Opium
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Opium (Latex papaveris, Opium crudum) je zaschlé a dosušené mléko (latex) získaný nařezáváním makovic máku setého.
Opium se skládá ze 75% z látek typických pro mléčné šťávy (zejména sliz, kaučuk, pryskyřice) a ze zbývajících zhruba 25% obsahuje pestrou směs asi 30 druhů alkaloidů, organických kyselin (např. kyselina mléčná, mekonová, opiánová.
Alkaloidů je v opiu přítomno okolo 30 druhů, které se dále člení na alkaloidy morfinového čili fenanthrenového typu (morfin, kodein, thebain), na alkaloidy benzylisochinolinového čili papaverinového typu (papaverin, narcein, noskapin a retikulin).
Z dalších typů alkaloidů obsahuje např. gnoskopin, hydrokotarnin, kodamin, kryptopin, lanthopin, laudanin, laudanidin, laudanosin, mekonin, narkotin, pseudomorfin, oxynakortin, papaveramin, protopin, aporhein, rhoeadin, porfyroxin, xanthalin, neopin, narkotolin a další.
Z jedné makovice lze získat asi 0,2 g opia.
[editovat] Historie opia
Opium patří mezi nejstarší známé rostlinné drogy. V minulosti nebylo používáno v náboženském kontextu, ale vždy jako lék nebo jako omamná droga - narkotikum. První recepty na léky s obsahem opia jsou zaznamenány v historických spisech ze starého Egypta, staré Číny, opium zmiňuje i Homér ve svém díle Odyssea v 9 stol. před Kristem.
V současné době se samotné opium jako droga používá zejména v zemích produkce (jihovýchodní Asie) a to ve formě kouření v různých dýmkách, případně se pojídá.
Hlavně se však dále zpracovává na heroin.
Legálně se z opia získávají ve farmaceutickém průmyslu jednotlivé alkaloidy, které slouží buď přímo jako lék ke tlumení bolesti (morfin) nebo jako vstupní suroviny pro syntéze dalších účinných látek.
