Kýros II.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kýros II. Veliký z dynastie Achaimenovců (* kol. 590 př. n. l.; † 530 př. n. l.) byl zakladatelem perské říše. Jeho jméno znělo ve staroperštině Kuruš, tvar Kýros je uváděn v řeckých pramenech.
Obsah |
[editovat] Počátky
Kýros začínal jako lokální král v jihozápadním Íránu. Kolem roku 559 př. n. l. převzal vládu v anšanském království v Persidě, kde vystřídal svého otce Kambýsa I. V roce 550/549 př. n. l. dobyl Ektabany, hlavní město svého pána, médského krále Astyaga, a sjednotil tak íránské kraje pod svojí vládou.
[editovat] Formování perské říše
V roce 547 př. n. l. propukl konflikt mezi Peršany a Lýdy, který vyvolal lýdský král Kroisos, nejmocnější panovník rodu Mermnovců. Kýros se útočícím Lýdům postavil u Pterie v Kappadokii a vítězství mu vyneslo držbu západní části Malé Asie s řadou řeckých měst na pobřeží (odpor proti ustavení perské nadvlády vyvstal hlavně v Karii a Lýkii). O sedm let později následovalo opanování Baktrie, oblasti v dnešním Afghánistánu.
Již v této době byl stát ovládaný Kýrem větší než jakákoli starověká říše na Předním východě. Z tradičních velmocí v regionu si nezávislost udržely pouze dvě – Egypt a Babylon. Protože v Babylonu existovalo jisté vnitřní pnutí, vyvolané náboženskou politikou chaldejského krále Nabonida, zaměřil Kýros svou pozornost na něj a podařilo se mu získat na svou stranu mocné kněžstvo boha Marduka, které bylo s Nabonidem nespojené především. Jen díky tomu mohla perská vojska vstoupit 29. října 539 př. n. l. do města bez boje. Izraelcům, násilně přesídleným za Nabukadnezara II. do Mezopotámie, bylo povoleno vrátit se do vlasti, čímž skončilo babylónské zajetí.
Kýrovu úspěchu napomohla zejména jeho mimořádná tolerance vůči místním zvyklostem a náboženskému smýšlení obyvatelstva. Na rozdíl od dřívějších dobyvatelů ponechával perský král podmaněným etnikům značnou autonomii, snažil se naklonit si regionální elity, a dokonce podporoval místní náboženské kulty. K trestům a pronásledování docházelo pouze v případě dlouhodobého odporu, ale i pak Peršané vždy usilovali o stabilizaci poměrů.
Je sporné, na jakém základě Kýros II. svou říši organizoval – zřízení správních jednotek (satrapií) je tradičně připisováno až Dareiovi I. Jisté kroky v administrativní oblasti však král bezesporu podnikl, založil např. nové hlavní město Pasargady v severní Persidě. Byly také připravovány další výboje, a to jak na severu (Skythové), tak na západě (Egypt). Jejich uskutečnění však připadlo až Kýrovým nástupcům.
[editovat] Kýrova smrt
Kýros II. padl roku 530 př. n. l. při severních hranicích své říše, kde podle Hérodota bojoval proti královně skythských Massagetů; vládu po něm převzal jeho starší syn Kambýsés. V antické literatuře je Kýros tradičně představován jako vzor vladaře – tolerantního, moudrého a energického. Pozitivní mínění o něm měl již Hérodotos a Xenofón dokonce sepsal spis O Kýrově vychování.
[editovat] Externí odkaz
| Předchůdce: | 559–530 | Nástupce: |
| Kambýsés I. | Kýros II. | Kambýsés II. |
