Limbus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V některých římskokatolických kruzích je limbus (latinsky hranice, okraj či lem) označení pro dočasný stav duší dobrých lidí, kteří zemřeli před vzkříšením Ježíše Krista, a trvalý stav nepokřtěných dětí (aniž by spáchali jakékoliv osobní hříchy, ale také aniž by z nich byl sňat prvotní hřích). V přeneseném význam být v limbu označuje obecně stav nezájmu, přechodný stav, u osoby také spánek.
Česky se limbus někdy překládá jako předpeklí.
Limbus je sice lidově chápán jako „místo, kam přijde duše“, ale tento termín popisuje a vyjadřuje i určitou teologickou nejistotu (neboť je předmětem diskusí, co by se jinak s dotyčnými dušemi stalo). Jako takové není limbus součást oficiálního učení církve (na rozdíl od očistce). Tím zůstává, že stav těchto duší (které si zřejmě nezaslouží peklo, nemohou ovšem následovat ani cestu do nebes) je v limbu – jinými slovy jejich osud zná pouze Bůh.
Koncept limba nepřijímá žádná protestantská denominace.
