Septimius Severus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Septimius Severus 146-211 |
|||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| předchůdce: Didius Iulianus |
nástupce: Caracalla a Geta |
||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
Septimius Severus byl římským císařem, zakladatelem dynastie Severovců. Vládl v letech 193–211. Stal se také prvním císařem antického Říma, který pocházel z Afriky.
Obsah |
[editovat] Císařův život
Septimius Severus se narodil v roce 146 ve městě Leptis Magna v Africe. Jeho cesta na trůn nebyla jednoduchá. Po zavraždění císaře Commoda propukly v roce 193 boje o získání vlády a titulu císaře. Pretoriánská garda, tělesná císařova stráž, provolala císařem vojevůdce Pertinaka, ten byl přijatelný i pro senát. O několik týdnů později jej ale zavraždili kvůli jeho spořivosti. Poté se o jeho místo začali ucházet dva bohatí senátoři, Sulpicius a Didius Iulianus. Jejich ucházení připomínalo dražbu, každý postupně nabízel víc peněz pretoriánské gardě, která měla při při rozhodování hlavní slovo. Nakonec se císařem stal Iulianus, protože se zavázal, že každému členovi gardy zaplatí 25 000 sesterciů. S touto volbou ale nesouhlasily některé legie, které se proto vzbouřily. Legie v Panonii císařem prohlásily svého velitele Septimia Severa, v Británii Clodia Albina a na východě Pescennia Nigra. Nejvýhodnější pozici z nich měl Severus, který se právě nacházel poblíž oblasti, kde dnes stojí Bratislava, a ihned se vydal se svým vojskem k Římu. Zde v krátké době porazil Iulianovy oddíly a ovládl centrum impéria.
Jakmile se chopil vlády, získal si náklonnost senátu a lidu. Senátorům potvrdil jejich práva a pro lid uspořádal velkolepé hry. Poté ale začal jeho postavení ohrožovat Clodius Albinus. Severus se chtěl vyhnout střetu, a tak Albina adoptoval a učinil jej spolucísařem. Když se takto zajistil na jedné straně, vydal se na východ, kde doslova rozdrtil vojsko Pescennia Nigra i jednotky jeho parthského spojence Vologaisa V. V roce 196 se pak musel vrátit na západ, kde se mezitím pokusil o revoltu spolucísař Clodius Albinus. Septimius Severus byl vynikajícím organizátorem a vojevůdcem, a tak není divu, že se s Albinem a jeho legiemi vypořádal celkem rychle. Po vítězství se plně soustředil na reformy, které měly dle jeho názoru posílit především jeho postavení (viz níže). Udržel se u moci až do své smrti v roce 211 a trůn odkázal svým dvěma synům – Caracallovi a Getovi. Umírající panovník jim prý dal tuto radu: „Udržujte mezi sebou svornost, obohacujte vojáky a o nic jiného se nestarejte!“
[editovat] Severovy reformy
Za dobu své vlády provedl Septimius Severus řadu reforem. Velké výdaje státu jej přivedly k tomu, že začal zdaňovat městské obce a tvrdě vymáhal daně. Velký efekt to ale nepřineslo, a tak se Severus uchýlil k znehodnocování měny. Spousta jeho reforem se týkala armády. Zrušil výjimečné postavení pretoriánské gardy, neobnovil je ani tehdy, když gardu nově zformoval z příslušníků panonských legií. Navíc všem vojákům v armádě, i když to nebyli Římané, povolil důstojnickou hodnost. Tím se na jednu stranu armáda posílila, ale na stranu druhou započal proces její barbarizace a provincializace. Poté ještě vydal zákon, kterým vojákům formálně povolil se ženit a zakládat rodiny, dovolil jim žít i s manželkami u pohraničních táborů, kde jim byla přidělována půda.
[editovat] Zajímavost
Jako císař měl Septimius Severus právo prohlašovat lidi za bohy. Za boha prohlásil mimo jiné císaře Commoda, známého svými výstřednostmi.
