Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nikolj Rimskij Korsakov
na obraze Valentina Serova

Nikolaj Rimskij-Korsakov (18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu- 21. června 1908, Ljubensk). Významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jejímž byl mistrem. Byl členem umělecké skupiny, zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

[editovat] Život a dílo

Rimskij-Korsakov vystudoval petrohradskou Námořní akademii a během studia se se postupně zapojoval do tamního kulturního života. V roce 1861 potkal skladatele Milije Balakireva a seznámil se s dalšími petrohradskými hudebníky, což ho inspirovalo natolik, že sám začal komponovat. Velmi ho lákal -na rozdíl od realismus tehdejší doby - romantický svět pohádek a pověstí. Svou první skladbu složil při téměř tříleté plavbě kolem světa na palubě lodi Almaz (1862 - 1865). Byla to symfonie, kterou po návratu přepracoval ve spolupráci se svým přítelem a učitelem Balakirovem. V témže roce byla uvedena. V roce 1871 opustil Korsakov armádu a věnoval se již pouze hudbě a to nejen jako skladatel, ale i jako pedagog na petrohradské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili pozdější proslulí autoři, ze kterých nelze nepřipomenout Igora Stravinského nebo Sergeje Prokofjeva. Dalším velkým jménem, které se v souvislosti s Rimskim-Korsakovem objevuje, je osobnost Modesta Petroviče Musorgského, realisty, předjímajícího svým dílem hudbu 20. století. Korsakov upravil některé jeho skladby a díky jeho aranžmá získala syrová a tehdejší zásady harmonie bořící Musorgského hudba přízeň široké veřejnosti (především „Boris Godunov“). Činil tak nezištně v duchu svého hudebního přesvědčení a posloužil tak i mnoha dalším - např Borodinův „Kníže Igor“ bývá v Korsakovově verzi uváděn dodnes.

Svou vlastní tvorbu z velké části zasvětil pohádkovým a legendárním námětům, ať už šlo o opery, symfonie či drobnější práce. Z celé řady jeho hudebních děl je nejslavnější suita „Šeherezáda“.