Tchaj-wan (ostrov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Satelitní snímek Tchaj-wanu (NASA).

Tchaj-wan (také často Formosa) je ostrov v jihovýchodní Asii, jenž je spolu s několika dalšími menšími ostrovy součástí Čínské republiky, kterou však většina států světa jako nezávislý oficiálně neuznává, protože si její území nárokuje Čínská lidová republika. Většina území ostrova tvoří spolu s Peskadorskými ostrovy čínskou provincii Tchaj-wan.

V názvu článku se výjimečně držíme českého přepisu místo pinyinu, protože názvy zemí se uvádějí v českém překladu. Ve většině jazyků je běžnější přepis Taiwan, v pinyinu Táiwān, tradičními znaky 臺灣, zjednodušenými znaky 台湾, Wade-Giles T'ai-wan, tchajwansky Tâi-oân.

Název původně označoval jen město na jihozápadě ostrova (dnešní Tchaj-nan) a znamená terasovitá zátoka. Později se rozšířil na celý ostrov. Portugalci, kteří Tchaj-wan objevili pro Evropu, mu dali jméno Ilha Formosa, což znamená Krásný ostrov; pojmenování Formosa se částečně udrželo dodnes.

[editovat] Historie

Původními obyvateli ostrova byly, a dodnes z menší části jsou, austronéské kmeny, blízké dnešním obyvatelům Filipín, Indonésie či Nové Guineje. Čínští zemědělci a obchodníci se zde začali usazovat od doby mongolské okupace ve 13. století a ostrov se postupně stal okrajovou součástí čínské říše. V první polovině 17. století se Tchaj-wan stal předmětem koloniálního soupeření mezi Nizozemskem a Španělskem, v téže době proběhla další velká vlna čínského přistěhovalectví z přilehlých pevninských provincií. V roce 1662 Čcheng Čcheng-kchung (Koxinga), který ve jménu svržené dynastie Ming bojoval proti nové mandžuské dynastii Čching, porazil Holanďany a donutil je k odchodu. Tchaj-wan se tak na dvě desetiletí stal poslední baštou protimandžuského odporu. Po Čchengově smrti však roku 1683 Čchingové ostrov obsadili a po následující dvě století zůstal součástí Číny. Po prohrané válce s Japonskem musela Čína roku 1895 Šimonoseckým mírem mimo jiné postoupit Tchaj-wan Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu, než by se nechali odevzdat do japonského područí, se za této situace pokusili prohlásit nezávislost jako tzv. Tchajwanský demokratický stát (vůbec první republiku v dějinách Asie). Tento pokus však po několika dnech ukončil příchod japonských vojsk. Následující desetiletí pod japonskou vládou byla charakterizována jak výrazným hospodářským rozvojem, tak potlačováním čínské identity a snahami o japanizaci obyvatelstva. Po porážce ve 2. světové válce muselo Japonsko roku 1946 navrátit Tchaj-wan Číně. Ostrované, jejichž země byla hospodářsky podstatně vyspělejší než většina pevninské Číny, se však ani nyní nedočkali většího podílu na správě svých záležitostí. Zkorumpovaný kuomintangský režim je vykořisťoval a diskriminoval v přístupu k vedoucím funkcím stejně jako Japonci. Protikuomintangské povstání, které v Tchaj-peji propuklo 28. února 1947 bylo brutálně potlačeno (kolem 10 000 obětí) a nad ostrovem byl vyhlášen výjimečný stav, který přetrval až do roku 1987. Od konce roku 1948 probíhal v souvislosti s obratem v čínské občanské válce masový příliv uprchlíků z pevninské Číny na ostrov. V roce 1949 se na ostrov uchýlily zbytky Čankajškovy armády, která na pevnině prohrála občanskou válku s komunisty. Změněná vojenskopolitická situace ve východní Asii, kdy se v souvislosti s korejskou válkou na obranu Tchaj-wanu začaly angažovat USA, však po roce 1950 zabránila obsazení ostrova armádou ČLR. Tchaj-wan si tak udržel nezávislost na komunistech až dodnes. Do začátku devadesátých let však i na Tchaj-wanu vládl totalitní režim, pro změnu krajně pravicový. Poté následovala postupná demokratizace.