Stéblová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Stéblová | |
|---|---|
 |
|
| základní data | |
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0532 572934 |
| kraj (NUTS 3): | Pardubický () |
| okres (NUTS 4): | Pardubice () |
| obec s rozšířenou působností: | Pardubice |
| pověřená obec: | Pardubice |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 7,83 km² |
| obyvatel: | 190 |
| zeměpisná šířka: | 50° 5’ 59’’ |
| zeměpisná délka: | 15° 44’ 9’’ |
| nadmořská výška: | m |
| PSČ: | 533 45 |
| základní sídelní jednotky: | 1 |
| místní části: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Stéblová 12, 53345 Stéblová |
| starosta: | Jiří Vejkaj |
| E-mailová adresa | |
Obec Stéblová se nachází asi 7 km severně od okresního města Pardubice na železniční trati spojující města Pardubice a Hradec Králové. V obci je evidováno 80 domů.
[editovat] Historie obce
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385, kdy byla část výnosu ze Stéblové připsána ke kostelu sv. Ducha v Hradci Králové. Ves sama v té době patřila nejspíše opatovickému klášteru. Jako někdejší klášterní ves je výslovně doložena při zástavě klášterních zboží Divišovi Bořkovi z Miletína roku 1436. Od té doby byla součástí panství Kunětická hora, posléze pardubického panství. Stéblovou výrazně zasáhla vlna rybníkářské stavební aktivity na sklonku čtyřicátých let 16. století. Při stavbě velkého rybníka jménem Oplatil bylo poblíž dnešní Stéblové zatopeno několik vesnic (Velké a Malé Kavčiny, Černá pod Čeperkou). Rybník zaplavil i pozemky Ždánic a Srchu a zatopil i místo, kde ležela samotná ves Stéblová. Většina stéblovských polí však zůstala mimo rybniční dno, proto tehdejší vrchnost přistoupila k transferu osídlení do příhodnějšího místa. V roce 1549 dali synové Jana z Perštejna ves Stéblovou znovu vystavět těsně pod jihovýchodním okrajem boční hráze rybníka Oplatil. Ves pak náležela po celou dobu k pardubickému panství.
Obec je rozložena na vyvýšenině při okraji Hradecké planiny. Jádro vesnice se nachází při podélné návsi orientované přibližně v severojižním směru. Na jižním konci návsi zbrojnice s pískovcovými božími mukami. Kříž je pískovcový z roku 1899 (postaven na památku 50. výročí panování císaře Františka Josefa I., na místě staršího dřevěného kříže) ohrazený dobovým litinovým plůtkem. Stráň při severním okraji západní části zástavby je využita zahrádkářskou kolonií. Uprostřed obce se nachází vodní nádrž, která má v současné úpravě charakter přirozené vodní plochy v písčitém terénu. V severovýchodním směru navazuje na starší část obce zástavba novějších rodinných domků vznikajících postupně v průběhu 20. století.
Na východě prochází kolem obce železniční trať, na niž je mimo obec v severovýchodním směru zřízena stanice s provozními budovami. Poblíž se nachází hájovna, výletní restaurace a při silnici vedené po bývalé rybniční hrázi stojí dům pravděpodobně v místech zaniklé tzv. Boudy, obydlí rybničního strážce bývalého rybníka Oplatil. U železniční tratí v blízkosti někdejší náhonové strouhy jihovýchodně od vsi se nachází pomníček na památku největšího železničního neštěstí v Čechách, které si 14. listopadu roku 1960 vyžádalo 118 obětí na životech. Směrem na západ od obce se za lesem nachází rozsáhlá vodní plocha, která vznikla těžbou štěrkopísku a je vyhledávaným místem ke koupání pro obyvatele pardubicka a zároveň slouží jako zdroj pitné vody pro Pardubice a přilehlé obce.
