Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Geb byl staroegyptským bohem země a vlastně samotnou zemí. Egypťané jej považovali za otce všech bohů. Jeho jméno znamená v jazyce starého Egypta též země. Původně byl pokládán za praboha, který s bohyní Nutou zplodil boha Rea a následně i ostatní bohy, jim pak vládl jako nejvyšší ze všech. Doby, kdy Geb vládl, staří Egypťané považovali za obdobu zlatého věku Řecka či Říma, jejich povážování se dá také přirovnat ke křesťanskému a muslimskému ráji.
Nejznámější Gebova svatyně se nachází v Iunu, kde byl ctěn jako jeden z tamějšího devatera bohů. Svatryně, kde byl uctíván, se pravděpodobně nacházely také v Mennoferu, Vesetu, Saitě a Behdetu. Byl zobrazován jako člověk s královskou korunou na hlavě, jež někdy byla nahrazována husou, která byla hieroglyfickým znakem jeho jména.
