Konvalinka vonná
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Konvalinka vonná |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Konvalinka vonná
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Convallaria majalis L. |
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je vytrvalá jedovatá rostlina z čeledi konvalinkovité. Je rozšířena po celé Evropě vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, v Malé Asii a odpovídajících oblastech Asie až po Čínu a Japonsko a v Severní Americe. Jako okrasná rostlina se pěstuje i leckde mimo tyto oblasti.
Obsah |
[editovat] Taxonomická problematika
Rod konvalinka (Convallaria) je některými autory považován za monotypický, někdy jsou rozlišovány 3-4 blízce příbuzné druhy, záleží na pojetí. V Evropě je domácí Convallaria majalis var. majalis (nebo Convallaria majalis s. str.), je však zdomácnělá i v Severní Americe. V Severní Americe je původní Convallaria majalis var. montana (Convallaria montana). Ve východní Asii roste Convallaria majalis var. keiskei (Convallaria keiskei), snad je totožná s Convallaria majalis var. manschurica. Z Kavkazu byl popsán taxon Convallaria transcaucasica Utkin ex Grossh., což bude asi další velmi blízce příbuzný druh (po případě vnitrodruhový taxon), taxonomická hodnota však není zcela jasná.
[editovat] Vzhled
Vytrvalá až 20 cm vysoká jedovatá bylina s plazivým větveným oddenkem.
Listy zpravidla dva (vzácně 3), jsou jednoduché, řapíkaté, dole s pochvovitými šupinami, elipsovitě šupinaté, celokrajné a lysé.
Kvete v květnu až červenci. Květy vyrůstají v řídkém jednostranném hroznu neseném na přímém stvolu. Jsou krátce stopkaté, nicí a vonné. Okvětí je bílé nebo nažloutle zarůžovělé, složené ze 6 srostlých okvětních lístků, je kulatě zvonkovité, s šesti odstálými až ohnutými cípy.
Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech (3+3), gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní.
Plodem jsou jedovaté jasně červené 2-6 semenné bobule.
[editovat] Stanoviště
Jde o v České republice chráněnou rostlinu rostoucí od nížin do hor ve světlých lesích a křovinách a na horských loukách. Upřednostňuje kyselé a kypré půdy, ale často roste i na půdách vápnitých.
[editovat] Obsahové látky
Obsahuje glykosidy konvalatoxin, konvalatoxol, konvalatoxosid a majalosid ovlivňující srdeční činnost a další látky.
[editovat] Otravy
K otravě může dojít žvýkaním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky. Příznaky otravy jsou nevolnost, zažívací potíže (zvracení, průjem), zvýšeným močením a omámenost, závratěmi nebo křečemi. Při požití většího množství plodů je třeba vyhledat lékaře, neboť mohou nastat srdeční komplikace, zejména u lidí se slabším srdcem.
[editovat] Množení
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) má v zemi dužnaté oddenky, kterými se ve vhodných podmínkách rozšiřuje do svého okolí. Nejraději má kyselejší hlinitopísčité půdy v polostínu. Rozmnožuje se dělením trsů, což v praxi vypadá tak, že příslušný trs opatrně vyryjeme ze země a rukama rozlámeme na několik dílů tak, aby každý konec oddenku (puk) měl dostatečné množství kořínků. Ty pak opět zasázíme na nové místo. Nejvhodnější termín je včasný podzim (září), v nejhorším i později, pokud vydrží bezmrazé a vlhké počasí. V opačném případě je lépe zvolit časné jaro (únor - březen), kdy bývá zem dostatečně vlhká.
[editovat] Využití
Konvalinka je sbírána jako léčivá rostlina jako slabší alternativa náprstníku. Používá se pro posílení srdeční činnosti či proti vodnatelnosti a při epilepsii. Vzhledem ke své toxicitě není vhodná pro používání amatérskými léčiteli.
Konvalinka se též používá při výrobě mýdel, voňavek a šňupavých tabáků.
Krom běžné divoké formy byly vyšlechtěny mnohé různěbarevné odrůdy, které se pěstují jako okrasné rostliny.
[editovat] Taxonomická poznámka
Někteří současní autoři zařazují rod Convallaria do čeledi listnatcovité v širším pojetí (Ruscaceae s.l.). Jiní autoři (zvláště v minulosti) ji řadí do čeledi liliovité v širokém pojetí (Liliaceae s.l.)
[editovat] Galerie
 |
 |
 |
 |
[editovat] Literatura
- Jan Toman, Květoslav Hísek: Naší přírodou krok za krokem. Rostliny, Albatros 1994, (ISBN 80-00-00102-0)
- Horst Altmann: Jedovaté rostliny. Jedovatí živočichové, 2004 (ISBN 80-242-1156-4)
- Květena ČR: 8 nebo 9 díl, vyjde snad v příštích letech.
- Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
- Nová Květěna ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha
