Lichokopytníci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Lichokopytníci |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Kůň
|
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
Lichokopytníci jsou řádem býložravých savců, u kterých osa končetiny prochází třetím, často největším prstem. Jsou to prstochodci, poslední články prstů jsou chráněny rohovitými kopyty. Největšího rozkvětu dosáhli v třetihorách, dnes se jedná o vymírající skupinu.
Vědecké jméno Perissodactyla pochází z řeckých slov perissos, lichý a daktulos, prst.
Obsah |
[editovat] Charakteristika řádu
Lichokopytníci jsou středně velcí až velcí, na zemi žijící býložravci. Jsou proto přizpůsobeni příjmu a trávení rostlinné potravy. Obličejová část lebky je zvětšená, lichokopytníci mají ostré řezáky a silné pysky k ukusování stébel a listí, třenové zuby jsou molarizované, tzn. vypadají jako stoličky a mají i stejnou funkci, což zvyšuje skusnou plochu. Třenové zuby i stoličky mají vysoké korunky a jejich sklovina je zřasená. Špičáky často úplně chybí. Většina lichokopytníků má 44 zubů.
Žaludek je jednoduchý, fermentace rostlinné potravy a trávení celulózy probíhá až v objemném slepém střevu v tračníku. Až tyto oddíly trávicí trubice jsou totiž osídlené symbiotickými bakteriemi, které rozkládají jinak nestravitelnou rostlinnou potravu. Z tlustého střeva se ale získané živiny resorbují hůře než v přední části střev, proto lichokopytníci zužitkovávají potravu hůře než přežvýkavci, kteří rozkládají celulózu v předžaludcích.
Osa končetin prochází třetím prstem, na něm také spočívá váha těla. Ostatní prsty mohou být do určité míry redukované, palec (první prst) chybí vždy. Nejdále redukce prstů pokročila u koňovitých, kde se z ostatních prstů zachovaly jen rudimentární bodcovité kosti přiléhající na záprstní kost třetího prstu. Prsty bývají kryté rohovitým kopytem.
Klíční kost chybí, loketní kost je redukovaná a její zbytky jsou srostlé s kostí vřetenní, podobně jako na zadní končetině, kde je zbytek lýtkové kosti pouhým výběžkem holenní kosti.
Děloha lichokopytníků je dvourohá, placenta je rozptýlená a nepravá (adeciduata), chorion nenarušuje sliznici dělohy. Přestup živin a kyslíku je tak ztížen, ale po porodu nedochází ke krvácení.
Lichokopytníci po dlouhé březosti rodí jedno, vzácně dvě, plně vyvinutá mláďata.
[editovat] Vývoj lichokopytníků
Na konci křídy se od předků dnešních hmyzožravců oddělila skupina prakopytníků (Condylarthra), společní předkové prašelem (Creodonta), několika vymřelých řádů kopytníků (Litopterna, Notoungulata aj.) i dnešních sudokopytníků a lichokopytníků.
První lichokopytníci se objevili v paleocénu, na území dnešní Severní Ameriky. Velmi rychle došlo ke vzniku mnoha druhů a v eocénu (- 55 mil. let) žili takřka po celém světě. V třetihorách byli lichokopytníci dominantní skupinou býložravců a dosahovali obrovských rozměrů. Vzdálený příbuzný dnešních nosorožců, Indricotherium transsouralicum, byl v kohoutku přes 5 metrů vysoký, vážil 10-15 tun a právem se stal největším známým suchozemským savcem, který kdy obýval Zemi. Brontotherium, zvíře připomínající nosorožce a příbuzné spíše dnešním koním, s bizarním rozvětveným rohem na hřbetu nosu, také nebyl nejmenší - jeho kohoutková výška se blížila 2,5 metrům. Chalicotherium, zvíře žijící v miocénu i na území dnešní České republiky, mělo přední končetiny opatřené mohutnými drápy a pohybovalo se po kloubech prstů, podobně jako dnešní mravenečníci.
Ne všichni lichokopytníci ale dosahovali takových rozměrů, Hyracotherium, prapředek dnešního koně, byl velký asi jako liška, a předkové dnešních nosorožců z čeledi Hyracodontidae nebyli o nic větší.
V miocénu, asi před 20 milióny lety, začaly ustupovat lesy, ve kterých lichokopytníci žili a místo nich se rozšířily travnaté stepi. Protože tvrdá stébla trávy jsou těžce stravitelná, lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci, kteří jsou díky svým předžaludkům lépe přizpůspobeni k trávení takové potravy. Druhová diverzita lichokopytníku se snížila a klesá v podstatě dodnes. Z původních 12 čeledí (někdy se popisují i další) přežily pouze 3 čeledi a 18 druhů.
[editovat] Recentní lichokopytníci
Do současnosti přežily tři čeledi navzájem nepříliš si podobných zvířat.
Tapírovití jsou primitivní lichokopytníci, kteří se velmi podobají původním třetihorním předkům. Horní pysk je protažen v krátký chápavý chobot. Na předních končetinách mají čtyři funkční prsty, na zadních tři.
Nosorožcovití jsou velká zvířata s rohovinovými rohy, které nemají kostěnný podklad (jsou to kožní deriváty, podobně jako drápy nebo srst). Na předních i na zadních končetinách mají po třech prstech.
Koňovití je čeleď štíhlých zvířat uzpůsobených k rychlému běhu. Mají zachovaný pouze jediný, třetí prst, chráněný mohutným kopytem. Mezi koňovité patří i domestikovaní lichokopytníci, kůň domácí a osel domácí.
[editovat] Systém lichokopytníků
- podřád: Ceratomorpha
- nadčeleď: Rhinocerotoidea
- čeleď Amynodontidae †
- čeleď Hyracodontidae †
- čeleď Rhinocerotidae - nosorožcovití
- nadčeleď: Tapiroidea
- čeleď Isectolophidae †
- čeleď Deperetellidae †
- čeleď Lophialetidae †
- čeleď Tapiridae - tapírovití
- nadčeleď: Rhinocerotoidea
- podřád: Hippomorpha
- podřád: Ancylopoda
-
- čeleď Chaliotheriidae †
- čeleď Eomoropidae †
-
[editovat] Podívejte se také na
| Třída Savci |
|---|
| Podtřída Vejcorodí: řád Ptakořitní |
| Podtřída Živorodí: |
|
Nadřád Placentálové: řády: Chudozubí | Letuchy | Tany | Primáti | Hlodavci | Zajícovci | Hmyzožravci | Letouni | Luskouni | Šelmy | Lichokopytníci | Sudokopytníci | Kytovci | Afrosoricida | Bércouni | Hrabáči | Damani | Chobotnatci | Sirény |
|
Nadřád Vačnatci: řády: Vačice | Vačíci | Kolokolové | Kunovci | Bandikuti | Vakokrti | Dvojitozubci |
