Dějiny Prahy 1348-1523
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V období let 1348–1523 zasáhly Prahu husitské války, ale předtím za vlády Karla IV. zde docházelo k velkému rozvoji.
Rok 1348 se do dějin Prahy, ale i Střední Evropy, zapsal nejen morovou epidemií, ale také vybudováním první univerzity na sever od Alp. Univerzita Karlova vznikla listinou vydanou císařem Karlem IV., měla čtyři fakulty a studovali zde příslušníci čtyř národů; Češi, Poláci, Bavoři a Sasové.
Tím ovšem rozvoj za vlády Karla IV. neskončil; ještě zhruba v témže době bylo založeno Nové Město Pražské, díky kterému se Praha rozšířila o velký pruh území vedoucí od dnešního Florence až téměř k Vyšehradu a stala se jedním z nějvětších měst Starého kontinentu [1]. Rozkvět obchodu i vzdělanosti zařadil Prahu také i mezi města nejvýznamnější. Mezi další stavby, které pak v této době vznikly, se řadí například klášter Na Slovanech a Karlov.
Přemostění Vltavy, to byl další úkol, se kterým se potýkalo celý středověk mnoho pražských stavitelů. Přestože od 12. století již stál Juditin most, nemohl sloužit věčně, protože Vltavu čas od času zasáhly povodně. A právě starý most v polovině 14. století velká voda zničila. Od roku 1357 začal tedy Petr Parléř se stavbou Karlova mostu, mnohem odolnějšího a stojícího dodnes (přestože již byl několikrát pobořen povodní). V roce 1391 pak byla vybudována betlémská kaple. Tehdy sice ne moc známá, ale o několik desítek let později se dokázala proslavit.
15. století v Praze začalo ve znamení společenského a náboženského napětí. Mnozí lidé nesouhlasili s tehdejší Římskokatolickou církví, a tak založili reformní hnutí, které vyslovilo odpor jak králi, tak i císaři v Římě. To vedl rektor Univerzity a kazatel Jan Hus, lidem přednášel právě v Betlémské kapli. Jeho soud a následné upálení v Kostnici roku 1415 z něj udělalo v očích mnoha pražanů mučedníka. Jeho myšlenky však byly již dávno rozšířené; Husova smrt vyvolala jen další nepokoje a odpor k Římu. Brzy poté (1419) jeho stoupenci pražská města (Staré, Nové a Hradčany po první pražské defenestraci na Novoměstské radnici zcela ovládli. V čele tohoto povstání stál Jan Želivský.
Odezva však na sebe nenechala dlouho čekat. Král Zikmund Lucemburský vyslal do Prahy první křížovou výpravu již v létě roku 1420, jeho vojska však byla v bitvách na Vítkově a u Vyšehradu poražena. Husitští Pražané brzy zformovali vlastní politicko-náboženský blok, který razil husitské ideje v celých tehdejších Čechách (výboje pokračovaly i do tehdejšího Uherska) a v zemi tak vypukla občanská válka. Představitelem husitského uskupení se stal Jan Želivský.
Úspěchy Pražanů však skončily v 30. letech 15. století, kdy po Bitvě u Lipan byli (hlavně radikální) husité poraženi a Praha se stala centrem tzv. utrakvismu. Ještě několik dní předtím však bylo Nové město Pražské obsazeno vojsky panské jednoty.
Další významnější událostí pak bylo zvolení Jiřího z Poděbrad za krále zemským sněmem na Staroměstské radnici roku 1483. Díky své příslušnosti k husitům se situace uklidnila jednak v samotné Praze a díky tajné dohodě s papežem i v zahraničí. Přesto existovaly jisté tlaky na znovuobnovení moci Římskokatolické církve, velký odpor k husitům byl hlavně z katolického zahraničí. Roku 1483 došlo k povstání, která vypuklo právě z obav před rostoucím vlivem katolíků.
[editovat] Reference
- ↑ Geografický místopisný slovník světa, str. 636, ISBN 80-200-0445-9
