Parní lokomotiva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parní lokomotiva byla od poloviny 19. století do poloviny 20. století nejdůležitějším druhem lokomotivy na železnici.
Obsah |
[editovat] Historie
Vývoj parní lokomotivy byl umožněn vynálezem parního stroje Jamesem Wattem. Vynálezu parní lokomotivy předcházely pokusy s parními vozy. První vůz, pohybující se silou páry, sestrojil francouzský důstojník J. Cungot v roce 1769. První parní lokomotivu, pohybující se po kolejnicích, sestrojil Richard Trevithick v roce 1803. Nejvýznamnějším konstruktérem se ale stal George Stephenson. Konstrukcí parních lokomotiv se zabýval od roku 1814. Později sestrojil například stroj Locomotion, který dal lokomotivám jméno a především slavnou Rocket, s níž 8. září 1829 zvítězil v soutěži na trati Liverpool-Manchester (u Rainhillu). Na Rocket uplatnil principy, využívané pak po celou další dobu existence parních lokomotiv. Díky vítězství Rocket má většina železnic rozchod 1435 mm. Jednalo se zejména o konstrukci kotle s žárovými trubkami. Původně ale Stephenson zamýšlel konstrukci kotle jako vodotrubnatý (voda v trubkách - a spaliny by vodu ohřívaly), ale protože trubky praskaly, obrátil systém tak, že kotlem procházely žárové a kouřové trubky, kolem kterých byla voda. Tento princip je zachován u kotlů parních lokomotiv dodnes.
V době svého největšího rozvoje, který nastal kolem poloviny 20. století, jezdilo ve světě téměř čtvrt miliónu parních lokomotiv, které zabezpečovaly zhruba 90 % veškeré železniční dopravy.
Přes mnohá vylepšení nebyla parní lokomotiva schopna obstát ve druhé polovině 20. století v konkurenci ostatních druhů lokomotiv a to především pro:
- nízkou energetickou účinnost
- pracnost obsluhy
- prašnost
- nutnost manipulovat s velkými objemy pohonných hmot a odpadu (uhlí, voda, popel)
- omezením maximální rychlosti (to je dáno maximální rychlostí pohybu pístů a problémy s vyvažováním oscilujících hmot)
Koncem 20. století zmizely parní lokomotivy prakticky ze všech tratí. Jedinou zemí s významnějším provozem parních lokomotiv je dnes Čína (6 500 aktivních lokomotiv v roce 1996 - většina světového provozu posledních let). Ve zbytku světa jsou využívány sporadicky v místech výskytu levného uhlí (například Jižní Afrika) a jinde už jen pro turistické účely.
Jsou známy i zajímavé konstrukce parních lokomotiv. Například v někdejším Sovětském Svazu byla vyrobena lokomotiva s s hybridním pohonem s parním strojem s protiběžnými písty ve válcích. Tato se rozjížděla na páru, ale po dosažení určité rychlosti se přerušil přívod páry a zapnulo se vstřikovací čerpadlo nafty a dále stroj fungoval jako vznětový motor. Lokomotiva měla značnou hnmotnost a mohla jezdit jen po některých tratích, protože na tratích s menší únosností se pod lokomotivou lámaly výměny.
[editovat] Konstrukce
 |
|
| Nejběžnější typ lokomotivy „Pacific“ s tendrem | |
|
|
Převažujícím stavebním materiálem je ocel.
[editovat] Konstruktéři parních lokomotiv
- George Stephenson - tvůrce prvních lokomotiv
- Richard Trevithick - tvůrce prvních lokomotiv
- Karl Gölsdorf - významný rakouský konstruktér
- Vojtěch Kryšpín - český konstruktér a tvůrce značení lokomotiv ČSD
- Edmund Heusinger - německý vynálezce lokomotivního rozvodu
- Anatole Mallet - konstruktér lokomotiv pro horské trati
- André Chapelon - francouzský konstruktér, jeho konstrukce představují vrchol parní éry.
[editovat] Podívejte se také na
