Žďár nad Sázavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek týkající se lidských sídel potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Žďár nad Sázavou

znak vlajka
základní data
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0615 595209
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ061)
okres (NUTS 4):	Žďár nad Sázavou (CZ0615)
obec s rozšířenou působností:	Žďár nad Sázavou
pověřená obec:	Žďár nad Sázavou
historická země:	Morava + Čechy
katastrální výměra:	37,06 km²
obyvatel:	23 469 (2. 10. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 33' 54"
zeměpisná délka:	15° 56' 26"
nadmořská výška:	580 m
PSČ:	591 01
základní sídelní jednotky:	27
místní části:	11
katastrální území:	4
adresa městského úřadu:	Městský úřad Žďár nad Sázavou Žižkova 227/1 591 31 Žďár nad Sázavou
starosta:	Mgr. Jaromír Brychta
Oficiální web Oficiální web městského úřadu E-mailová adresa

Žďár nad Sázavou (německy Saar, starší název Město Žďár na Moravě) je město v okrese Žďár nad Sázavou na pomezí Čech a Moravy. Město leží v centrální části Českomoravské vrchoviny ve Žďárských vrších. Velká část města zasahuje do CHKO Žďárské vrchy.

[editovat] Katastrální území

Město se člení na 4 katastrální území, z toho se v Čechách nachází pouze Stržanov a severní část k. ú. Zámek Žďár zahrnující zúženou severní část vodní nádrže Pilská; na Moravě pak Město Žďár, většina k. ú. Zámek Žďár (součást města od roku 1949) a Veselíčko u Žďáru nad Sázavou.

[editovat] Místní části

Žďár nad Sázavou 1 – Město
Žďár nad Sázavou 2 – Klášter - Zámek
Žďár nad Sázavou 3 – Stalingrad
Žďár nad Sázavou 4 – U průmyslové školy
Žďár nad Sázavou 5 – Vysočany
Žďár nad Sázavou 6 – Nádraží - Přednádraží
Žďár nad Sázavou 7 – Pod Vodojemem
Mělkovice
Radonín
Stržanov
Veselíčko

[editovat] Historie

Už kolem roku 1100 stávala na místě Žďáru nad Sázavou 3 tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Nedaleko odtud, asi 2 km na sever, byl založen v roce 1252 cisterciácký klášter Pramen Blahoslavené Panny Marie Bočkem z Obřan. Vesnice Žďár byla dvakrát posouvána. V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko a v roce 1293 připojen k rozsáhlému klášternímu panství. Za husitských válek byl klášter vypálen a od té doby, přes vydatnou pomoc na obnově Jiřího z Poděbrad, jeho důležitost upadala. Roku 1607 byl dokonce zrušen kardinálem Františkem Ditrichštejnem, kvůli sporu o vlastnictví městečka Žďár: V roce 1588 bylo město i s okolím odebráno klášteru a připojeno k olomouckému arcibiskupství. Poté přešlo do vlastnictví kardinála Františka Ditrichštejna, který v roce 1607 Žďár povýšil na město. Později se bývalé klášterní panství stalo soukromým majetkem kardinála. Roku 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství z pozůstalosti kardinála Dietrichštejna a do Žďáru se vrátili cisterciáci. Roku 1642 klášter napadli Švédové. Klášter byl ale ubráněn řádovými bratry a měšťany. Švédové se opět vrátili v roce 1647 a vyplenili město. Největšího rozvoje kláštera, města a okolí dosáhl v 18. století opat Václav Vejmluva, který mimo jiné pověřil Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou vyhořelého kláštera. Klášter se v této době také stal významným kulturním střediskem a sídlem akademie pro výchovu šlechtické mládeže.

Nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou

Za josefínských reforem byl roku 1784 klášter zrušen na žádost tehdejšího opata (měl se stát „vězením“ pro kněží) a přestavěn na zámek. Ten vystřídal několik majitelů. Dnes zámek vlastní Dr. Radslav Kinský, člen dynastie Kinských, posledních vlastníků zámku před znárodněním po 2. světové válce.

Po roce 1848 se Žďár stal sídlem okresního soudu (stal se centrem soudního okresu, centrem politického okresu bylo Nové Město na Moravě). V letech 1898 - 1905 získalo město železniční spojení (na trase Praha - Brno). Roku 1928 navštívil město prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Snímek z této návštěvy byl vzorem pro československou známku s děvčátkem v kyjovském kroji vydanou roku 1938.

[editovat] Žďár po 2. světové válce

V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár, a poté přejmenováno na Žďár nad Sázavou. Téhož roku se stal okresním městem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS). Tím bylo navázáno na tradici zdejšího železářství, jehož počátky jsou zaznamenány na přelomu 14. a 15. století, kdy byl založen klášterní hamr. Po výstavbě ŽĎASu se město významně rozšířilo. V 70. letech se vedení města rozhodlo, že Žďár nad Sázavou by mělo být moderní socialistické město, a proto nařídilo rozsáhlou asanaci města. Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

[editovat] J. B. Santini-Aichel

Ihned po požáru kláštera v 18. století povolal opat Vejmluva do Žďáru mnoho architektů, sochařů a malířů, nejvýznamnější ale byl pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. K nejvýznamnějším pracím Santiniho na žďárském klášteře patří rekonstrukce konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury. Vedle obnovy vyhořelého kláštera Santini navrhl i velké množství staveb mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr „Lyra“, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice u jihovýchodní části náměstí Republiky a „Dolní hřbitov“ (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul, v centru hřbitova socha od Řehoře Thenyho).

Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je beze sporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Dolní hřbitov

Socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenyho na Dolním hřbitově

Prelatura bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou

[editovat] Další zajímavé objekty

Centrum města se rozkládá kolem nepravidelného čtyřúhelníkového náměstí Republiky, na kterém stojí původně renesanční radnice, klasicistně přestavěná. Dnes tato budova slouží k reprezentativním a výstavním účelům. Zhruba uprostřed náměstí je barokní morový sloup z 18. století. Na budově bývalého hotelu Veliš (západní strana náměstí) je secesní fasáda od akademického sochaře V. Armota. Východní strana náměstí je kontrastně tvořena řadou budov ze 70. let, navržených ve stylu socialistické moderní výstavby. Poblíž náměstí je tvrz postavená hamerníkem Kuncmanem na začátku 14. století s barokními úpravami (dnes Regionální muzeum) a gotický farní kostel sv. Prokopa ze 13. století. U klášterních budov je barokní most s galerií soch od neznámého sochaře z roku 1761, přezdívaný „malý Karlův most“. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

Most s barokními sochami ve Žďáře nad Sázavou

Morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1706 od Jakuba Steinhübla

[editovat] Umění žďárského kláštera

Jako každý klášter i žďárský cisterciácký byl centrem umění a vzdělanosti na Českomoravské vrchovině. Vedle opata Vejmluvy a architekta Santiniho je potřeba zmínit méně známou, ale neméně významnou osobu Jindřicha Řezbáře. Je autorem literárně i historicky zajímavé a významné kroniky Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera), popisující počátky žďárského kláštera.

Cronica domus Sarensis Cronica domus Sarensis minor

[editovat] Současný kulturní život města

Věž u zámku ve Žďáře nad Sázavou

Dnes v knižní tradici žďárského kláštera pokračuje Muzeum knihy, které spadá pod Národní muzeum v Praze. V zámku jsou ještě dvě další expozice, a to expozice rodu Kinských a Santiniho. Posledních pár let se ve žďárském zámku koná pravidelné sympozium sochařů Dřevěná plastika. Plastiky umělců z celého světa jsou po skončení sympozií rozmisťovány po městě.

Dalším festivalem umění jsou Slavnosti jeřabin. Jde hlavně o hudební a výtvarný festival. Ve městě se konají další dvě pravidelná hudební setkání. Je to folkový festival Horácký džbánek, který je pořádán v zámku, a festival klasické hudby Concentus Moraviae, který probíhá v poutním kostele na Zelené hoře. V roce 2004 byl v poutním kostele také uspořádán koncert mezinárodního hudebního projektu České sny, konaného u příležitosti vstupu Česka do Evropské unie, pod záštitou Magdaleny Kožené a Václava Havla.

Na začátku února ve městě probíhá pravidelně Národní krojový ples Folklorního sdružení České republiky.

V předvelikonočním týdnu organizují dvě žďárské farnosti Pašijovou hru „Co se stalo s Ježíšem“ v areálu Na Bouchalkách.

Okolo svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) se koná v poutním kostele na Zelené hoře Hlavní pouť. Pouťové atrakce na prostranství u zimního stadionu navštěvuje každoročně množství lidí. Během celé sezóny se konají v poutním kostele další malé poutě.

[editovat] Doprava

Žďár nad Sázavou byl už od svého vzniku významnou osadou na zemské obchodní stezce. Ve 20. století, do doby než byla postavena dálnice D1, procházel městem hlavní tah mezi Prahou a Brnem. Dnes tato velmi frekventovaná silnice I/37 spíše spojuje Pardubice a Brno. Železniční stanice Žďár nad Sázavou vznikla v době výstavby železniční tratě mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem. Byla to poslední část tratě mezi Prahou a Brnem. Asi o 60 let později byl vystavěn nový koridor (tzv. jižní koridor), který opět vede přes Žďár nad Sázavou, kde zastavují všechny vlaky. Zbytek původní tratě vede přes Nové Město na Moravě do Tišnova. Městská hromadná doprava zahájila svůj provoz 1. října 1957, v současné době je provozováno 13 linek.

Martina Sáblíková

[editovat] Slavní rodáci a obyvatelé města

Jan Kasal – poslanec
Radslav Zdenko Kinský – majitel žďárského zámku
Martin Koukal – mistr světa v lyžování
Miroslava Němcová – poslankyně
Jindřich Řezbář – kronikář (Cronica domus Sarensis)
Jan Blažej Santini-Aichel – architekt
Martina Sáblíková – mistryně světa a světová rekordmanka v rychlobruslení
Ivo Strejček – poslanec Evropského parlamentu
Matěj Josef Sychra – spisovatel, kněz-buditel
Řehoř Theny – sochař, žák Matyáše Brauna
Václav Vejmluva – opat kláštera (Santiniho přestavba)
Eva Vítečková – juniorská mistryně světa v basketbale, Gambrinus Sika Brno

(abecedně seřazeno)

[editovat] Partnerská města

CAIRANNE (Francie), region: Département de Vaucluse (Provence), 850 obyvatel, smlouva o partnerství podepsána: 14. 7. 2003, partnerství s belgickým Flobecqem od r. 1978
FLOBECQ (Belgie), region: Province de Hainaut (80 km na Z od Bruselu), 4000 obyvatel, smlouva o partnerství podepsána: 1. 11. 1999, partnerství s francouzským Cairannem od r. 1978
SCHMÖLLN (Spolková republika Německo), region: Altenburg Land, 13 000 obyvatel, smlouva o partnerství podepsána: 12. 5. 2001