Ludvík I. Veliký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ludvík I. Veliký, portrét od Jana Matejka.

Ludvík I. Uherský nebo také Ludvík I. Veliký z Anjou (* 5. březen 1326, Visegrád – † 10. září 1382, Trnava) byl v letech 1342-1382 uherský a od roku 1370 také polský král.

Obsah

1 Uherský král
2 Personální unie s Polskem
3 Uhersko evropskou velmocí
4 Rodina

[editovat] Uherský král

Na uherský trůn usedl Ludvík v roce 1342 a nástupnictví v Polsku mu zajistil jeho otec Karel I. o tři roky dříve smlouvou s polským králem Kazimírem III. Počátek jeho vlády byl ve znamení válek s Benátkami o Dalmácii a Dubrovník, které Ludvík získal v roce 1358. Po smrti svého bratra Ondřeje v roce 1345 se pokusil získat neapolskou korunu a v letech 1348-50 vedl válku s tamní královnou Janou I. Neapolsko sice dobyl, ale když vypukla morová epidemie, byl donucen ustoupit. Ludvík I. Veliký si dočasne podrobil také Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. Bojoval proti Zlaté hordě.

V roce 1366 Ludvíka v Pešti navštívil byzantský císař Jan V. Palailogos a slíbil opětovné připojení východní církve k Římu, když křesťanská Evropa podpoří Byzanc proti Turkům. V nasledujícím roce Ludvík uzavřel ve Pirně sedmileté spojenectví s císařem Karlem IV., které zahrnovalo vzájemnou podporu v Itálii. Svou dceru Marii přislíbil v roce 1372 Karlovu synovi Zikmundovi.

[editovat] Personální unie s Polskem

Po smrti svého strýce Kazimíra III. se stal v roce 1370 polským králem, čímž vznikla uhersko-polská personální unie. Na počest své korunovace podnikl křížovou výpravu proti Litovcům a dobyl Červenou Rus, ktetou k nelibosti polské šlechty připojil k Uhersku. V roce 1374 zahájil Ludvík vojenskou výpravu proti Turkům a podařilo se mu zvítězit nad sultánem Muradem I. Přesto nedokázal znovu získat balkánská knížectví, která se v nasledujících letech od Uherska definitivně odtrhla.

V roce 1380 se Ludvík Uherský sešel ve Zvolenu s českým králem Václavem IV. Předmetem jednání bylo odstranění papežského schizmatu a společná politika vůči francouzskému dvoru.

[editovat] Uhersko evropskou velmocí

Za Ludvíkovy vlády dosáhlo Uhersko postavení evropské velmoci a prožívalo rozkvět. Král se proti magnátům opíral o nižší šlechtu (reformami z roku 1351 posílil moc šlechty) a města, kterým poskytoval početná privilegia. Současně podporoval hospodářský a kulturní rozvoj země. V roku 1367 založil první uherskou univerzitu v Pécsi. Pochovaný je ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár). Po smrti Ludvíka I. Velikého se dědičkou uherského trůnu stala nejstarší dcera Marie, dědičku polského trůnu druhá dcera Hedvika (Jadwiga).

[editovat] Rodina

otec Karel I. Robert z Anjou
matka Alžběta Lokýtkovna, dcera Vladislava I. Lokýtka
1. manželka Markéta Lucemburská, dcera Karla IV.
2. manželka Alžběta Bosenská, dcera bosenského bána Štěpána II. Kotromaniće
- dcera Marie (* 1365 – † 1366)
- dcera Kateřina (* 1366 – † 1378)
- dcera Marie Uherská (1371)
- dcera Hedvika z Anjou Hedviga (1372)