Beaufortova stupnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Beaufortova stupnice byla vytvořena počátkem 19. století kontraadmirálem Francisem Beaufortem. Slouží k odhadu rychlosti větru podle jeho snadno pozorovatelných projevů na moři či souši. Beaufortova stupnice má dvanáct stupňů.

[editovat] Beaufortova stupnice

stupeň (rychlost větru v m/s; a v km/h; tlak větru v kg/m² — odpovídající měření v 10 m) – slovní označení

• znaky na souši
• znaky na moři

Nultý stupeň (0–0,2 m/s; 0–1 km/h; 0 kg/m²) – bezvětří

• kouř stoupá svisle vzhůru
• moře je zrcadlově hladké

První stupeň (0,3–1,5 m/s; 1–5 km/h; 0–0,1 kg/m²) – vánek

• kouř už nestoupá úplně svisle, korouhev nereaguje
• malé šupinovitě zčeřené vlny bez pěnových vrcholků

Druhý stupeň (1,6–3,3 m/s; 6–11 km/h; 0,2–0,6 kg/m²) – slabý vítr

• vítr je cítit ve tváři, listí šelestí, korouhev se pohybuje
• malé vlny, ještě krátké, ale výraznější,se sklovitými hřebeny, které se nelámou

Třetí stupeň (3,4–5,4 m/s; 12–19 km/h; 0,7–1,8 kg/m²) – mírný vítr

• listy a větvičky v pohybu, vítr napíná prapory
• hřebeny vln se začínají lámat, pěna převážně skelná. Ojedinělý výskyt malých pěnových vrcholků.

Čtvrtý stupeň (5,5–7,9 m/s; 20–28 km/h; 1,9–3,9 kg/m²) – dosti čerstvý vítr

• vítr zvedá prach a papíry, pohybuje větvičkami a slabšími větvemi
• vlny ještě malé, ale prodlužují se. Hojný výskyt pěnových vrcholků.

Pátý stupeň (8,0–10,7 m/s; 29–38 km/h; 4,0–7,2 kg/m²) – čerstvý vítr

• hýbe listnatými keři, malé stromky se ohýbají
• dosti velké a výrazně prodloužené vlny. Všude bílé pěnové vrcholy, ojedinělý výskyt vodní tříště.

Šestý stupeň (10,8–13,8 m/s; 39–49 km/h; 7,3–11,9 kg/m²) – silný vítr

• pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, nesnadné jest používat deštník
• velké vlny. Hřebeny se lámou a zanechávají větší plochy bílé pěny. Trochu vodní tříště.

Sedmý stupeň (13,9–17,1 m/s; 50–61 km/h; 12,0–18,3 kg/m²) – prudký vítr

• pohybuje celými stromy, chůze proti větru obtížná
• moře se bouří. Bílá pěna vzniklá lámáním hřebenů vytváří pruhy po větru.

Osmý stupeň (17,2–20,7 m/s; 62–74 km/h; 18,4–26,8 kg/m²) – bouřlivý vítr

• láme větve, vzpřímená chůze proti větru je již nemožná
• dosti vysoké vlnové hory s hřebeny výrazné délky od jejich okrajů se začíná odtrhávat vodní tříšť, pásy pěny po větru

Devátý stupeň (20,8–24,4 m/s; 75–88 km/h; 26,9–37,3 kg/m²) – vichřice

• menší škody na stavbách
• vysoké vlnové hory, husté pásy pěny po větru, moře se začíná valit, vodní tříšť snižuje viditelnost

Desátý stupeň (24,5–28,4 m/s; 89–102 km/h; 37,4–50,5 kg/m²) – silná vichřice

• na pevnině se vyskytuje zřídka, vyvrací stromy a ničí domy
• velmi vysoké vlnové hory s překlápějícími a lámajícími se hřebeny, moře bílé od pěny. Těžké nárazovité valení moře. Viditelnost znatelně omezena vodní tříští.

Jedenáctý stupeň (28,5–32,6 m/s; 103–117 km/h; 50,6–66,5 kg/m²) – mohutná vichřice

• rozsáhlé zpustošení plochy
• mimořádně vysoké pěnové hory. Viditelnost znehodnocena vodní tříští.

Dvanáctý stupeň (32,7–?? m/s; 118–133 km/h; 66,6–?? kg/m²) – orkán

• ničivé účinky
• vzduch plný pěny a vodní tříště. Moře zcela bílé. Viditelnost velmi snížena. Není výhled.

[editovat] Historie Beaufortovy stupnice

Beaufortovu stupnici „pro moře“ vytvořil kontraadmirál britského námořnictva irského původu sir Francis Beaufort v roce 1805. Původně nesloužila pouze k odhadu rychlosti větru, ale byla dvanáctibodovou škálou vztahující se k vhodnosti pro plavbu s určitým počtem plachet. Pro nenámořní použití byla upravena v roce 1850, kdy byla též přibližně určena rychlost větru u různých stupňů pomocí anemometru. Standardizována byla v roce 1923. Od roku 1969 se vyskytuje i v 16 stupňové podobě, když byla nastavena o 5 stupňovou Saffir-Simpsonovu stupnici orkánů (SSSH). První stupeň SSSH je v takovémto případě roven 12 stupni BS, 2. stupeň SSSH odpovídá 13. stupni BS a tak dále.