Josef Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Hora (8. července 1891 Dobříň – 21. června 1945 Praha) byl český básník, překladatel a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.

Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, kde vystudoval gymnázium. Dobříň ho velmi ovlivnila a často se k ní ve svých dílech vracel. Po rozchodu s rodiči ho vychovávali prarodiče.

Po maturitě (1902) odešel do Prahy, kde vystudoval práva a stal se novinářem. Verše otiskoval v časopise Vesna.

Nejprve působil v sociálně demokratických novinách, od roku 1921 v Rudém právu, kde přispíval do kulturní rubriky a v proletářském časopise Právo lidu. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929) se stal redaktorem Českého slova.

Působil též v časopisech: Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi (1935).

Dále ho a jeho tvorbu ovlivnilo jeho cestování – navštívil SSSR, Francii, Maďarsko, Itálii, Estonsko.

Po roce 1921 se jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie

[editovat] Dílo

Básně – 1915, sbírka je poznamenaná vlivem poetismu J. Vrchlického a A.Sovy.
Strom v květu – 1920, básně mají vitalisticko-impresionistickou podobu, objevuje se zde smysl pro dynamiku doby.

[editovat] Proletářská poezie

Pracující den – 1920, tuto sbírku můžeme považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu (vydána před J. Wolkerem). Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu.

Dělnická madona – tato báseň je typickým příkladem Horovy proletářské poezie. Dělnický byt básníkovi připomíná Betlém, ale dítě které se narodilo, se nenechá ukřižovat, ale naopak zahájí boj za „spravedlivější svět“.

Srdce a vřava světa
Bouřlivé jaro

Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.

Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní:

Socialistická naděje – 1922, tímto románem se autor hlásí k levici
Hladový rok – 1926, román s válečnou tematikou.
Dech na skle – román s válečnou tematikou

V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii.

Itálie – 1925, zde se začíná více prosazovat lyrika, sociální motivy zde nechybí, ale ustupují do pozadí. Autor zde obdivuje krásy Itálie, tak jak je viděl na své cestě Itálií. Často je srovnává se svým domovem.
Struny ve větru – 1927, i zde již převládá lyrika nad proletářskou poezií, autor se zde vyznává ze svého vztahu k Rusku a k V. I. Leninovi – obojí si velmi idealizuje.

Čas – báseň, která tuto sbírku charakterizuje, v této básni se zamýšlí nad během času. Již zde nejsou ani zbytky proletářské poezie.

Kniha času a ticha – tato kniha spojuje sbírky, které jsou si tematicky podobné. Námětem pro básně je zde čas. Je složena z těchto sbírek:

Tvůj hlas – 1930
Tonoucí stíny – 1933
Dvě minuty ticha – 1934
Tiché poselství – 1936

Máchovské variace – 1936, protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti.
Domov – 1938, oslava Čech a jejich slavné minulosti, vyjadřuje zde přesvědčení že národ je věčný.

Zpěv rodné zemi – nejznámější báseň z této sbírky, Hora zde přehlíží české dějiny a vidí v nich války a utrpení, které však země přečká. Národ nevnímá pouze jako současnost, ale i jako generace minulé a budoucí.

Jan Houslista – 1939, vydáno po okupaci, básně byly nutně alegorické, protože nemohl tvořit svobodně a vše muselo projít nacistickou cenzurou.
Život a dílo básníka Aneliho – napsáno během války, vydáno v roce 1945.
Zápisky z nemoci – 1945, zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří.

Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy na Triglavem.