Sulejman I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sultán Sulejman I., 6. listopadu 1494 (resp. duben 1495) až 5. září (resp. 6. září) 1566, byl panovníkem Osmanské říše v letech 1520 až 1566.
V západoevropské literatuře je znám i pod jménem Sulejman (I.) Překrásný (popř. Nádherný, v některých případech pak chybně jako Sulejman II.), v turecké literatuře jako Sulejman Zákonodárce (turecky Süleyman Muhtesem nebo Süleyman Kanuni); další formy jména Sulejman jsou Soliman, Suleiman nebo Süleyman (jedná se o arabskou obdobu jména Šalomoun).
Sulejman I. se narodil v Trabzonu v dnešním Turecku. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu na studia přírodních věd, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu.
Svou vládu započal po smrti svého otce Selima I. řadou vojenských výprav, nejprve roku 1521 dobyl Bělehrad, v roce 1522 získal po úspěšném obléhání ostrov Rhodos, odkud dovolil odejít johanitům na Maltu. Dne 29. srpna 1526 porazil v bitvě u Moháče českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, který při ústupu svých vojsk zahynul. Turecká armáda obsadila velkou část Uherska včetně Budína a Pešti. V roce 1529 turecká armáda o síle více jak 100 000 mužů, včetně elitních janičářů, oblehla Vídeň. Tato první bitva u Vídně nakonec skončila neúspěchem a odchodem tureckých vojsk zpět do obsazené části Uherska.
Během roku 1541 Sulejman porazil v několika bitvách habsburská vojska, což mu umožnilo přímou anexi obsazené části Uherska a vyhlášení tzv. budínského pašalíku. Sulejmanův vazal Jan Zikmund pak ještě obsadil menší část Uherska a podřídil ji sultánově dohledu. Napříč Uherskem byla vytvořena tzv. vojenská hranice, neurčitá linie, která byla místem neustálých střetů mezi tureckou a habsburskou armádou.
V následujícím období si Sulejman zajistil kontrolu nad obrovským územím v Maroku a na Středním východě. Osmanská říše taktéž přechodně zcela ovládla převážnou část Středozemního moře. Roku 1562 Sulejman získal Sedmihradsko. Naopak neúspěšné bylo obléhání Malty v roce 1565.
Ve své říši Sulejman I. systematizoval právní systém, podporoval umění, zajímal se o filosofii a poezii. Zemřel roku 1566 při obléhání Szigetváru, který byl bráněn chorvatským bánem Mikulášem Zrinským.
Během Sulejmanovy vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci a stala se světovou velmocí. Po jeho smrti se ještě podařilo osmanská panství rozšířit, ale od druhé poloviny 17. století již započal postupný úpadek.
