Žraloci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Žraloci |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Carcharhinus melanopterus
|
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
Žraloci byli dřív řádem (Selachiformes), dnes jsou obvykle bráni jako nadřád (Selachimorpha) třídy příčnoústých (Elasmobranchii).
Výskyt: Žraloci jsou především mořští predátoři a obývají většimu rozlohy moří a oceánů. Někteří z nich se vyskytují i v brakických vodách při ústí řek a pronikají do jejich dolních toků, vyskytlo se i několik málo druhů, které se adaptovaly na život ve větších sladkých jezerech.
Obsah |
[editovat] Stavba těla
Žraloci jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě. Mají torpédovité, někdy až hadovitě protáhlé tělo. Jejich prsní ploutve nejsou spojeny s osní kostrou, která je chrupavčitá, nicméně vyskytují se na ní známky kostnatění.
Kůže je kryta plakoidními šupinami krytými sklovinou, které způsobují velkou drsnost kůže žraloků. Žaberní štěrbiny jsou po stranách těla, přičemž proudění vody přes ně zajišťuje pouze žralokův pohyb vpřed (voda při tomto pohybu proniká ústy do ústní dutiny a žáberními štěrbinami zase ven. To vede k tomu, že zamotá-li se žralok do sítě, vcelku rychle se udusí. Po první žaberní štěrbině zůstal menší otvor zvaný spirákulum. U některých rychle plovoucích druhů je redukováno, nebo zcela mizí. Naopak u druhů, které se zdržují u dna je výrazně větší a okysličuje krev pro oko a mozek. U rejnoků přivádí vodu k žábrám, když leží zahrabaní do písku.
Ostré, zpravidla trojůhelníkové zuby kožního původu jsou v ústech uspořádány v několika řadách, z nichž se ovšem používá jen ta první. Po opetřebení se zuby ohnou dopředu a vypadnou, přičemž na řadu přijde řada druhá. Počet řad není konečný, další stále dorůstají. Trávicí soustava je poměrně krátká, na ústní dutinu navazuje hltan, po něm následuje krátký jícen, žaludek a tenké střevo a nakonec tlusté střevo s tzv. spirální řasou a kloaka. Na tuto osu jsou napojena velká játra s vysokým obsahem jaterního tuku a vylučovací ústrojí s prvoledvinami.
Žraloci jsou gonochoristé s vnitřním oplozením. Jsou vejcorodí nebo vejcoživorodí, přičemž u druhé skupiny může docházet k nitroděložnímu kanibalismu. Vajíčka jsou hranatá a veliká, u některých druhů přes 20 cm.
Struna hřbetní začíná být zaškrcována obratly (ale stále je souvislá). Žraloci mají v těle zvláštní látku skvalen. Slouží k nadlehčování těla a lepšímu pohybu ve vodě.
[editovat] Známí zástupci
Největším žralokem je planktonožravý žralok obrovský (údajně až 20 metrů dlouhý), za nejnebezpečnějšího člověku se pak považují žralok bílý a dále žralok bělavý, žralok modrý a žralok tygří. V jezeře Nikaragua žije až třímetrový sladkovodní žralok Carcharhinus nicaraguensis.
[editovat] Smysly
Žraloci mají mimořádně ostrý čich, pomocí kterého dokáží najít poraněnou kořist na obrovské vzdálenosti. Kromě pachu krve reagují i na pach sekretu vydávaného vyplašenými rybami.
[editovat] Potrava
Jsou to dravci (s výjimkou několika planktonožravých druhů), největší podíl jejich stravy je tvořen rybami. Loví však v podstatě všechny mořské živočichy a i mořské ptáky a ploutvonožce. Je přirozeně známo i mnoho případů útoků na člověka, přičemž většina dobrozdání vychází z toho, že se nejednalo o útok na člověka jako takový ale o záměnu s jinými objekty, na které žralok jinak útočí (tuleň atd.) Nutno ovšem dodat, že žralok (narozdíl třeba od kosatky) netrpí žádnými skrupulemi a člověka sežere i poté, co zjistí, že to tuleň není.
[editovat] Význam
Krom systematického hubení založeném na tom, že žraloci jsou nenáviděný, člověku nebezpečný predátor, mohou být loveni pro potravu (maso mnohých je jedlé, nutričně velmi výživná jsou játra). Žraločí ploutve jsou v některých zemích považovány za vyhlášenou pochoutku; poptávka po ní nadále roste, čímž se významně zvyšuje ohrožení žraloků. Číňané z ploutví mj. vyrábí i lepidlo.
[editovat] Externí odkazy
- Žraloci pronikají i do řek! – populárně naučný článek o žralocích na serveru ČeskéNoviny.cz.
[editovat] Literatura
- J. Hanzák a kol.: Světem zvířat IV. - Ryby, obojživelníci a plazi; Albatros 1939
