Globální oteplování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Globální střední teplota od r. 1856 do r. 2005 podle instrumentálních měření

Globální oteplování je termín popisující nárůst průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů, který byl pozorován v posledních dekádách. V roce 2001 byl prezentován ve „Zprávě třetího zasedání IPCC“ (en:Intergovernmental Panel on Climate Change - Mezivládního výboru OSN pro změnu klimatu) vědecký názor na změny klimatu. Tento dokument, který byl v roce 2005 explicitně potvrzen národními akademiemi věd zemí G8, konstatuje, že průměrná globální teplota od konce 19. století vzrostla o 0,6 ± 0,2 °C a že je pravděpodobné, že „většinu oteplování pozorovaného během posledních 50 let lze připsat lidským aktivitám“ [1]. Lidstvo přispívá k oteplování zvětšováním množsví oxidu uhličitého (CO₂) a jiných skleníkových plynů, uvolňovaných při spalování fosilních paliv, mýcením lesů a dalšími aktivitami. Přirozený skleníkový efekt udržuje atmosféru asi o 33 °C teplejší, než by byla bez přítomnosti uvedených plynů v atmosféře.

Studie [2] [3] a Globální klimatický model (en:GCM), na které se odkazuje IPCC, předpovídají, že globální teplota v roce 2100 by mohla být o 1,4 až 5,8 °C vyšší než v roce 1990.

Nejistota výsledků je z velké části dána tím, že neznáme objem budoucích emisí oxidu uhličitého. K tomu se navíc přidává nepřesnost klimatických modelů.

Očekává se, že změny teplot povedou k dalším klimatickým změnám včetně zvedání hladiny moří a změn v množství a alokaci srážek. Takové změny mohou zvýšit četnost a intenzitu extrémních atmosférických jevů jako jsou povodně, sucha, vlny veder a hurikány, změny zemědělských výnosů, globální stmívání, snižování průtoku řek v létě nebo přispívat k vymírání biologických druhů.

Přestože se většina studií zaměřuje na období do roku 2100, lze očekávat, že bude oteplování pokračovat i poté, protože CO₂ má v atmosféře dlouhý střední životní cyklus [4]. Navíc studie klimatických vazeb ukazují, že již došlo k dalšímu oteplení o 0,5 až 1,0 °C, které však dosud není pozorovatelné.

Existuje určitá skupina en:vědců popírajících názor, že lidská činnost hraje v současném zvyšování teplot významnou roli. Současně probíhá řada politických i veřejných debat, zabývajících se možnostmi, jak případné oteplování a jeho vlivy omezit nebo jak se vyrovnat s jeho důsledky.

[editovat] Historické oteplování Země

Ve srovnání s lety 1860 až 1900 se teplota na zemi i v moři zvedla o 0,75 °C. Teploty ve spodní troposféře od roku 1979 podle satelitních měření rostly tempem 0,12 až 0,22 °C za dekádu. O předchozích dvou tisících letech před rokem 1850 se předpokládá, že světové teploty byly relativně stabilní s drobnými výkyvy, které pravděpodobně byly jen lokální, jako bylo oteplení ve středověku nebo malá doba ledová.

Podle odhadů en:Goddard Institute for Space Studies, který je součástí NASA, byl rok 2005 nejteplejším rokem od konce 19. století, kdy se rozšířily spolehlivé přístrojové měření teploty, čímž o pár setin stupně Celsia překonal předchozí rekord z roku 1998. Podobné odhady provedené Světovou meteorologickou organizací a organizací en:Climatic Research Unit z Velké Británie také ukazují na to, že byl druhým nejteplejším rokem po roku 1998 [5].

[editovat] Příčiny

Klimatický systém se mění jak přírodními „vnitřními“ procesy, tak také v důsledku různých externích vlivů, kterými kromě lidských zásahů mohou být sluneční aktivita nebo vulkanické emise skleníkových plynů. Klimatologové vesměs souhlasí s tvrzením, že se Země ohřívá, ale existují neshody v určení příčin klimatických změn.

Zvyšování obsahu oxidu uhličitého nebo methanu (CH₄) v atmosféře za jinak nezměněných podmínek povede bezesporu k ohřívání povrchu planety. Skleníkové plyny obsažené v současné době v zemské atmosféře způsobují skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu v nižší vrstvě troposféry přibližně o 30 °C. Bez tohoto efektu by Země byla prakticky neobyvatelná.

[editovat] Skleníkové plyny v atmosféře

Atmosférické koncentrace oxidu uhličitého a CH₄ se proti preindustriálním úrovním roku 1750 zvýšily o 31 % a 149 %. To je značně více než kdykoli během posledních 650 000 let, což je období, ze kterého se díky studiu ledových jader podařilo získat spolehlivé údaje. Na základě jiných méně přímých geologických metod bylo určeno, že v minulosti byly takto vysoké hodnoty obsahu CO₂ v atmosféře dosaženy před 40 miliony let.

Nejdelší spojité přístrojové měření obsahu CO₂ v atmosféře začalo v roce 1958 na Mauna Loa. Od té doby rostly jednoroční střední hodnoty monotónně od 315 ppmv až na 376 ppmv v roce 2003. Záznamy z jižního pólu vykazují podobný nárůst [6], zatímco měsíční měření vykazují malé sezónní oscilace.

Další důležitý skleníkový plyn - methan - je produkován převážně biologicky. Některé biologické zdroje jsou „přírodní“, jako třeba termiti, zatímco jiné lze připsat lidské činnosti jako je zemědělství, např. pěstování rýže [7]. Nedávné výzkumy naznačují, že zdrojem by mohly být také lesy (RC) (BBC). Všiměte si, že toto je příspěvek k přirozenému skleníkovému jevu, ne k antropogennímu skleníkovému jevu (Ealert). Ve vyšších zeměpisných šířkách může zalesnění vést ke zvýšení albeda (hlavně díky vlivu sněhu v zimě); v těchto šířkách to vede síťovému oteplování (Wired).

Očekává se, že obsah oxidu uhličitého bude nadále růst díky pokračujícímu využívání fosilních paliv, i když skutečný průběh bude záviset na obtížně předvídatelném ekonomickém, sociologickém, technologickém a přírodním vývoji. Zpráva Special report on emissions scenarios, kterou vydalo IPCC, předkládá široké rozmezí budoucích scénářů zvyšování obsahu CO₂[8], v rozmezí od 541 to 970 ppmv do roku 2100.

[editovat] Alternativní teorie

Pro vysvětlení pozorovaného nárůstu globálních teplot jsou k dispozici i jiné, alternativní teorie, jako například:

Velikost pozorovaného oteplování leží doposud v rozmezí přirozeného dlouhodobého kolísání teplot.
Oteplování je důsledkem odeznění předcházejícího chladného období — malé doby ledové.
Oteplování je důsledkem dlouhodobého kolísání intenzity slunečního záření.
Trend oteplování je z předkládaných dat prozatím neprůkazný a jedná se pouze o statistické kolísání hodnot.

Existuje několik „otisků prstů“, jak to nazývá Ben Santer, které na modelech ukazují, že oteplování je způsobováno lidmi. Například vyšší zeměpisné šířky se ohřívají rychleji než nižší, pevnina se ohřívá rychleji než oceán, což lze vyložit jako důsledek antropoidního vlivu a nikoliv jako důsledek proměnné intezity slunečního záření.

[editovat] Potenciální negativní efekty

Je mnoho různých předvídaných důsledků globálního oteplování, jak pro životní prostředí, tak pro lidský život. Tyto efekty zahrnují například vzestup hladiny oceánů, snížení síly ozónové vrstvy, zvýšenou intenzitu a četnost extrémních atmosférických jevů a rozšíření výskytu nemocí. V některých případech se již tyto vlivy projevují, ačkoli je v současné době obtížné připsat určitý přírodní jev pouze vlivu dlouhodobému globálnímu oteplování. Zvláště se v této souvislosti debatuje o vztahu mezi globálním oteplováním a zvýšeným výskytem a intezitou hurikánů [9] [10]. Nové publikované vědecké práce uvádějí korelaci mezi klimatickými změnami a zvýšenou intenzitou hurikánů a naznačují, že tyto dva jevy jsou navzájem propojeny [11] [12]; [13].

Rozsah publikovaných korelací a jejich důvěryhodnost jsou předmětem intenzivní diskuze. Shrnutí možných důsledků je možné najít ve zprávě Druhé pracovní skupiny en:IPCC [14]. Podle některých vědců již nyní globální oteplování ve světě projevuje záplavami, destrukcí životního prostředí, vlnami veder a jinými extrémními klimatickými jevy, způsobujícími smrt a nemoci značného počtu osob (Reuters, February 9, 2006; archived).

[editovat] Vliv na ekosystémy

Druhotné příznaky globálního oteplování jako například zmenšení sněhové pokrývky, stoupající hladina moří nebo změny počasí mohou ovlivnit nejen lidské aktivity, ale také ekosystémy. Rostoucí globální teplota může způsobit i změny v ekosystémech; některé živočišné nebo rostlinné druhy mohou být vytlačeny ze svého přirozeného prostředí (pravděpodobně vyhynou). Již teď byly popsány posuny areálu různých organizmů, změny početnosti jednotlivých druhů, a v několika zemích bylo dokonce dokázáno, že stěhovavé druhy ptáků na jaře přilétají dříve. Na britských ostrovech se nyní zjistilo, že tím, jak se otepluje tamní klima, se mění i morfologické parametry různých druhů ptáků. Jiné druhy mohou naopak vzkvétat. Jen málokteré terestriální ekoregiony na Zemi nebudou zasaženy.

[editovat] Vliv na ledovce

Globální oteplení vedlo na celém světě k ústupu ledovců. Oerlemans (2005) prokázal podle záznamů od roku 1900 do roku 1980 jednoznačný ústup 142 ze 144 horských ledovců. Od roku 1980 se ústup ledovců značně zrychlil. Podobně Dyurgerov a Meier (2005) zprůměrovali data o velikosti ledovců z hlediska velkých regionů (např. Evropy) a zjistili, že v každém regionu došlo od roku 1960 do roku 2002 k celkovému ústupu ledovců, ačkoli některé lokální regiony (např. Skandinávie) vykázaly nárůsty. Některé ledovce již zmizely zcela [15] a očekává se, že rostoucí teploty způsobí neustálý ústup i většiny ostatních horských ledovců na světě. U více než 90 % ledovců zaznamenala Světová služba pro sledování ledovců od roku 1995 jejich ústup [16].

[editovat] Destabilizace oceánských proudů

Existují také spekulace o tom, že globální oteplování by mohlo ovlivnit termocirkulaci oceánů hlavními mořskými proudy a nastartovat tak například v Severním Atlantiku lokální ochlazení změnou intenzity a směru základních mořských proudů. To by ovlivnilo určité oblasti jako Skandinávii nebo Velkou Británii, které jsou v současné době oteplovány Golfským proudem.

[editovat] Environmentální uprchlíci

Dokonce i relativně malé zvýšení hladiny oceánů by způsobilo neobyvatelnost některých hustě osídlených pobřežních rovin a přineslo by značné problémy s uprchlíky. Pokud by vzrostla hladina moře přes 4 metry, bylo by těžce zasaženo téměř každé pobřežní město na světě s velkými potenciálními důsledky na světový obchod a ekonomiku. V současnosti IPCC předpovídá růst hladiny moře o 1 metr do roku 2100, ale také varuje, že globální oteplení během této doby může vést k nevratným změnám ve světových ledovcích a nakonec rozpustit dostatek ledu, aby hladiny moří vzrostly proti minulému miléniu o mnoho metrů. Odhaduje se, že změna se dotkne okolo 200 milionů lidí, zvláště ve Vietnamu, Bangladéši, Číně, Indii, Thajsku, na Filipínách, v Indonésii a v Egyptě.

[editovat] Šíření nemocí

Globální oteplení může zlepšit podmínky pro vznik infekčních nemocí, jako je například malárie, en:Bluetongue disease která se nedávno rozšířila do seveního Středomoří. Během let 2004-2005 se rozšířily ve velkých oblastech Ruska en:hantavirus, en:Crimean-Congo hemorrhagic fever, tularémie a vzteklina jako důsladek populační exploze hlodavců. Tato skutečnost však může to být také částečně přičtena chybám ve vládním dohledu na programy týkající se vakcinace hlodavců. [17] Podobně navzdory vymizení malárie z většiny teplých regionů se místní druhy komárů, kteří ji přenášeli, nepodařilo v některých oblastech zcela eliminovat. Proto hraje v dynamice přenosu malárie kromě klimatických změn důležitou roli i mnoho jiných faktorů [18].

[editovat] Finanční důsledky

Finanční instituce včetně dvou největších světových pojišťoven en:Munich Re a en:Swiss Re varovaly v roce 2002 ve studii (UNEP summary), že „narůstající frekvence prudkých klimatických událostí ve spojení se sociálními trendy“ by mohla v následující dekádě každý rok stát téměř 150 miliard US dolarů. Tyto náklady by v důsledku zvýšených nákladů na pojištění a odstraňování následků katastrof zatížily také zákazníky, plátce daní a průmysl.

Podle Asociace britských pojišťoven by omezení emisí oxidů uhlíku mohlo zabránit 80 % předpokládaných dodatečných ročních nákladů v souvislosti s tropickými cyklony do roku 2080. Podle Choie a Fishera (2003) každé 1 % nárůstu objemu ročních srážek může zvýšit finanční ztráty způsobené katastrofami až o 2,8 %.

Environmentální program Spojených národů nedávno ohlásil, že rok 2005 byl podle záznamů díky špatnému celosvětovému počasí dosud nejnákladnějším [19], i když neexistuje způsob jak přesně dokázat zda konkrétní hurikán byl nebo nebyl ovlivněn globálním oteplením [20]. Předběžné odhady prezentované Německou pojišťovací nadací en:Munich Re vyčíslují ekonomické ztráty na více než 200 miliard USD, přičemž pojištěné ztráty narostly na více než 70 miliard USD.

[editovat] Potenciální pozitivní důsledky

Globální oteplování může mít také pozitivní důsledky na rostliny, které jsou základním prvkem biosféry a využívají sluneční energii k přeměně živin a oxidu uhličitého na biomasu (fotosyntéza).

Růst rostlin je ovlivňován mnoha faktory včetně úrodnosti půdy, dostatkem vody, teplotou a koncentrací oxidu uhličitého ve vzduchu. Nedostatek oxidu uhličitého může vyvolávat fotorespiraci, při níž se odbourávají dříve vytvořené sacharidy. Proto může vzrůst teploty a zvýšený obsah oxidu uhličitého v atmosféře stimulovat růst rostlin tam, kde existují tyto omezujícími faktory.

Modely IPCC však předvídají, že zvýšení koncentrace oxidu uhličitého by povzbudilo růst flóry jen do jistého bodu, protože v mnoha regionech jsou omezujícími faktory dostupnost vody a živin, nikoli teplota a obsah oxidu uhličitého. Přes omezující faktor dostatku vláhy platí, že zvýšená koncentrace oxidu uhličitého má přímý vliv na intenzitu fotosyntézy většiny rostlin, takže rostliny skutečně produkují více biomasy na jednotku spotřebované vody[21]. Data z družic ukazují, že produktivita severní polokoule skutečně od roku 1982 do roku 1991 vzrostla [22]. Avšak novější studie shledaly, že rozsáhlá sucha způsobila v létě ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule pokles letní fotosyntézy. Navíc vzrůst celkového množství vyprodukované biomasy není jednoznačně pozitivní, protože i když menší množství druhů prosperuje, dochází k poklesu biodiverzity.

[editovat] Reakce

Hrozba možného globálního oteplení vedla k pokusům tlumit globální oteplování. Primární světovou dohodou o boji se změnou klimatu je Kjótský protokol s dodatkem k United Nations Framework Convention on Climate Change (UNFCCC) - Rámcové konvenci OSN o změně klimatu. Státy, které ratifikovaly tuto dohodu, souhlasily s omezením svých emisí oxidu uhličitého a pěti dalších skleníkových plynů nebo se zavázaly k obchodu s emisemi v případě, že nesníží své emise těchto plynů.

Ačkoli kombinace vědeckého konsensu a ekonomických pobídek stačily k tomu, aby přesvědčily vlády více než 150 států k ratifikaci Kjótského protokolu, pokračuje debata o tom, jak emise skleníkových plynů skutečně ohřívají planetu. Někteří politici, zejména prezident USA George W. Bush [23], ministerský předseda Austrálie John Howard [24] a někteří intelektuálové jako Bjørn Lomborg [25] a Ronald Bailey [26] tvrdí, že cena za útlum globálního oteplování nesmí být příliš vysoká. George W. Bush prohlásil: “Chceme redukovat skleníkové plyny… Ale co se mého názoru týká, jedna věc za druhou. Naše strategie musí zabezpečit, aby pracující lidé v Americe nepřišli o svou práci.”

Strategie pro útlum globálního oteplení zahrnují vývoj nových technologií, využití větrné energie, jaderné energie, obnovitelných zdrojů energie, bionafty, elektromobilů nebo hybridních automobilů, palivových článků, úspor energie, uhlíkových daní a sekvestraci uhlíku. Některé ekologické skupiny nabádají k individuálnímu postupu proti globálnímu oteplování založenému změnou chování spotřebitelů.

Adaptační strategie akceptují určité oteplování jako neodvratitelný fakt a zaměřují se na omezení jeho nežádoucích důsledků. Příkladem takových strategií může být obrana proti růstu hladiny moří nebo zabezpečení dostupnosti potravy.

[editovat] Modely klimatu

Vědci se snaží předvídat změny klimatu na základě matematických modelů. Jednotlivé modely vědecká komunita přijímá pouze tehdy, pokud se prokáže, že dobře popisují známé změny počasí, jako jsou např. rozdíly mezi létem a zimou, Severoatlantickou oscilaci nebo jev El Niño. Všechny modely klimatu, které prošly těmito testy, předvídají, že výsledným důsledkem zvýšení množství skleníkových plynů bude v budoucnosti teplejší klima. Velikost předpovídaného oteplení se však liší podle zvoleného modelu.

Jak již bylo zmíněno, klimatické modely používané IPCC předvídají mezi lety 1990 až 2100 oteplení v rozmezí od 1,4 do 2,8 °C [27]. Tyto modely byly také použity k porovnání vlivu jednotlivých přírodních nebo antropogenních faktorů na změny klimatu.

Současné klimatické modely poskytují dobrou shodu s pozorováním globálního vývoje změn teploty během posledního století. Tyto modely nepřisuzují jednoznačně oteplení, ke kterému došlo zhruba od roku 1910 do roku 1945, přirozenému kolísání nebo lidské činnosti. Ale vyplývá z nich, že od roku 1975 je oteplování způsobováno převážně lidskými emisemi skleníkových plynů.

Zahrneme-li do matematického modelu schopnosti životního prostředí zpětně pohlcovat oxid uhličitý, vyplývá z něj, že při dalším zvyšování emisí z fosilních paliv se přesto sníží jejich absorpce z atmosféry, což by zvýšilo oteplování klimatu nad předchozí odhady. Přesto „globálně vychází zvýšení teplot na konci 21. století v tomto modelu relativně nízké vzhledem ke svému nízkému vlivu na krátkodobou reakci klimatu a k vzájemnému vyrušení velkých regionálních změn v odezvách hydrologického systému a ekosystému“ [28].

Jiným zvažovaným mechanismem ,který by mohl vést ke zvýšenému oteplování, je tání permafrostu a ledu ve stále zmrzlých spodních vrstvách půdytundry, v němž se váže ve formě klatrátu velké množství významného skleníkového plynu - methanu, který by se tak uvolnil do ovzduší. [29].

V existujících modelech je, navzdory jasnému pokroku, stále dominujiícím zdrojem nejistoty popis vlivu mraků a oblačnosti. [30]. Také probíhá diskuse o tom, zda klimatické modely zanedbávají důležitý nepřímý a zpětnovazební vliv variability sluneční činnosti. Dále jsou všechny takové modely omezeny dostupným výpočetním výkonem dnešních superpočítačů, takže mohou přehlédnout změny spojené s procesy probíhajícími v malém měřítku (např. systémy bouří a hurikány). Navzdory těmto a jiným omezením IPCC považuje klimatické modely „za vhodné nástroje pro užitečné projekce budoucího klimatu“. [31].

V září 2005 Bellouin a spol. v časopise Nature publikoval hypothézu, že odrazivost způsobená atmosférickým znečištěním (aerosoly) byla proti předchozím předpokladům asi dvojnásobná a že tím byla jistá část globálního oteplování maskována. Pokud se to v dalších studiích potvrdí, znamenalo by to, že současné modely velikost budoucího globálního oteplování spíše podceňují. [32]

[editovat] Související témata

[editovat] Vztah k ozónové vrstvě

Ačkoli se ve sdělovacích prostředcích tato témata často propojují, spojení mezi globálním oteplením a ozónovou dírou není silné. Jsou zde tři oblasti vazeb:

Očekává se, že globální oteplování atmosféry způsobené oxidem uhličitým (poněkud překvapivě) způsobí ochlazení stratosféry. To by vedlo ke ztenčení ozónové vrstvy a zvýšení frekvence výskytu ozónových děr.

Naopak, ozónová vrstva ovlivňuje tok slunečního záření. Působí zde dva protichůdné vlivy:

na jednu stranu propustí tenčí ozónová vrstva více záření do troposféry. Na druhou stranu chladnější stratosféra emituje méně dlouhovlnného záření, což troposféru ochlazuje. Všeobecně ochlazování převažuje: IPCC uzavírá, že „pozorované ztráty ozónu ve stratosféře způsobily zmenšení přísunu energie do troposféry o 0,15 ± 0,10 W/m²“ [33].

Chemické látky rozkládající ozón jsou současně i skleníkovými plyny reprezentujícími 0,34 ± 0,03 W/m², neboli asi 14 % celkového přírůstku oteplení způsobovaného směsí skleníkových plynů.

[editovat] Vztah ke globálnímu stmívání

Někteří vědci se dnes zabývají hypotézou, že vliv nedávno zjištěného globálního stmívání (na zemský povrch dopadá méně slunečního záření, pravděpodobně kvůli aerosolům) mohl částečně maskovat globální oteplování. Pokud je tomu tak, je nepřímý vliv aerosolu silnější než bylo dosud odhadováno, což by znamenalo, že citlivost klimatu na skleníkové plyny je silnější. Obavy z vlivu aerosolů na globální klima byly poprvé zkoumány kvůli obavám z globálního ochlazování po roce 1970.

[editovat] Prehumánní globální oteplování

Někteří geologové zastávají názor, že Země zažila globální oteplování na začátku jurského období, kdy vzrostly teploty o 5 °C. Výzkumy en:Open University publikované v Geologii (32: 157–160, 2004 [34]) naznačují, že to vedlo ke zrychlení zvětrávání hornin o 400 %. Zvětralé horniny vážou uhlík do kalcitů (vápenců) a dolomitů, což jsou minerály s proměnným obsahem chemicky vázaného oxidu uhličitého. V důsledku toho následně během asi 150 000 let obsah oxidu uhličitého v atmosféře opět klesl na normál.

Náhlé uvolnění methanu z klatrátových sloučenin je považováno za hypotetickou příčinu minulého globálního oteplování. Dvě s tím spojené události jsou vymírání druhů na rozhraní permu a triasu a tepelné maximum, pozorované na přelomu paleocénu a eocénu.

Paleoklimatologická data za posledních 500 milionů let ukazují že dlouhodobé změny teploty pouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého (Veizer et al. 2000, Nature 408, pp. 698-701). Shaviv and Veizer (2003, [35]) toto rozšířili o argumentaci, že největší dlouhodobý vliv na teplotu má ve skutečnosti pohyb celé naší sluneční soustavy kolem středu Galaxie. Dále argumentovali, že v měřítku geologických dob změny koncentrace oxidu uhličitého srovnatelné se zdvojnásobením jeho hladiny od preindustriální éry vedly ke zvýšení teploty pouze přibližně o 0,75 °C a nikoli o 1,5–4,5 °C, předdpovídaných klimatickými modely [36]. Naopak Veizerovy současné půblikace byly diskutovány a kritizovány na webových stránkách RealClimate.org [37].

Paleoklimatolog William Ruddiman uvádí (např. Scientific American, March 2005), že vliv lidstva na globální klima započal přibližně před 8 000 roky s rozvojem zemědělství. To zabránilo rychlému poklesu koncentrace oxidu uhličitého (a později i methanu), který by jinak přirozeně nastal. Ruddiman uvádí, že bez tohoto efektu by nyní na Zemi nastupovala nebo již dokonce nastoupila další doba ledová. Avšak jiné práce v této oblasti (Nature 2004) namítají, že současný interglaciál je nejvice podobný interglaciálu před 400 000 roky, který trval přibližně 28 000 let. Pokud tomu tak skutečně je, není třeba předpokládat, že rozvoj zemědělství způsobil odklad nástupu další doby ledové.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Knihy

Choi, O. and A. Fisher (2003) „The Impacts of Socioeconomic Development and Climate Change on Severe Weather Catastrophe Losses: Mid-Atlantic Region (MAR) and the U.S.“ Climate Change, vol. 58 pp. 149
Oerlemans, J (2005)

Extracting a Climate Signal from 169 Glacier Records
vyšlo v: Science, volume = 308, issue = 5722, pages = 675 - 677

Emanuel, K.A. (2005) „Increasing destructiveness of tropical cyclones over the past 30 years.“ Nature 436, pp. 686-688. ftp://texmex.mit.edu/pub/emanuel/PAPERS/NATURE03906.pdf
Hoyt, D.V., and K.H. Schatten (1993)

A discussion of plausible solar irradiance variations, stránky 1700-1992
publikováno v J. Geophys. Res., volume = 98, stránky 18895–18906

Lean, J.L., Y.M. Wang, and N.R. Sheeley (2002)

The effect of increasing solar activity on the Sun's total and open magnetic flux during multiple cycles: Implications for solar forcing of climate
publikováno v: Geophys. Res. Lett.; volume = 29; issue = 24; pages = 2224
[38] (online verze vyžaduje registraci

Ruddiman, William F. (2005)

Plows, Plagues, and Petroleum: How Humans Took Control of Climate
vydání: Princeton University Press, ISBN 0691121648

[editovat] Internet

Změna Klimatu Oficiální stránky Evropské komise o změně klimatu (česky)
Association of British Insurers Financial Risks of Climate Change, June 2005, (PDF) Accessed Jan. 7, 2006
Mark B Dyurgerov, Mark F. Meier (2005)

Glaciers and the Changing Earth System: a 2004 Snapshot
en:Institute of Arctic and Alpine Research, Occasional Paper #58
[39]

Ealert Global warming - the blame is not with the plants
Naomi Oreskes, 2004 Beyond the Ivory Tower: The Scientific Consensus on Climate Change - The author discussed her survey of 928 peer-reviewed scientific abstracts on climate change. Retrieved December 8, 2004. Also available as a 1 page pdf file
Revkin, Andrew C, (2005)

Rise in Gases Unmatched by a History in Ancient Ice
zdroj: New York Times
„Shafts of ancient ice pulled from Antarctica's frozen depths show that for at least 650,000 years three important heat-trapping greenhouse gases never reached recent atmospheric levels caused by human activities, scientists are reporting today.“ (November 25, 2005) [40]

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Globální oteplování

Meteorologie
Obory:	Aerologie \| Aeronomie \| Bioklimatologie \| Dynamická meteorologie \| Fyzikální meteorologie \| Hydrometeorologie \| Klimatologie \| Meteorologická technika \| Nauka o chemismu atmosféry \| Nauka o radioaktivitě atmosféry \| Synoptická meteorologie
Užitá meteorologie:	Agrometeorologie \| Lesnická meteorologie \| Letecká meteorologie \| Lékařská meteorologie \| Námořní meteorologie
Přístroje:	Aktinometr \| Anemograf \| Anemometr \| Aneroid \| Barograf \| Barometr \| Družice \| Hydrograf \| Heliograf \| Ombrograf \| Psychrometr \| Pyranometr \| Pyrheliometr \| Radar \| Srážkoměr \| Teploměr \| Vlhkoměr
Prvky:	Oblačnost \| Rosný bod \| Rychlost větru \| Směr větru \| Srážky \| Teplota \| Tlak \| Vlhkost vzduchu
Jevy:	Blesk \| Bouře \| Bouřka \| Déšť \| Sníh \| El Niño \| Fronta \| Globální oteplování \| Halové jevy \| Jinovatka \| Kroupy \| Ledovka \| Mlha \| Námraza \| Náledí \| Oblak \| Počasí \| Rosa \| Severoatlantická oscilace \| Skleníkový efekt \| Tornádo \| Tropická cyklóna \| Vítr

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../g/l/o/Glob%C3%A1ln%C3%AD_oteplov%C3%A1n%C3%AD.html“

Kategorie: Meteorologie | Ochrana přírody