Označování ulic a veřejných prostranství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Označování ulic, náměstí, nábřeží, mostů, parků, sadů a dalších veřejných prostranství je určeno zejména k orientaci ve městě a k identifikaci veřejnou správou. Ulice (tedy místní komunikace) se v Česku a dalších evropských státech označují názvy narozdíl od silnic, které se označují čísly. V některých menších obcích ulice dosud pojmenovány nejsou. V USA je v mnoha městech zvykem označovat ulice jen čísly.

[editovat] Historie

Původní cesty a stezky se nepojmenovávaly, nazývaly se podle toho, kam vedou. Některé dopravní stavby se nazývaly například podle toho, kdo je postavil.

Jedním z nejstarších názvů, který má charakter pojmenování, je označení pražského Juditina mostu z 12. století. Z té doby pravděpodobně pochází také nejstarší vrstva pomístních názvů jako jsou v Praze Boršov, Týn, Moráň, Zderaz, Opyš nebo Újezd, která se později stala základem uličního názvosloví. Kolem 14. století se vžívají názvy jednotlivých rynků a trhů: rynk Nový, Malostranský a Novoměstský, trh Chlebný, Kurný, Masný, Ovocný, Uhelný, Senný, Dobytčí, Koňský atd., podobně i ulice Celetná, Kostečná, Kožná, Provaznická, Platnéřská. V Praze měla některá místa vžitý název latinský, německý i český, které ne vždy byly vzájemným překladem. Vžívala se též označení ulic podle zasvěcení kostela nebo kláštera, podle významných majitelů domů v ulici nebo domovních znamení. Objevovaly se i názvy podle vzhledu nebo charakteru ulice nebo podle události (Nekázanku podle pověsti Karel IV. nenakázal postavit, Spálená získala své jméno požárem roku 1506). Tento pražský vývoj je do jisté míry typický pro středověká města. V 17. století jsou v uličních názvech Prahy zřejmé vlivy rekatolizace, na přelomu 17. a 18. století i poněmčování ještě před vyhlášením němčiny jako úředního jazyka.

Názvy ulic byly po staletí pouze zvykovou záležitostí, pevně kodifikovány a povinně označeny byly až v době osvícenského absolutismu. V Praze byly názvy ulic úředně zavedeny po sloučení čtyř pražských měst (1784) počínaje 27. říjnem 1787, jako nutný doplněk k domovním číslům, která byla v monarchii zavedena po roce 1770 a která orientační funkci plnila hůře než dosavadní domovní znamení. Úředním zavedením byly všechny dosavadní názvy důsledně poněmčeny. Úřední zavádění a schvalování postupně nahrazovalo spontánní vývoj názvů. Ostrovy, mosty a nábřeží byly pojmenovány podle příslušníku habsbursko-lotrinské dynastie a byly zavedeny tři názvy podle purkrabího Chotka. Rok 1848 přinesl vlnu názvů českých a vlasteneckých a překladů do češtiny.

V roce 1857 vyšlo císařské nařízení o pojmenovávání ulic a zavádění domovních čísel podle ulic (dnes nazývaných orientační čísla). 8. října 1868 se sbor pražských obecních starších usnesl označit pražské ulice jednotnými německo-českými plechovými tabulemi. Většina názvů z té doby byla poměrně nekonfliktní, spor vznikl pouze o Husově jménu. Koncem 19. století přibývalo v Praze i okolních městech (Žižkov, Vinohrady, Nusle) vlastenecky zaměřených názvů, které byly v Praze současně kompenzovány dalšími názvy po členech vládnoucí dynastie. V roce 1888 se národnostní spory vyhrotily, liberečtí radní označili ulice jen německými názvy a pražští radní zase v nově připojených Holešovicích umístili jen české názvy. V roce 1893 se jednojazyčné tabulky v českých národních barvách začaly objevovat i v samotné Praze. po soudních sporech bylo 20. dubna 1894 vyhláškou rozhodnuto o nahrazení dvojjazyčných tabulí českými v celé Praze. 1. října 1898 správní soud rozhodnutí definitivně potvrdil. Po roce 1918 došlo k silné vlně přejmenovávání, jednak z důvodů odstraňování symbolů Rakouska, v Praze navíc z důvodu odstraňování duplicitních názvů po vzniku Velké Prahy. Další hromadné přejmenovávání čekalo česká města s příchodem (1939) i odchodem (1945) nacismu a s příchodem (1948) i koncem (1989) komunistického režimu. Bouřlivá výstavba ve 20. a 30. letech stejně jako po druhé světové válce v různých vlnách až do současnosti přinesla mnoho z větší části umělých názvoslovných systémů.

[editovat] Stanovení názvů

9. ledna 1925 pražská městská rada schválila šest zásad pro pojmenovávání:

preference tradičních původních názvů
preference názvů podle povahy místa
pro nové ulice vzniklé po roce 1918 je možno použít vlastenecky zaměřené názvy
respektování ucelených místních názvoslovných soustav
výjimečně možno pojmenovat ulici podle osoby, která v místě žila, avšak zásadně ne podle dosud žijící osoby
v ostatních případech se měly volit názvy podle zemí, krajů, míst, řek, hor atd., pokud možno v části města ležící ve směru skutečného umístění této lokality

Od roku 1991 přibyla například zásada nepojmenovávat podle politických stran, hnutí a pojmů a podle institucí, organizací, spolků či firem, pokud působily po roce 1945 nebo působí dosud.

Obdobná pravidla jsou uznávána i v jiných městech. V některých obcích se nebrání ani názvům voleným s humorem či nadsázkou, například v Humpolci mají Hliníkovu ulici podle svého nejznámějšího, avšak fiktivního rodáka. Pražská komise dbá na serióznost a nedoporučila například pro nový obytný celek v Hrnčířích sadu názvů na náměty knih o Harry Potterovi.

Kromě místních soustav inspirovaných geograficky, vlastenecky apod. stojí za zmínku soustava ulic pojmenovaných podle rostlin a květin na Zahradním Městě (1934) a „racionální“ systém na Spořilově (1928–1931, např. Jižní I–XVII, Severozápadní I–VI atd.), obojí v katastrálním území Záběhlice v Praze.

O názvech ulic a dalších veřejných prostranství rozhoduje obec v samostatné působnosti. V téže obci se nemá tentýž název vyskytovat vícekrát. Od roku 1961 je zakázáno pojmenovávat ulice a veřejná prostranství podle dosud žijících osobností, v Praze tato zásada byla přijata již v roce 1925. V Praze je k posuzování návrhů zřízena místopisná komise rady zastupitelstva města, která se vyvinula z nezávislé skupiny vzniklé 13. prosince 1989 při Archivu hlavního města Prahy.

[editovat] Vyznačování názvů

Náklady na označení ulic a jeho údržbu nese obec v samostatné působnosti. Vlastníci nemovitostí jsou ze zákona povinni bezplatně strpět umístění označení na své nemovistosti a nesmějí označení zakrýt ani v blízkosti tabulky umisťovat jiné nápisy.

V obcích s národnostní menšinou se za zákonem stanovených podmínek označuje název na téže tabulce pod českým názvem též jazykem národnostní menšiny.

V Praze se nejprve od 27. října 1787 označovaly názvy ulic černými nápisy na nárožních domech. Od října 1868 se názvy pražských ulic označovaly na plechových tabulkách, které měly v každé pražské čtvrti jinou barvu a byly německo-české. Vyhláška z 20. dubna 1894 stanovila nahrazení dvojjazyčných tabulí českými s bílým nápisem v červeném pozadí a s bílým nebo modrým ozdobným orámováním. Podobné tabule jsou v Praze dodnes. V jiných obcích je však rozšířené i značení v jiných barevných kombinacích, například bílým písmem na modrém podkladě, černým nebo modrým písmem na bílém podkladě i jinak.

Podle vyhlášky č. 326/2000 Sb. se tabulka s názvem ulice v obci umístí vždy na začátku a na konci každé ulice a před a za křižovatkou s jinou ulicí. V málokteré obci je tento požadavek důsledně uplatňován. V předchozí vyhlášce č. 97/1961 Sb. takto náročný požadavek specifikován nebyl.

Uvádění dalších údajů na tabulích s názvy ulic, například názvu obce, čtvrti, katastrálního území, městského obvodu nebo městské části, není ve vyhlášce č. 326/2000 Sb. požadováno a je tedy záležitostí vlastního rozhodnutí umisťovatele (zpravidla obce), případně tím může být realizována povinnost vyplývající z jiných právních předpisů. Například v Praze se na těchto tabulích tradičně uvádí název jednoho z deseti městských obvodů a název katastrálního území, ačkoliv v praxi mají tyto údaje stále menší význam, zatímco zásadní význam má příslušnost k městské části a ke správnímu obvodu některé z 22 městských částí s rozšířenou působností státní správy – tyto údaje se však na těchto tabulích ani jinde v terénu zpravidla vůbec neuvádějí.

Praha-Malá Strana. Renovovaný nápis z období mezi lety 1787 a 1868.

Praha-Spořilov. V téměř shodném provedení se pražské ulice označují od roku 1949 dosud.

Označení ulice v Jindřichově Hradci

Od 31. ledna 2001 jsou vyhláškou č. 30/2001 Sb., kterou se prováději pravidla silničního provozu, zavedeny informativní dopravní značky „Označení názvu ulice“ (IS 22a až IS 22f). V některých obcích jsou využívány jako základní způsob vyznačování názvů ulic. V Praze jsou používány jen jako doplňkový navigační systém k dosavadním smaltovaným tabulkám umístěným převážně na budovách či plotech.

Označení ulic dopravními značkami č. IS 22c a IS 22e použité současně s původním označením. Praha, Zahradní Město.

Dopravní značka č. IS 6f podle vyhlášky 30/2001 Sb., varianta s označením názvu ulice. Praha, náměstí Míru.

[editovat] Historie právní úpravy

23. března 1857, císařské nařízení o zavedení systému pojmenovávání ulic a číslování domů uličními čísly
Zákon č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů (na Lexdata)
Vyhláška č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů
Zákon 128/2000 Sb., o obcích, § 28–34
Zákon 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, § 13–14
Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.