nabízí pohled na historii obce, je švabachem psaná křestní kronika, která se částečně dochovala a kde první záznam o křtu pochází z roku 1785. V tomtéž roce byla při místním kostele zřízena farní správa, ke které náležely všechny tři Suché. Fara stála na území Dolní Suché. Základní kámen k současnému kostelu byl položen roku 1875. Roku 1876 byl kostel dostavěn a vysvěcen ve jménu sv. Jana Křtitele. Svěcení provedl generální vikář Sněgoň.
O rozvoj českého školství v obci se zasloužil zejména P. Augustin Matěj, místní kněz. Jeho přičiněním vznikl tzv. Halířový spolek, jehož náplní byla podpora studující mládeže. Hospodářský nárůst obce zaznamenaly za působení správce panství Chlopka.
Česká škola v obci vznikla roku 1785 při farním úřadu katolického kostela. O její stavbu se zasloužil velkostatkář z Dolní Suché Tomáš Kašperk. Škola byla zprvu jednotřídní a docházely do ní děti ze všech tří obcí. Škola byla určena pro děti z katolických i evangelických rodin. Školní kroniku vedl od roku 1879 František Sněgoň, důležitá postava školství v Prostřední Suché. Za jeho působení se z jednotřídky stala škola s pěti ročníky. V šedesátých letech 19. století byla založena polská evangelická škola.
Uhelný průmysl se začal rozvíjet od první poloviny 19. století. Podle tradice uhlí nalezl rolník, který se chtěl na poli ohřát. Proto rozdělal oheň a kolem něj naskládal černé kameny, které nalezl na povrchu. Když poznal vlastnosti „černého kamene“, udělal stejný pokus i doma. Poté podal zprávu uhlířům.
Se zdokonalováním strojů se těžba uhlí rozšiřovala, což mělo za následek stěhování lidí ze vzdálenějších obcí do bližší Prostřední Suché. V roce 1902 prodal místní velkostatkář celé své panství majitelům dolů Orlová-Lazy. Noví majitelé provedli pokusné vrty na území Prostřední a Dolní Suché, zda se pod obcemi nenachází uhlí. Po úspěšných testech zahájili majitelé pozemků 1. listopadu 1907 hloubení jámy, která se nachází po levé straně okresní silnice spojující Lazy s Dolní Suchou. Důl nesl jméno císaře Františka Josefa. Nález uhlí měl za následek zvýšení počtu obyvatel Prostřední Suché a také vzrůst ceny místních pozemků.
Roku 1909 byla započata stavba dráhy mezi Lazy a Dolní Suchou. Dráha, která sloužila převážně pro dopravu strojů, byla dostavěna roku 1910. Na podzim téhož roku byla zahájena stavba železnice mezi Suchou a Kunčicemi (dnes součást Ostravy), která byla dále propojena s Moravskou Ostravou. Dráha měřila 17 km a protínala obce Suchá, Šumbark (dnes součást Havířova), Šenov a Václavovice a končila v Kunčicích nad Ostravicí, kde již existovalo spojení s Moravskou Ostravou. Na stavbě dráhy i nádraží pracovali často lidé „nižší mravní úrovně“, proto byl posílen místní četnický sbor na čtrnáct lidí. Dráha Suchá–Kunčice byla zprovozněna 1. listopadu 1911. Následujícího roku se začala budovat dráha Suchá–Těšín (dokončena 1914, provoz zahájen 1. září 1914). Za první světové války sloužila dráha k převozu vojenského materiálu.
Důsledkem rostoucího počtu obyvatelstva byl i nedostatek pohřebních míst. Ten se podařilo překonat zřízením nového komunálního hřbitova v Prostřední Suché na pozemku mezi starým hřbitovem a místní farou.
První světová válka se na obcích projevila mj. nedostatkem pracovních sil, jelikož kvůli mobilizaci bylo mnoho mužů povoláno do boje. I místní důl měl problémy s nedostatkem sil a na čas musel omezit těžbu černého uhlí. Vojenský generální štáb se nacházel v Těšíně a jeho velitelem byl jmenován arcikníže Bedřich (v Bezručových básních Gero). Bedřich prohlásil za válečné území celé Těšínské Slezsko. Takřka na celém jeho území se rozmohlo i udavačství. Dle dobových záznamů měl udavač dostávat plat 70 korun měsíčně. Za protistátní činnost byli někteří odsouzeni i k trestu smrti. Popravy se vykonávaly při soudu v Moravské Ostravě. Dalšími jevy spojenými s válkou byly nedostatek, lichva, příděly potravin aj. Vzhledem k nedostatku uhlí, který byl způsoben mobilizací pracovních sil, se mohli někteří muži vrátit, aby pracovali v dolech.
Po konci války a po vzniku Československé republiky nastaly spory o tzv. Dolní (neboli Těšínské) Slezsko. Někteří Poláci se snažili připojit tuto oblast k Polsku, Češi naopak trvali na tom, aby patřila Československu. Podobné spory se vedly i v Prostřední Suché. Ty dokonce přerostly až v nekontrolovatelné bezvládí. Byla zřízena policejní komise, která měla chránit české obyvatelstvo před útoky Poláků. Poláci se domáhali nastolení diktátu nad Čechy, jejich milice obsadila i místní nádraží (1. listopadu 1918) a polský komisař dr. Tadeusz Michejda požadoval, aby zaměstnanci železnice složili slib věrnosti Polské republice. Polští teroristé zajali r. 1919 pět četníků, kteří sloužili na četnické stanici v Šumbarku, a zavraždili je. Zabili i několik dalších obyvatel. Čeští občané se chránili zřízením místních hlídek. Prostřední Suchá a Dolní Suchá ležely mezi Horní Suchou a Šumbarkem, tedy mezi obcemi, které měly polskou správu, proto jejich postavení bylo ještě obtížnější. Nepokoje trvaly až do 20. července 1920, kdy bylo Těšínské Slezsko rozděleno mezi Polsko a Československo. Spory natropily mnoho zla jak na straně české, tak na straně polské. Vzhledem k tomu, že kronika byla psána Čechem, nedovídáme se o českých represivních akcích vůči polské národnosti.
Roku 1920 se obec dočkala i pošty a v roce 1926 byla postavena nová měšťanská škola. O rok později se obec dočkala nové radnice. Na správě obce se podílely obě národnosti.
Jedna z prvních autobusových linek byla zavedena roku 1929, kdy bylo Ondřeji Sikorovi povoleno provozování autobusové dopravy z Dolní Suché do Bludovic.
Po podepsání Mnichovské dohody došlo k okleštění Československa a Poláci si opět začali nárokovat Těšínské Slezsko. Dne 10. října 1938 vyslalo Polsko svou armádu, aby zabrala území Těšínska. V obci Prostřední Suchá zabrali Poláci obecní i poštovní úřad. Polská vláda nechala vylepit plakáty, které hlásaly připojení Těšínského Slezska k Polsku, rušení českých škol, zavedení polské měny apod. Omezil se i život českých spolků. Byl likvidován majetek obce i místních hasičů. Polská správa obce potlačovala používání české řeči, kupř. za pouhý pozdrav „Nazdar!“ byla vyměřena pokuta 5 zlotých a návdavkem facka od vojáka. Druhá světová válka dala obrovskou ránu dnes bezproblémovým česko-polským vztahům.
Po druhé světové válce byl v obci ustanoven městský národní výbor. 18. srpna 1946 zavítal do obce tehdejší náměstek předsedy vlády a mistr průmyslu Zdeněk Fierlinger a navštívil Důl Suchá a poté po železnici dojel do stanice Prostřední Suchá. 26. února 1948 byl v obci ustanoven akční výbor, který provedl v obci politické čistky v duchu politiky Komunistické strany Československa (KSČ). Podobně jako v celé republice následovalo znárodňování soukromého majetku.
Dne 8. října 1949 navštívili obec při příležitosti přejmenování Dolu Suchá na Důl Dukla ministři komunistické vlády Gustav Kliment (ministr průmyslu) a Václav Nosek (ministr vnitra). V roce 1954 došlo k výstavbě kompresní plynárny.
4. prosince 1955 byl v těsném sousedství obce Prostřední Suchá založen Havířov, někdejší chlouba komunistického režimu, nejmladší město Československa, „město květin“. Ve druhé polovině padesátých let navázala na předchozí školské tradice nová škola v Prostřední Suché.
7. července 1961 došlo na Dole Dukla k obrovskému důlnímu neštěstí, které si vyžádalo 108 lidských životů. Příčinou katastrofy byl požár ve sloji číslo 11.
Roku 1964 byl vybudován Dům kultury Havířov-Suchá.
Po událostech v roce 1989 došlo k demokratizaci poměrů v celé republice, tedy i v Havířově. Obec Horní Suchá, která byla k Havířovu přičleněna roku 1975, se osamostatnila. Obce Prostřední Suchá i Dolní Suchá zůstaly i nadále ve svazku s Havířovem. Vzhledem k útlumu těžkého průmyslu v celé střední Evropě se i Havířov (resp. Prostřední Suchá) potýká se sociálními problémy, např. s nezaměstnaností a sociálně patologickými jevy, které jsou s nezaměstnaností spojeny.
Poznámka: Zdrojem pro tuto část byla kronika Prostřední Suché, kronika Dolní Suché a kronika Havířova, které jsou zveřejněny pod licencí GNU na stránkách Magistrátu města Havířova. Některé údaje proto mohou být nepřesné nebo zkreslené. Statistické údaje pocházejí ze stránek Magistrátu města Havířova.
[editovat] Památky na území městské části Prostřední Suchá
[editovat] Zámek Prostřední Suchá
Zámek byl kvůli dezolátnímu stavu zbourán v 60. letech 20. století. Posledními držiteli zámku byl šlechtický rod Mattencloitů. Pozůstatky zámku lze nalézt v blízkosti současného evangelického kostela.
[editovat] Hromadný hrob sovětských válečných zajatců s památníkem
Hřbitov na území Dolní Suché. Autorem je Alois Fabisz. Pomník byl odhalen r. 1949, za kulturní památku prohlášen r. 1973. Rekonstruován v letech 1995–1996.
[editovat] Uhelný hlubinný důl Franz Josef
Dvě koupelny, kompresorovna, dílny č. 1 a 2, elektrický turbokompresor.
[editovat] Kaple na ulici Cihelní
Kaple.
[editovat] Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel s jedinou lodí, postaven v novorománském slohu.
[editovat] Evangelický kostel Prostřední Suchá
Evangelický kostel na ulici Staré v Prostřední Suché (Havířov).
[editovat] Dřevěný kříž v Prostřední Suché
Nachází se na pomezí ulic Dělnická a Hornická.
[editovat] Kamenný kříž v Prostřední Suché
Pískovcový kříž z r. 1876. Dnes se nachází u kostela sv. Jana Křtitele v Prostřední Suché.
[editovat] Pamětní deska – Rudolf Jasiok
Autorem pamětní desky je Bronislav Kaleta. Deska je z bronzu a mramoru. Nachází se na kulturním domě Dukla v Prostřední Suché. Odhalena r. 1974. Rudolf Jasiok byl voják, místní rodák, který padl v bitvě u Dukly.
[editovat] Pamětní deska k založení první české školy
Autory jsou František Malina a Ervín Suchánek. Deska z bronzu a žuly se nachází u hřbitova v Prostřední Suché.
[editovat] Pamětní deska obětem důlního neštěstí
na Dole Dukla v r. 1961 a obětem nacismu, kteří za 2. světové války byli na Dole Dukla zaměstnáni – deska se nachází v areálu Dolu Dukla.
[editovat] Pamětní deska obětem světové války
Odhalena r. 1927, v roce 1949 upravena. 26 jmen vojáků z 1. světové války, 28 jmen vojáků z 2. světové války. Památník se nachází u hřbitova v Prostřední Suché.
