Thaleia
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thaleia - (latinsky Thalia nebo Thalea) byla v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů.
Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:
- Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
- Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
- Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
- Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
- Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
- Terpsichoré - tanec; mívala lyru
- Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
- Úrania - astronomie; mívala globus
- Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.
Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.
Thaleia bývá zobrazována s maskou herce komedií nebo s pastýřskou berlou, obvykle zahalená v dlouhý šat.
[editovat] Thaleia - Charitka
V mýtech se vyskytuje tato Thaleia, která byla jednou ze tří Charitek, její sestry se jmenovaly Eufrosyné a Aglaia.
[editovat] Odraz v umění
- Její tři nejlepší starověké sochy (římské kopie řeckých originálů ze 4.-3. stol. př. n. l.) jsou ve Vatikánském muzeu, v Národním muzeu v Neapoli a v pařížském Louvre|Louvru.
[editovat] Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
