České knížectví
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
České knížectví byl státní útvar existující v české kotlině od 9. století do roku 1198 (s výjimkou let 1085 – 1092, kdy měl královský titu Vratislav II. a 1152 – 1172, kdy byl králem Vladislav II.). Hlavami českého knížectví byli Přemyslovci, krátce též polští Piastovci.
Obsah |
[editovat] Přemyslovská moc
V době Velké Moravy Čechy neměli jediného panovníka, v čele menších územních celků zde stáli místní náčelníci – knížata Čechů. Mezi nimi se postupně nejvíce prosadili Přemyslovci sídlící na Levém Hradci a v Praze. Ti pak svoji moc rozšiřovali ze Středních Čech. První historicky prokázaný Přemyslovec Bořivoj I. se podřídil velkomoravskému knížeti Svatoplukovi, stal se jeho místodržícím v Čechách a nechal se společně se svojí ženou Ludmilou pokřtít pravděpodobně z rukou arcibiskupa Metoděje. Pravděpodobně za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. v Praze vznikl knížecí palác a Praha se stala centrem rodícího se českého státu, který se sice zbavil vlivu Velké Moravy, ale naopak se dostal do vlivu Východofrancké říše. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních začali přemyslovští vládci spravovat okolní území vybírat daně za jejich ochranu: vzniklo tzv. knížecí rodové patrimonium.
[editovat] Počátky státnosti
Skutečným zakladatelem české státnosti byl Boleslav I., protože jeho starší bratr Václav ponechal nově dobytá území po vládou místních knížat a obyvatelstvu byla pouze uložena povinnost odvádět tribut), kdežto Boleslav I. sjednotil Čechy a dočasně k nim připojil Moravu a další území. Boleslava II. dal roku 995 vyvraždit rod Slavníkovců, rod téměř stejně mocný jako ten panovnický, a od té doby byly české země sjednoceny pod vládou jednoho rodu. Přes bratrovražedné boje o moc a násilné skutky právě kvůli sjednocení země Přemyslovce jako dynastii můžeme hodnotit kladně. České země si z politického hlediska v této době vedly podobně jako ostatní státní celky: v době rozkvětu ovládali sousední území, v době útlumu padaly pod cizí vliv.
Brzy po Boleslavově smrti se přemyslovský stát dostal do první velké krize zapřičiněné vznikem Polska a Uher a boji o trůn mezi jeho třemi syny.
[editovat] České knížectví lénem Svaté říše římské
Slabosti panovnické moci v Čechách využil Boleslav Chrabrý, který na český trůn pomohl svému bratrovi Vladivojovi. Ten kvůli posílení svého postavení požádal německého krále Jindřicha II. o udělení Čech v léno. O svrchovanost nad Čechami usilovali němečtí králové už dlouho a české země se vlastně snadno staly součástí Svaté říše římské.
[editovat] Knížata a králové
Kníže Oldřich k Čechám trvale připojil Moravu, později se stala součástí knížectví Lužice a část Slezska. .Boje o trůn mezi členy panovnického rodu vyřešil až Břetislav I. stanovením stařešinského zákona: na český trůn měl usednout nejstarší Přemyslovec. Tento zákon byl často porušován, ale důvodem nebyly jen bratrovražedné boje mezi Přemyslovci. Česká šlechta podporovala toho člena vládnoucí dynastie, který jim aktuálně vyhovoval, bez ohledu na zájmy země. V Praze se nachází české knížecí sídlo, na Moravě jsou knížectví olomoucké, brněnské a znojemskéRoku 1198 se do čela státu dostal schopný politik Přemysl Otakar I. a dědicem knížectví se stalo České království (Koruna česká).
[editovat] Státní znaky
Ve znaku státu byla Přemyslovská orlice, ke konci 12. století se objevuje v souvislosti s královským titulem Vladislava II. ve znaku lev.
