Samopal PPŠ-41 Špagin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| PPŠ-41 Špagin | |
|---|---|
 Samopal Špagin na sovětské uniformě |
|
| Typ: | Samopal |
| Místo původu: | Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě: | 1941— |
| Války: | II. světová válka |
| Historie výroby | |
| Konstruktér: | G. S. Špagin |
| Navrženo: | 1940 (?) |
| Vyrobeno: | 21. prosince 1940 |
| Počet vyrobených kusů: | 5 miliónu kusů (do roku 1947) |
| Základní údaje | |
| Hmotnost: | 5,4 kg (s bubnovým zásobníkem) |
| Délka: | 828 mm |
| Délka hlavně: | 265 mm (hlavěň) |
| Obsluha: | střelec |
| Ráže: | 7,62 mm (také 7,63 mm Mauser) |
| Kadence: | cca 900 ran/minutu |
| Počáteční rychlost střely: | 430 m/s |
| Maximální dostřel: | cca 750 m |
| Zásobování municí: | bubnový zásobník |
Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů.
Samopal PPŠ-41 se vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Používal buď klasický zásobník na 35 nábojů, častěji bubnový na 71 nábojů. Ohromující byla kadence - neuvěřitelných 900 ran za minutu, další jeho výhodou byla jeho nenáročná údržba. Byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717, případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41.
[editovat] Další technická data
- Hmotnost plného zásobníku (bubnový): 1,840 kg
- Hmotnost plného zásobníku (tyčový): 0,680 kg
- Kapacita zásobníku: 71 nebo 35 nábojů
- Způsob činnosti: zákluz
- Způsob palby: polo- / plně-automatická
