Vojtěch Martínek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojtěch Martínek (11. dubna 1887 v Brušperku – 25. dubna 1960 v Ostravě), byl český spisovatel.
Po absolvování gymnázia v Ostravě studoval v Praze a v Bonnu. Pracoval jako středoškolský učitel v Ostravě. S Ostravskem byl spjat rodově i literárně.
Byl dramaturgem ostravského divadla a jednatel a předseda Moravského kola spisovatelů.
Obsah |
[editovat] Dílo
Jeho literární tvorba je velmi rozsáhlá, přesto lze říci, že byl ruralistou, navazoval na kritický realismus. Ve svých románech popisoval národní a sociální změny na Ostravsku v době industrializace.
Začínal jako básník, tato počáteční tvorba je ovlivněna J. S. Macharem:
[editovat] Poezie
V pozdějších sbírkách se jeho realismus zjemňuje a stává se melodičtější:
- Zahrada – 1917
- Tichá píseň – 1920
- Ráj srdce – 1926
- Píseň o domovoně – 1937
- Monology Jury Třanovského – 1946 (sbírka veršů vzniklých v průběhu 2. světové války, inspirovaná osudem pobělohorského exulanta Jiřího Třanovského; je výrazem válečných bolestí, úzkostí, nadějí, víry i mravních pokušení)
Jeho prozaická tvorba je významnější než básnická a je i rozsáhlejší:
- Stavy rachotí (1939) – román z prostředí rodného města Brušperku
- Černá země – trilogie, jedná se o dokumentární kroniku psanou formou románů. Pojednává o životě na Ostravsku od 90. let 19. stol. do konce první světové války. Je složena z těchto románů:
-
- Jakub Oberva
- Plameny
- Země duní
- Kamenný řád – trilogie navazující na Černou zemi, končí 40. lety. Nedosahuje kvalit Černé země. Obsahuje tyto romány:
-
- Kamenný řád
- Meze
- Ožehlé haluze
- Trojí cesta Blažeje Potěšila – 1942
[editovat] Pro děti
Dále napsal literárně-historické studie o P. Bezručovi, J. S. Macharovi, F. Sokolu-Tůmovi, atp.
