Nabla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nabla je diferenciální operátor ve vektorové analýze. Značí se symbolem nabla nebo (v anglosaských zemích ), aby se vyjádřila jeho podobnost s vektorem. Jméno nabla se odvozuje od názvu hebrejského strunného nástroje, jenž měl zhruba tento tvar.
Nabla se používá pro zkrácený zápis matematických operátorů jako gradient, divergence, rotace a jiných.
V n-dimenzionálním prostoru Rn vytváří ∇ všechny parciální derivace funkce Rn podle R, což je přesně vzato gradient funkce f.
Jako n-vektor má nabla tvar:
Svým diferenciálním charakterem působí operátor napravo (tedy na symboly stojící napravo od něj), přičemž se projevuje jeho vektorový charakter.
V tenzorové analýze se operátor nabla prokázal jako důležitý příklad kovariantního tenzoru.
Zcela výjimečně se lze setkat také s tím, že je operátor nabla označován jako Hamiltonův operátor, neboť jej jako první používal sir William Rowan Hamilton. Označení Hamiltonův operátor je však téměř výhradně používáno pro hamiltonián. To je operátor celkové energie v kvantové mechanice, který se od operátoru nabla zásadně liší.
[editovat] Zápis význačných vzorců pomocí operátoru nabla
Následující pravidla platí pro (ve fyzice nejobvyklejší) trojdimenzionální eukleidovský prostor R3 s pravoúhlými souřadnicemi x, y a z.
- Aplikací na skalární pole dostáváme gradient tohoto skalárního pole:
- kde jsou jednotkové vektory prostoru R3.
- Skalárním součinem nably s vektorovým polem dostáváme divergenci tohoto pole:
- Rotaci vektorového pole pak získáme vektorovým součinem s tímto polem.
Dále pak pro libovolná skalární pole φ, ψ a f a vektorová pole A a B platí následující početní operace:
- (viz také Laplaceův operátor)