Vratislav II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec	Břetislav I.
matka	Jitka ze Svinibrodu
manželka	Svatava Polská
bratr	Spytihněv II.
bratr	Konrád I. Brněnský
bratr	Jaromír
bratr	Ota I. Olomoucký
syn	Břetislav II.
syn	Bořivoj II.
syn	Soběslav I.
syn	Vladislav I.
vnuk	Vladislav II.
děd	Oldřich (kníže)

Vratislav II. († 14. ledna 1092) byl český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a první český král do 14. ledna 1092 z rodu Přemyslovců. Byl také titulárním polským králem v letech 1085–1092.

Vratislav byl syn knížete Břetislava I., bratr Spytihněva II., Konráda I. Brněnského, Oty Olomouckého a Jaromíra. Jeho první manželku neznáme, druhou byla Adleta Uherská, třetí Svatava Polská.

[editovat] Zahraniční politika

Vratislav II. byl především významným spojencem císaře Jindřicha IV. při konfliktech s Poláky, Míšní a Rudolfem Švábským, podnikal také vpády do Rakous. Podporoval císaře v boji o investituru. Přinesl svému panství územní zisky – Lužici, Budyšínsko a Zhořelecko.

V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (nedědičnou), byl zbaven povinných poplatků a povinnován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma. V následujícím roce se na Pražském hradě konala první královská korunovace.

[editovat] Vnitropolitický vývoj

Vratislav II.

Po nástupu na knížecí stolec obnovil moravské úděly, které vrátil bratrům Konrádovi a Otovi. Nejmladší Jaromír byl předurčen pro duchovní dráhu, předpokládalo se, že se stane pražským biskupem, což znamenalo velmi prestižní a vlivný post. Mezi knížetem a Jaromírem vzniklo nepřátelství. Aby Vratislav II. omezil vliv pražského biskupství, rozdělil roku 1063 českou diecézi na dvě části – v Olomouci bylo zřízeno biskupství pro Moravu, podléhající arcibiskupství v Mohuči. Následujícího roku také povolal zpět do Sázavského kláštera vyhnané mnichy, ovšem obnovení slovanské liturgie papež nepovolil.

Po smrti pražského biskupa Šebíře se konflikt vyostřil a dokonce hrozilo, že přeroste v ozbrojený konflikt. Jaromírovu kandidaturu totiž podpořila obě moravská údělná knížata. Vratislav odpověděl tím, že založil vyšehradskou kapitulu, která byla podřízena přímo Římu. Nepřátelství mezi Vratislavem a Jaromírem pokračovalo a postupně do něj vstoupili další dva činitelé – Říše a Řím. Jaromír se snažil v knížectví o obnovení jediné diecéze. Spory dočasně utichly roku 1077, když se Jaromír stal kancléřem císaře Jindřicha IV. Roku 1085 císař také nařídil, aby pražské biskupství zahrnovalo i Moravu. Koncem 80. let 11. století Vratislav rozhodl o obnovení olomouckého biskupství. Jaromír odjel protestovat do Říma, ovšem cestou zemřel (1090).

Poslední léta Vratislavovy vlády přinesla konflikty v přemyslovském rodě. Po smrti Oty Olomouckého (1087) svěřil král olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků bránil Konrád Brněnský. Vratislav vpadl na Moravu (1091), při obléhání Brna však došlo ke vzpouře v královském vojsku, kterou vedl Vratislavův syn Břetislav. Komplikovaná situace přiměla krále, aby podle stařešinského řádu určil za svého nástupce Konráda Brněnského. Oba bratři se smířili. Vzbouřený Břetislav raději prchl do Uher.

V polovině ledna 1092 se král Vratislav I. zranil při lovu a zemřel. Byl pohřben ve vyšehradském kostele. Jeho třicetiletá vláda byla ve znamení růstu prestiže a moci českého státu, což se však zanedlouho změnilo.