Arcangelo Corelli
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arcangelo Corelli (17. února, 1653 Fusignano - 8. ledna, 1713, Řím) byl italský barokní hudební skladatel a houslista.
Obsah |
[editovat] Život
Arcangelo Corelli se narodil ve Fusignanu, v dnešní provincii Ravenna. O jeho dětství není mnoho známo. Učil se na housle u Bassaniho a kompozici u proslulého zpěváka papežské kapely Mattea Simonelliho.
První velký úspěch zažil již v osmnácti letech v Paříži a ten mu otevřel dveře do Evropy. Strávil nějaký čas u svého přítele skladatele a houslisty Cristiana Farinelliho, který byl strýcem proslulého kastráta Farinelliho. Nějaký čas v roce 1681 pobýval také na dvoře bavorského price.
V roce 1685 byl v Římě, kde řídil hudební produkce pro královnu Kristinu Švédskou. Jeho velkým příznivcem se stal kardinál Pietro Ottoboni, příbuzný jiného Pietra Ottoboniho, který se stal v roce 1689 papežem Alexandrem VIII.. V letech 1689 a 1690 pracoval v Modeně pro vévodu Modenského. Vrátil se však do Říma a žil v paláci kardinála Ottoboniho. Pravidelně organizoval pondělní koncerty v paláci kardinála na nichž uváděl nejen svá díla, ale i díla svých současníků.
Zemřel v Římě ve věku nedožitých 60 let a je pochován v římském Pantheonu. Na rozdíl od většiny kolegů, kteří po velké slávě a uznání umírali v chudobě, zanechal Corelli po sobě nejen značný majetek, ale i rozsáhlou a velmi kvalitní sbírku obrazů.
[editovat] Dílo
Corelli sám byl vynikající houslista a proto nejen samotné kompozice, ale i způsob interpretace znamenal výrazný pokrok ve vývoji hry na housle. Tuto stránku jeho uměleckého talentu dále rozvíjeli i jeho žáci, např. Francesco Geminiani nebo Pietro Locatelli.
Největší význam Corelliho pro dějiny hudby však spočívá v rozvoji formy concerto grosso, kterou sice převzal od Alessandra Stradelly, ale dal jí jméno a dovedl ji k formální dokonalosti, takže se stala vzorem pro díla takových skladatelů jako byl Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach nebo Georg Friedrich Händel
[editovat] Hlavní díla
- Opus 1, 12 triových sonát (1681)
- Opus 2, 12 triových sonát (1685)
- Opus 3, 12 triových sonát (1689)
- Opus 4, 12 triových sonát Sonatas (1694)
- Opus 5, 12 sonát pro housle a continuo (1700)
- Opus 6, 12 concerti grossi (1714) (posthumous)
