Bratrská jednota baptistů v ČR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bratrská jednota baptistů, zkráceně baptisté (z řeckého βαπτίζειν baptizein křtít), je křesťanská reformační církev, která se vyznačuje kongregační strukturou. Každý baptistický sbor je samostatný a každý člen může zasahovat do sborových záležitostí. Jednotlivé sbory jsou sdruženy do jednot a do kontinentálních seskupení a Světového svazu baptistů. Název baptisté má svůj původ v řeckém slově označujícím “ponoření” neboli křest.

[editovat] Dějiny

[editovat] Jednota bratrská

Čeští baptisté se i svým názvem hlásí k odkazu staré Jednoty bratrské, založené roku 1457 ve východočeské vesnici Kunvald. Na konci 16.století přeložili a vydali čeští bratři Kralickou bibli, která přispěla k zachování českého jazyka. Jednou z nejvýraznějších osobností staré Jednoty byl její poslední biskup Jan Amos Komenský, jehož vliv daleko přesáhl hranice církve a národa.

[editovat] Anabaptisté (novokřtěnci)

Baptisté se hlásí k odkazu novokřtěnců, radikálního křídla světové reformace, které v 16. století začalo křtít teprve na základě osobního a svobodného vyznání víry (anabaptisté neuznávají křest nemluvňat). A pro své vyznání zakusili nevýslovné útrapy. Utíkali před pronásledováním a vyhlazováním ze Švýcarska přes Německo i k nám, na jižní Moravu. Zde zakládali „bratrské dvory“. Byly to komunity o 50 až 60 rodinách. Jsou známi pod jménem Habáni. Jejich celkový počet dosáhl až 50.000 lidí. Byla to přísně biblicky vedená společenství. Dosahovali vysoké úrovně v jednotlivých řemeslech a hospodaření (např. habánská keramika). Po bitvě na Bílé hoře a následné násilné rekatolizaci museli i Habáni opustit Moravu a pokračovat ve své nechtěné pouti dále na východ. Spojujícím článkem mezi baptisty a anabaptisty je tedy spíše duchovní příbuznost, než zřetelná historická návaznost.

[editovat] Počátky baptistů

První baptistický sbor, v moderním smyslu, se shromáždil roku 1611 v Londýně. Sbory baptistů v Evropě (mimo Velkou Británii) pak byly zakládány převážně v 19. století.

Také na našem území začaly díky německým a americkým misionářům před více než sto lety vznikat baptistické sbory. Tehdy byla započata misijní práce především mezi německy mluvícím obyvatelstvem. Snad úplně první baptisté se objevili na českém území v roce 1858. Bylo to v Broumově, kde působil německý misionář Magnus Knappe. První český baptistický sbor vznikl v Hleďsebe u Veltrus v roce 1885. Ten se později přestěhoval do Prahy. A byly zakládány další sbory - Brno, Jablonec nad Nisou, Vsetín, Praha-Pankrác.

[editovat] První republika

Misie se rozšiřovala, takže v roce 1919 bylo v Československu ustaveno sdružení baptistických sborů s názvem Bratrská jednota Chelčického. Zahrnovala celkem 25 sborů. V době první republiky pak velkým misijním působením vznikaly sbory další - Bělá pod Bezdězem, Brno- Husovice, Zlín, Kroměříž, Lipová, Pardubice, Ostrava, Vikýřovice, Vysoké Mýto.

[editovat] Současnost

Po druhé světové válce se do vlasti vrátilo mnoho emigrantů a vytvářelo nové sbory ve vysídlených Sudetech - Aš, Cheb, Teplá, Žatec, Lovosice, Liberec, Šumperk. Název církve byl později pozměněn na Bratrská jednota baptistů (Chelčického) a počátkem 50. let zjednodušen na Bratrská jednota baptistů. Ta až do konce roku 1993 zahrnovala všechny baptistické sbory na území Československa. K 1.1.1994 došlo v důsledku nového státoprávního uspořádání k rozdělení BJB na dvě organizačně samostatné Jednoty - v České republice a ve Slovenské republice.

Dnes (2007) mají baptisté v České republice 2.351 členů ve 37 sborech. Při posledním sčítání lidu se k baptistům v ČR přihlásilo 3.622 lidí.

[editovat] Seznam sborů

Praha
Pankrác - Vinohrady - International Baptist Church (angl.) - Sarka Valley Community Church (angl.) - Vinogradnaja Loza (rus.)

Karlovarský kraj
Aš - Cheb I - Cheb II - Karlovy Vary - Kraslice - Sokolov - Teplá

Ústecký kraj
Děčín - Litoměřice - Lovosice - Teplice - Žatec

Liberecký kraj
Brniště - Cvikov - Jablonec nad Nisou - Liberec

Hradecký kraj
Broumov

Pardubický kraj
Pardubice - Vysoké Mýto

Jihočeský kraj
České Budějovice

Moravskoslezský kraj
Ostrava - Příbor - Suchdol

Olomoucký kraj
Olomouc - Šumperk - Vikýřovice

Zlínský kraj
Kroměříž - Uherské Hradiště - Vsetín - Zlín

Jihomoravský kraj
Blansko - Brno

[editovat] Nauka

S ostatními křesťanskými církvemi sdílejí baptisté tzv. apoštolské vyznání. Jako členové sboru mohou být přijati pouze ti, kdo prožili „znovuzrození z Ducha svatého“ a vyznávají svou víru před sborem. Přijetím do sboru na sebe baptisté berou závazek žít podle nároků Božího slova.

Baptisté věří, že každé společenství křesťanů, každý místní sbor je církví v pravém slova smyslu. Každý místní sbor je samostatný a nezávislý na jiných sborech nebo na nějakém nadřízeném orgánu. S těmi, kdo sdílejí stejné přesvědčení, se sdružujeme do Bratrské jednoty baptistů, Evropské baptistické federace a Světového svazu baptistů. Bratrská jednota baptistů není "baptistickou církví", ale je jednotou (svazem) jednotlivých místních církví.

Baptisté se nikdy nechtějí pokoušet přivést někoho k víře donucením. Rozhodnutí víry musí učinit každý naprosto dobrovolně. Požadujeme náboženskou svobodu pro všechny, pro věřící i nevěřící. Právě mezi baptisty vzniklo jedno z prvních hnutí za náboženskou svobodu, protože jsme si jisti, že před Pánem Bohem je za svůj život zodpovědný každý sám. Vzhledem k tomu, že odmítáme jakékoliv násilí ve věcech svědomí, požadujeme také důslednou odluku církve od státu. Spojení nebo podpora církve státní moci byla vždy v dějinách církví ke škodě.

Co je nejvyšší autoritou pro víru a život? Odpověď baptistů zní: "Bible". Písma svatá Starého a Nového zákona jsou Božím slovem, jsou naším průvodcem ve věcech víry i života. Bible není mrtvým literárním textem. Duch svatý nás vede k porozumění Bibli, vede nás k tomu, že jejími slovy nás oslovuje živý Bůh. A protože věříme, že Bůh dosud k lidem slovy této knihy promlouvá, proto jsou baptisté lidmi milujícími Bibli.

Stane-li se někdo členem baptistiského sboru, stává se tím také součástí misijního hnutí. Jako v minulosti, tak i dnes by mělo platit, že každý baptista je misionářem. Misie znamená šíření radostné zvěsti - evangelia o Boží lásce, o odpuštění hříchů a věčném životě pro zásluhy Pána Ježíše Krista. Misie však také zahrnuje ochranu slabých a bezmocných, pomoc v nouzi, šíření pokoje. Obojí, sociální pomoc i evangelizace, jsou nedílnou součástí misie. Baptisté chtějí i tímto způsobem říci světu, že v Ježíši Kristu mohou všichni nalézt plný život.

Členy baptistického sboru se mohou stát jen ti, kteří prožili znovuzrození z Ducha svatého a vyznávají svoji víru před sborovým shromážděním. Na vyznání své víry jsou pak pokřtěni ponořením do vody. Přijmutím do sboru na sebe berou věřící závazek žít podle nároků Božího slova, které hovoří do osobního i církevního života.

[editovat] Zásady a stanoviska

MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV

Obsah této stránky (nebo jeho část) byl odstraněn kvůli podezření z porušení autorských práv. Text, který sem byl vložen, se nápadně podobá textu z:

http://www.jablonec.baptistcz.org/Clanky/zasady.htm

Tato stránka je proto nyní zapsána na Wikipedie:Porušení práv. Samotná podoba textu nutně neznamená, že k porušení práv skutečně došlo, ale aby text mohl ve Wikipedii zůstat, je třeba ověřit jeho původ. Pokud se nepodaří původ textu ověřit, bude článek či příslušná část po týdnu smazána.

Wikipedistovi, který text vložil, by na jeho diskusní stranu mělo být vloženo upozornění {{copyvio autor|Bratrská jednota baptistů v ČR}}.

Pokud jste materiál vložil(a) do Wikipedie oprávněně a za podmínek naší licence, uveďte to prosím na diskusní stránce k tomuto článku. Podrobnější informace, jak postupovat, najdete na Wikipedie:Porušení práv.

Neobnovujte bez vysvětlení odstraněný text. Takový text by byl opět odstraněn. Pokud máte k šíření textu povolení, prokažte to na diskusní stránce, a text bude v článku následně obnoven. Děkujeme za pochopení.

Vkládáním autorských děl do Wikipedie bez výslovného souhlasu autora nebo držitele práv k šíření pod licencí GFDL porušujete zákon a pravidla Wikipedie. Uživatelům, kteří opakovaně porušují tato pravidla, může být dočasně zakázáno editovat články. Uvítáme však vaše původní příspěvky.

1. Nejvyšší autoritou naší víry a praxe je Ježíš Kristus, přítomný své církvi skrze Ducha svatého.

Baptisté uznávají vládu a svrchovanou autoritu Ježíše Krista, zmrtvýchvstalého Božího Syna, který je podle svého zaslíbení přítomen každému shromáždění věřících a všemu dílu svěřenému církvi.

2. Písma Starého a Nového zákona jsou nám primárním pramenem a normou Božího zjevení v Kristu.

Bůh k nám mluví skrze Duchem inspirovaná Písma a psané slovo proto svědčí vlastnímu Slovu, kterým je Ježíš Kristus. Všechno křesťanské učení podléhá normě Písma, každá generace však smí z moci Ducha svatého slyšet Boží slovo pro sebe nově. Bůh tímto způsobem oslovuje i jednotlivce. Každý věřící je volán k osobnímu studiu Písma, ve svém poznání se však dává oslovit i porozuměním širšího společenství vyznávající církve.

3. Jsme součástí v dějinách vzniklé církve Ježíše Krista a vyznáváme víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.

Baptistické sbory navazují na svědectví a praxi prvotní církve a duchovní tradici protestantské reformace v Evropě. K jejím ústředním principům se hlásí. Nemají závazné církevní konfese, vyznavačské dokumenty prvních století církve (Apoštolské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské vyznání a Chalcedonskou definici) však pokládají za svědectví křesťanské pravdě.

4. Za základní výraz křesťanského života pokládáme osobní víru v Ježíše Krista a jeho následování.

Každý křesťan osobně vyznává Ježíše Krista jako Spasitele a Pána. Osobní přijetí daru víry vede z Boží milosti k radikálnímu učednictví podle životního vzoru Ježíše Krista, a to v církvi i širší společnosti.

5. Konáme křest jako viditelné připojení k „tělu Kristovu“.

V odezvu na Boží milost věřící ve křtu ponořením osobně vyznává, že se vírou stává účastníkem Kristovy smrti a vyjadřuje tak naději ve vzkříšení i svou poddanost Kristu jako Pánu. Baptisté věří, že pro pochopení podstaty víry, církve a učednictví má novozákonní praxe vyznavačského křtu zásadní význam.

6. Věříme, že všechny údy Kristovy církve mají podíl na stolu Páně.

Věřící, kteří tvoří církev, jsou ve smluvním spojení se svým Bohem a se sebou navzájem ve společné bohoslužbě, práci a obecenství. Bůh je takto svolal jako viditelné „tělo Kristovo“ do konkrétního společenství a oni svobodně a vděčně do něho vstupují. Vzájemnost i závazek svého společenství vyjadřují přijetím kristova pozvání k jeho stolu. V něm jsou i ve společenství s „tělem Kristovým“, rozšířeném po celém světě.

7. Věříme, že každý místní sbor má svobodu a odpovědnost hledat a nalézat, co je Kristovou vůlí v jeho vlastním životě a díle.

Členové místního sboru řeší na sborových setkáních všechny své duchovní, kázeňské i praktické záležitosti pod vládou Kristovou společně. Každý sbor je ve své odpovědnosti zcela svobodný, ale při hledání toho, co je Kristovo, rozpoznává svou duchovní závislost na ostatních.

8. Zastáváme zásadu „všeobecného kněžství věřících“, podle níž jsou všechny údy sboru povolány ke službě.

Každý, kdo je Kristem povolán, přijímá ke své službě prostřednictvím Ducha svatého specifické dary. Členové sboru každé jednotlivé povolání zodpovědně rozpoznávají a přezkušují. Těm, kdo jsou povoláni k duchovnímu vedení, je na základě tohoto zmocnění svěřena zvláštní odpovědnost za vyučování a pastýřskou péči.

9. Věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné.

Místní baptistické sbory vyhledávají od samého počátku své historie obecenství s jinými sbory. Jeho účelem je vzájemné povzbuzení, sdílení zkušeností i dělba praktické služby jako svědectví smíření okolnímu světu. Jednotlivé sbory proto tvoří baptistická společenství i ekumenická partnerství, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.

10. Věříme, že každý učedník Ježíše Krista je povolán být svědkem Boží vlády v Kristu, a že posláním církve je poslušně se podílet na tom, co Bůh koná ve světě.

Tak, jako platí, že každý křesťan vyznává svou víru, tak také platí, že každý učedník je povolán aktivně se podílet na šíření Kristova evangelia ve světě. Přicházející Boží vláda však církev přesahuje a svědectví o ní vede k účasti na díle spravedlnosti, zajištění dostatku pro všechny, zachování a obnovy zdraví, vzdělání a míru ve světě.

11. Hájíme svobodu svědomí, a proto přijímáme i skutečnost, že mezi námi zůstávají rozdíly.

Baptisté v celé své historii naléhali na vlády, aby přijaly zákony zajišťující svobodu svědomí ve věcech náboženské víry a praxe a rozšiřující prostor osobní svobody všude, kde to neznamená omezení svobody jiných. Baptisté též uplatňují zásadu duchovní svobody mezi sbory. Kde existuje společná oddanost Ježíši Kristu a jsou respektovány baptistické zásady, tam ať je vítána i rozmanitost a přijímány odlišnosti.

12. Zasazujeme se o oddělení církve od státu, jež má svůj základ ve výlučnosti Kristovy vlády v církvi.

Stát by neměl mít žádnou legislativní moc ve věcech náboženské víry nebo se nějak podílet na řízení církví. Církev by zase měla bránit přijímání zákonů, které křesťany proti jiným občanům zvýhodňují či naopak poškozují. Žádná země nebo její část nemá být státem vyhrazena jen určité náboženské tradici. Kde stát nenaplňuje své Bohem určené poslání, mají jednotliví křesťané i církev jako celek pozvedat svůj prorocký varovný hlas.

13. Jako křesťané žijeme v naději na Kristův příchod v slávě a na dovršení jeho vykupitelského díla skrze proměnu všeho stvoření.

Naděje v Boží budoucnost má mocný účinek na přítomný život. Pro tuto naději se baptisté angažují v evangelizaci, v odpírání násilí ve společnosti, v podpoře žádoucích společenských změn a rozpoznávají i svou odpovědnost za celé stvoření.

[editovat] Dokument Evropské baptistické federace

MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV

Obsah této stránky (nebo jeho část) byl odstraněn kvůli podezření z porušení autorských práv. Text, který sem byl vložen, se nápadně podobá textu z:

www.volny.cz/bjb.ostrava/kdojsouc.htm

Wikipedistovi, který text vložil, by na jeho diskusní stranu mělo být vloženo upozornění {{copyvio autor|Bratrská jednota baptistů v ČR}}.

Kdo jsou baptisté – na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě (tzv. Dorweilský dokument)

Jsme součástí celé křesťanské církve po celém světě a vyznáváme víru v jediného Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého.

Baptisté se vnímají jako součást trvale existujícího proudu křesťanské pravdy a zbožnosti, který vyplynul z novozákonní doby. Z bezprostřednějšího hlediska nacházejí svůj původ v období evropské protestantské reformace a vděčí za něj biblickému principu „ospravedlnění Boží milostí pouze skrze víru“, který byl v té době obnoven.

I když se baptisté tradičně odmítají vázat na kréda, následujíce tak reformační heslo „pouze Písmo“, vždycky uznávali nejstarší prohlášení, jako jsou Nikajské, Chalcedonské a Apoštolské vyznání víry, jako pravdivé svědky křesťanské víry. Zastávajíce víru v trojjediného Boha, sdílejí s ostatními křesťanskými církvemi tato základní přesvědčení: dílo Boha Stvořitele; padlá podstata lidí; dokonalé božství i lidství Ježíše Krista, jenž je Bohem, zjeveným v člověku; vykoupení skrze život, smírčí smrt a vzkříšení Ježíše Krista; proměna osobního i společenského života mocí Ducha svatého; a konečné naplnění Božích záměrů.

První baptistický sbor, v moderním smyslu, se shromáždil roku 1611 v Londýně. Jeho bezprostřední kořeny jsou v malé skupině věřících v Anglii, která se v době anglické reformace v 16. století oddělila od státní církve, byla však také tvarována reformačním hnutím na evropském kontinentu. Několik jejích zakládacích členů žilo po nějakou dobu v Holandsku, kde usilovali o náboženskou svobodu a kde byli ovlivněni potomky staršího anabaptistického hnutí v Evropě, které kvetlo ve Švýcarsku a zdůrazňovalo učednictví křesťanů a křest na vyznání víry.

Sbory baptistů v Evropě (mimo Velkou Británii) byly převážně založeny v 19. století a využívaly v té době nového hnutí křesťanského pietismu v Německu a ve Skandinávii a pomoci britských a severoamerických sborů baptistů. Baptisté ve střední a východní Evropě cítí obzvláště těsné spojení s anabaptisty, kteří již dříve měli vliv na společnost v jejich zemích, i když v tomto případě tvoří spojující článek spíše duchovní příbuznost, než zřetelná historická návaznost. Dnes je téměř v každé evropské zemi Jednota baptistů a jsou sdruženy do společenství prostřednictvím Evropské baptistické federace. Světový svaz baptistů, utvořený roku 1905, spojuje na 38 miliónů členů sborů baptistů a více než 150 zemí celého světa.

Potvrzujeme, že je zapotřebí osobní víry v Ježíše Krista a následování k jeho podobě.

Baptisté věří, že každý křesťan by měl umět dosvědčit svou víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele; součástí osobního příběhu víry musí být pokání vůči Bohu Otci a obnova života Duchem svatým Božím. Tato zkušenost milosti Boží má vést k radikálnímu učednictví, které zrcadlí způsob života Ježíše Krista a které by mělo utvářet etické postoje i jednání nejen ve sboru, ale i ve společnosti.

Poslední autoritou v záležitostech víry a života je pro nás Ježíš Kristus, jak je zjeven v Písmech a přítomen uprostřed svého lidu skrze Ducha svatého.

Baptisté uznávají vládu Ježíše Krista, Syna Božího, vzkříšeného z mrtvých a dnes přítomného, aby uváděl věřící do všeliké pravdy, kdykoli se shromáždí v jeho jménu. Jeho vláda má přednost před všemi autoritami. Aby baptisté rozpoznali a mohli vyložit autoritu Krista ve svém středu, obracejí se v prvé řadě k Písmu, s vírou, že jde o způsob, jakým je třeba zvažovat a posuzovat všecky prameny pravdy o Bohu.

Uznáváme Písma Starého a Nového zákona za hlavní autoritu při poznávání Božího zjevení v Kristu.

Baptisté věří, že Bůh mluví své slovo k lidem skrze Písmo, jež je inspirováno Duchem. Obvykle považují ze správné, je-li Písmo nazýváno „Slovo Boží“, protože psané slovo vydává svědectví o Božím nejvyšším Slovu, jimž je Ježíš Kristus. Všechno vyučování křesťanského učení se proto musí měřit souladem s Písmem.

Baptisté očekávají, že se církev bude stále reformovat pomocí slyšení slova Božího skrze Písmo, očekávají také, že mocí Ducha svatého v každé generaci zazáří z Písma nové světlo.

I když jednotliví věřící musí osvětlovat svůj výklad Písma pochopením širšího křesťanského společenství, přece mají v posledu právo sami poznávat, co jim Bůh skrze Ducha a Slovo říká.

Chápeme církev jako společenství věřících, účastnících se stolu Páně.

Baptisté vidí sbor tak, že jde o věřící, kteří vzájemně a s Bohem vstoupili do smlouvy, že budou spolu konat bohoslužbu a pracovat. Často o sobě mluví jako „shromážděném společenství“, a mají tím na mysli jak to, že je Bůh svolal jako tělo Kristovo, viditelné na jednou místě, tak to, že se dobrovolně shodli na tom, že se sejdou. Jejich společný život je základním způsobem vyjádřen, když se sejdou u stolu ke slavení Večeře Páně chlebem a vínem. Věří, že jsou též ve společenství s celým tělem Kristovým, jímž je celek církve po celém světě. Ty, kdo ještě nejsou členy sboru, vítají rádi v širším obecenství sborového společenství, zvláště jsou vítány děti. Narození dítěte je často provázeno obřadem vyprošení požehnání, který je i vyjádřením vděčnosti. Baptisté nemyslí, že by spasení dětí záviselo na tom, že budou pokřtěny. Spíše je třeba je vyučovat a vést na Kristovu cestu, s nadějí, že v pravý čas v něj osobně uvěří jako ve svého Pána a že se skrze křest na vyznání víry stanou členy sboru.

Konáme pouze křest na vyznání víry, v tělo Kristovo

Baptisté poznali, že v Novém zákoně a v prvotní církvi byl obvyklý křest ponořením do vody, ve jméno trojjediného Boha. Křtěni byli ti, kteří vyznali svou osobní poddanost Ježíši Kristu jako Pánu. Takový člověk musel tedy před křtem uvěřit. Ve křtu se spojuje víra člověka s milostí Boží. Tím, jak má věřící účast na smrti a vzkříšení Krista, což symbolizuje ponoření a vynoření, vydává svědectví o spasení. Pro toto všechno je křest nemluvňat nevhodný.

Křest nelze oddělovat od členství v církvi jako těle Kristově, i když baptisté ve způsobu, jak k tomu dochází, dávají prostor svobodě svědomí. Mnohé sbory trvají na tom, aby byl člověk pokřtěn na vyznání víry ještě před tím, než se stane členem sboru, jiné si se zármutkem uvědomují porušenou přirozenost universální církve a přijímají ty, kteří byli pokřtěni jako nemluvňata a konfirmováni v jiné křesťanské církvi, další pak za zvláštních okolností umožňují členství prostě na základě vyznání osobní víry. Nehledě na tyto rozdíly, všichni baptisté věří, že návrat k novozákonní praxi křtu na vyznání víry je podstatný pro pravé pochopení povahy víry, církve a učednictví.

Potvrzujeme svobodu a zodpovědnost každého sboru, aby sám poznával záměr Ježíše Krista pro svůj vlastní život a práci.

Členové sboru baptistů se shromažďují ke sborovému shromáždění, aby pod panstvím Kristovým uspořádali své vlastní záležitosti z praktického i duchovního hlediska. K rozhodnutím, týkajícím se každé oblasti sborového života, včetně uspořádání bohoslužeb a povolávání kazatele do služby sboru, se dospívá prostřednictvím přijetí na sborovém shromáždění. Důležitých rozhodnutí se dosahuje pomocí demokratických voleb - cílem shromáždění však není, aby skupiny usilovaly o vítězství ve volbách, ale aby každý poznal Kristův plán pro blaho sboru. I když je každý sbor podle zákona nezávislý, uvědomuje si svou duchovní vzájemnou závislost na ostatních. Při hledání mysli a vůle Kristovy je otevřen vůči názorům ostatních sborů, s nimiž tvoří obecenství.

Potvrzujeme „všeobecné kněžství“, při kterém jsou všichni členové církve povoláni do služby. Někteří z nich jsou povoláni k duchovnímu vedení, které je vždy třeba chápat jako službu.

Baptisté zastávají názor, že všichni věřící jsou povoláni ke službě Kristu v jeho církvi i ve světě, a že pro tento úkol Duch svatý uděluje dary celku lidu Božího. Věří, že sbor dostává podle potřeby plný rozsah duchovních darů a že členové široce uplatní své obdarování k vyučování, evangelizaci, pastýřské péči, vedení, službě, k prorockému slovu, poznání, modlitbě, uzdravení, řízení a pohostinnosti. Tyto služby slouží k budování sboru a mají přinést uzdravení všech oblastí každodenního života a práce.

Věří také, že Kristus některé povolává k tomu, aby konali službu duchovního vedení, se zvláštní zodpovědností za kázání, vyučování a pastýřskou péči. Obecně u baptistů existuje dvojí úřad, „kazatelský“ a „diakonský“. Sbor si ze svého středu ustanoví skupinu diakonů, aby sloužili spolu s kazatelem. Některé sbory ustanovují i skupinu „starších“, kteří mají na starosti spíše pastýřskou péči. Členové sboru, kteří se scházejí ke sborovému shromáždění, mají za úkol zkoumat a rozpoznávat, zda a kteří členové mají od Boha darovaná tato různá obdarování, aby mezi nimi sloužili.

V rámci tohoto systému vykazují sbory baptistů určité rozdíly v chápání duchovního vedení. Většinou jsou kazatelé ordinováni vkládáním rukou, potom, co ukončili své teologické vzdělání. Někde se uznává povolání ke kazatelské službě jak mužů, tak i žen, jinde je uznána jen služba mužů. Každý sbor baptistů je svobodný k tomu, aby si za kazatele pozval koho chce, ale některé Jednoty baptistů za kazatele označí jen ty, jejichž povolání bylo zkoumáno a potvrzeno ne jedním, ale širší skupinou sborů - ti jsou pak uznáni za kazatele universální církve. Všichni baptisté však uznávají, že sbor, který jedná ze své vlastní pravomoci, může ustanovit některé ze svých členů za „diakony“ či „starší“. V některých jednotách se ustanovují starší kazatelé, kteří pastýřsky pečují o místní sdružení sborů (asociaci). Jejich pravomoc se omezuje spíše na poskytování rad sborům a kazatelům, nemají nad nimi výkonnou moc.

Navzdory všem rozdílům baptisté věří, že právě to, že se věřící spojují do společenství, volá po duchovním vedení. Není tomu tak, že by existence duchovních vůdců vytvářela církev.

Věříme, že by společné rozhodnutí, vyjádřené ve křtu a v členství ve sboru, mělo vést k širšímu partnerství mezi sbory, kdekoli je to možné.

Od počátku své historie usilovaly sbory baptistů o společenství s ostatními sbory, za účelem vzájemného povzbuzení, vedení, podílení se na misii a jako znamení smíření pro svět. Sbory baptistů tvoří místní asociace a na národní rovině tvoří Jednoty. Mnohé Jednoty (i když ne všechny) a jejich členské sbory patří k ekumenickému partnerství v národních i mezinárodních radách.

Věříme, že každý křesťanský učedník je povolán ke svědectví o Ježíši Kristu a že církev, jako součást Božího království, se má podílet na celém Božím díle v tomto světě.

Věříme, že každý křesťanský učedník má s ostatními mluvit o své osobní víře a hrát aktivní úlohu v šíření evangelia Kristova po celém světě. Protože k misii patří jak evangelizace, tak sociální práce, baptisté věří, že mají vyjádřit Boží lásku k lidstvu i tak, že uspokojí jak tělesné, tak duchovní potřeby lidí. Příchod Boží svrchované vlády však přesahuje církev, a baptisté si uvědomují Boží povolání k tomu, aby s ním stáli v díle nesení spravedlnosti, sociálního blaha, uzdravení, vzdělání a pokoje ve světě.

Potvrzujeme, že je třeba zachovat svobodu svědomí. Proto přijímáme i rozdíly které mezi námi jsou.

Baptisté po celou svou historii vybízeli vlády k vydání zákonů, zakotvujících svobodu svědomí, včetně v otázce svobody náboženského přesvědčení a bohoslužby. Zároveň podporovali duchovní svobodu ve svých sborech. V rámci společné poddanosti Ježíši Kristu a široké baptistické identity vítají a přijímají rozdíly v podobě i rozmanitost praxe.

Zastáváme odluku církve a státu, která spočívá v jediném panství Ježíše Krista a v zájmu o náboženskou svobodu.

Baptisté vždycky prosazovali oddělení církevních institucí od státu, v tom smyslu, že stát nemá legislativní právo v záležitostech náboženského přesvědčení, ani se podílet na řízení církve. V souladu s tím se církev musí postavit proti každému zákonu, který by chtěl stát vydat, jímž by věřící (či některá denominace) získali výsady nad ostatními občany. To také znamená, že žádné území ani jeho část nemůže být státem určeno za rezervaci určité části křesťanské církve nebo některého ne-křesťanského náboženství.

Na druhé straně baptisté mají smysl pro odpovědnost za stát a většina sborů povzbuzuje své členy k aktivní účasti v politice a k zaujímání postavení ve správních úřadech. Věří také, že církev musí prorocky vyslovit kritiku tam, kde se stát odchyluje od záměru, který pro jeho existenci stanovil Bůh, na druhé straně podpořit činnosti, které jsou v souladu s Božími záměry.

Jako věřící křesťané žijeme v naději na to, že nakonec Kristus přijde ve své slávě a v proměnu všeho stvoření.

Naděje na Boží budoucnost, kdy konečně bude Kristovo panství plně patrné, kdy bude všechno smířeno v Kristu a kdy bude všechno stvoření obnoveno, vede baptisty k určitému způsobu jednání v přítomnosti. Ta naděje je neustále motivuje k evangelizaci, k odporu vůči utlačujícím silám ve společnosti a k tomu, že jsou předpolím k prosazení společenských reforem, odrážejících hodnoty přicházejícího království Božího. V této generaci, tváří v tvář znečištění a zničení přírodního prostředí si baptisté také uvědomují novou zodpovědnost za péči o celé stvoření.